A přibývaly.
A přibývaly.
A přibývaly.
Vynořovaly se z lesa jako nesourodá, obrovská, temná masa. Obklíčily celou budovu ze všech stran a já si byla celkem jistá, že jich je mnohem víc, ukrytých pod korunami stromů.
Sevřelo se mi hrdlo. Bylo jich tolik!
Snažila jsem se mezi nimi někde najít Noční můru, ale nikde jsem jí neviděla.
,,Teď!" Vykřikl Waryen, jakmile Cassidy zavrávorala, protože první vlna příšer zaútočila na ochrannou bariéru.
V tu chvíli se vzduch zaplnil charakteristickým hlukem vydávající palné zbraně. Kulomety, samopaly, sniperky. Waryen nám poradil, vzít si špunty do uší, jelikož tu byl příšerný hluk. Viděla jsem, jak Ruby a Lily střílí z luků, jeden šíp za druhým, nezastavovali se.
Ti, na které nevyšli nějaké zbraně do dálky, nebo s nimi neuměli zacházet-jako například Anja-používali ke své střelbě schopnosti, ačkoliv si radši šetřili síly. Vzpomněla jsem si na svůj výcvik s Waryenem. Neustále mi vtloukal do hlavy, že schopnosti jsou ovlivněné vzdáleností. Čím blíž jsem, tím silnější je můj útok a tím méně se vyčerpám.
Hukot kolem nás byl nesnesitelný a já sledovala, jak příšery dole doráží na ochrannou bariéru. Dokud bude držet, můžeme na ně útočit, aniž bychom se báli protiútoku. Ale jakmile padne-a vzhledem k unavené Cassidy to nebude trvat dlouho-budeme se muset začít krýt.
Ve tmě jsem těžko rozeznávala příšery, ale bylo jich spoustu druhů, většinu jsem v životě neviděla.
Jakmile padla jedna, ať už vinou kulky, šípů nebo magie, zastoupila jí druhá. Začala jsem propadat panice. Bylo jich čím dál víc, obklopovaly nás v nemilosrdném sevření.
,,Dávej si pozor. Nepřátele tvůj strach mohou vycítit" ozval se nějaký hlas, který jsem slyšela i přes špunty do uší. Nechápavě jsem se rozhlédla, ale nikdo nevypadal, že by semnou mluvil. Pohled mi padl na Ryen. Bílá kočka mi pohled bez mrknutí oka opětovala.
,,Asi jsme blázen" zamumlala jsem. K mému naprostému úžasu Ryen otevřela tlamu a znovu promluvila: ,,To asi ano"
Vykulila jsem oči. ,,Ty mluvíš?"
Odpověď jsem nedostala, ať jsme na ní naléhala sebevíc a určitě jsem u toho vypadala jak blbec. Přesto jsem pochybovala, že by mi někdo věnoval pozornost.
Minuty plynuly mučivě pomalu, palčivě jsem si uvědomovala jak ochranná bariéra zářivě bliká kdykoliv do ní někdo udeří-takže vlastně v jednom kuse.
,,Teď by se nám hodila nějaká bouřka" křikl Waryen a podíval se na oblohu. Bohužel, nebe bylo bez mráčku.
Cassidy najednou vykřikla, štít se naposledy rozzářil-a pak nás obklopila nenadálá tma. Zamrkala jsem, jak se tomu moje oči snažily přivyknout.
,,Bariéra byla prolomena" řekl Waryen zachmuřeně.
Polkla jsem. Teď jde do tuhého.

☸Justin☸

Nadával jsem na příšery tím nejhorším slovníkem, jaký jsem znal. Věděl jsem, že mi je to úplně k ničemu, ale pomáhalo mi to.
,,Sakra, drž hubu!" Snažila se Ruby vedle mě přeřvat kulomet.
Ušklíbl jsem se na ní. ,,Mám tě přidat do svých urážek?"
Příšery začaly lézt po stěnách, nebo minimálně ty, které mohly.
,,Zpátky, ty šmejde!" Vykřikl jsem, když se k nám pokusil dostat silaj s ptačími křídly a tělem. Prostřílel jsem mu hruď a on se s křikem zřítil dolů.
Ne všechny příšery, které uměly létat, se mi však podařilo sestřelit. Některým se podařilo uniknout a teď přistáli na střeše.
Neohlédl jsem se, věřil jsem že to ostatní vyřeší. Kdybych jen na chvíli zapochyboval a ztratil pozornost, mohly by mi uniknout další příšery.

♕Nicholas♕

Na střeše přistálo několik dalerů. Byli to velké, opravdu velké vrány, nejmenší měli velikost orla. Jejich hlava vypadala jako lebka a uměli mizet ve stínech, což byla opravdu otravná schopnost, protože takhle se jim podařilo proniknout až sem.
Nikdo si s nimi nic nedělal. Příšery, které se dostanou na střechu mají za úkol zničit Thomas, Jack, Mike a Teresa. Teda, do doby než jich tu bude moc na to, aby je zvládli sami.
Thomas se změnil měnil z jednoho zvířete v druhé, medvěd, lev, slon... Bez milosti k sobě stahoval dalery a trhal je na kusy. Vrány, které mu unikly, srazila k zemi Teresa, která vyskočila do vzduchu výš, než kterýkoliv člověk a jedním švihem setnula příšeře hlavu svou sekerou.
Jack si vytvářel kolem sebe portály, ze kterých skákal sem a tam, z jednoho do druhého, unikal dalerům a nečekaně je přepadal. Například se objevil vysoko nad jedním a když ho zneškodnil, vytvořil si pod sebou portál a do toho se propadl, aby se nerozmázl o zem. Mike se klonoval, daleři byli zmatení a nevěděli na koho zaútočit.
Jakmile byli zneškodnění všichni, rychle jsem přiběhl k Terese, která ošklivě krvácela z ramene. Měl jsem léčit ty nejhorší zranění. Teresa vděčně kývla, když se rána zacelila a já se podíval po Mikovi, Thomasovi a Jackovi. Ti měli také nějaké zranění, ale ne tak vážné, takže jsem to prozatím nechal být. Musel jsem si šetřit síly.
Přišel jsem zpátky ke kraji střechy a tak tak jsem se sehnul, když mi nad hlavou proletěl blesk, vyslaný Waryenem.
,,Málem jsi mě usmažil!" Vykřikl jsem.
Waryen se zašklebil, oči mu bojovně zářily. ,,Promiň!"
Zakoulel jsem očima a vyslal vlnu plamenů po skupině liloviů, která se šplhala nahoru. Okamžitě odpadli.
Najednou jsem zahlédl, jak se do vstupních dveří dostal kalaris.
,,Myslím, že se chce dostat po schodech na střechu!" Vykřikl jsem a ukázal na mizející ocas kalarise.
Kdyby tu nebyl tak příšerný hluk, možná bych slyšel i toho kalarise v budově, který shazuje všechno okolo. Viděl jsem, jak ho spousta příšer následuje a proniká dovnitř.
,,Musíme ten otvor uzavřít!" Křikl Waryen.
,,Mám nápad!" Ozvala se Naomi a něco řekla Kassandře. Ta kývla a ze zad se jí plynule rozvinula zlatá křídla. Chytila Naomi za ruku a snesla se s ní dolů. Ještě stihla zakřičet: ,,Kryjte nás!"
Aaron se okamžitě obrátil na jejich stranu a já viděl, jak krabatí čelo úsilím. Ozvalo se hlasité zapraskání a země těsně u dveří se otevřela. Mnoho příšer do ní spadlo.
Aaron se sice zapotácel, jelikož tohle nebylo jen tak, ale ustál to a po chvíli se zase vrátil do boje.
Viděl jsem, jak Naomi s Kassandrou vklouzly do dveří a viděl jsem, jak se Aaron ustaraně zamračil.
Bodlo mě u srdce. Jo, kdyby Kassandra umřela, tak by se z toho nikdy nevzpamatoval. S tím jsem měl jisté zkušenosti.