říjen 1976

„Au, McKinnonová, posuň se," zasyčel Sirius, kterému právě Marlene omylem přilehla ruku, když se pokoušela plížit obrostlým křovím. Nebyla v tom moc dobrá.

„Pardon, pardon," zašeptala roztržitě. „Nějak jsem neodhadla vzdálenost. To je tak, když mi kluci tvrdí, že tohle," ukázala na prstech délku jakou má průměrná tužka, „je třicet centimetrů."

„Ještěže ti netvrdí, že jsi inteligentní. To by byla teprve lež," ušklíbl se na ni Tichošlápek a rukou přitom odsunul pár větví, aby dobře viděl na travnatý plácek u jezera, který už nějakou dobu sledovali. „Hele, fakt si jste jistý, že mají domluvenou schůzku? Proč by se scházeli tady?"

„Protože nechtějí, abychom je viděli?" nadhodil Peter, který ležel na břiše hned vedle Marlene a i on nakukoval skrz listy na místo osvětlené svitem měsíce.

„Že já se do toho s váma vůbec pouštěl," zavrtěl s povzdechem hlavou Remus. „Je to blbost. Přece si nemyslíte, že by si dali rande uprostřed noci, Siriusovi za zády."

„Já bych to udělal. Třeba je to pomsta," nadhodil Black a lehce přimhouřil oči, když zahlédl přicházející stín. „Hele už jde!"

Všichni čtyři ztichli a natáhly hlavy blíž, aby co nejlépe viděli na nebelvírského střelce, který se zády opřel o kmen rozložitého stromu a netrpělivě se zadíval na hodinky. Nebyl nijak vyšňořený a dokonce měl na zádech batoh, jehož popruh si jednou rukou přidržoval na rameni.

„Copak máš za lubem, Pottere?" zamumlala sama pro sebe Marlene a posunula se ještě o kousek blíž, až ji musel Sirius chytit za kapuci mikiny a stáhnout zase zpátky.

„Šla jsi s náma naposled, McKinnonová, jasné? Nenápadnost očividně není tvá silná stránka," sykl tiše, až se na něj Peter pobouřeně zadíval. „Ty taky moc nekoukej, nebo vás vykážu oba."

„Nemůžeš nás vykázat, nevedeš to tady," ohradil se proti němu Pettigrew.

„Oh, tos mi to teda nandal. Radši si uklidni svou dámu a mlč!" ušklíbl se Sirius.

Byl hodně podrážděný a očividně měl dnes večer tu svou proklatou urýpanou náladu, kterou zbytek osazenstva tolik nesnášel. Tentokrát ovšem většina z nich projevovala až překvapivou toleranci, neboť šlo o Lily a každý věděl, jak moc citlivé tohle bylo pro Siriuse téma.

Peter lehce zrůžověl a zamumlal: „Není to moje dáma."

„Jasně, chápu. Však já s Evansovou taky chodil jen hrát šachy," odvětil Black sarkasticky, načež konečně přesunul svou pozornost jinam, protože ve tmě noci zahlédl záblesk ohnivých vlasů své bývalé lásky. „To snad není možný," mumlal si pro sebe, „fakt kvůli němu uprostřed noci vyrazila na pozemky a porušuje řád?"

„Klid, Tichošlápku," poplácal ho Remus povzbudivě po rameni. „Nemyslím, že by to bylo rande."

„A jestli je, aspoň budeme sedět v první řadě na erotický přenos," vrátila Marlene Blackovi úder, za což si od něj vysloužila ránu loktem pod žebra, až bolestivě vyjekla.

To zaujalo pozornost rozcuchaného chlapce, který se doteď opíral o strom. Začal očima úpěnlivě propátrávat okolí, až dokud k němu nedošla zrzavá spolužačka, která okamžitě rozprášila jakékoliv pochyby o světě kolem něj.

Ač skupinka skrytá v keři netušila, o čem se ti dva baví, všichni na nich viseli očima a pokoušeli se zachytit jakékoliv slovo, které si mezi sebou Potter s Evansovou vyměnili.

James shodil ze zad batoh a vytáhl z něj několik objemných svazků pokrytých obrázky. Co to bylo za knihy se na dálku rozhodně poznat nedalo, ale oba do ní zírali jako kdyby v ní měli najít nový smysl života.

Marlene se zhluboka nadechla a chystala se zase promluvit, když ji Sirius zpražil pohledem a tiše sykl: „Nepokoušej se tvrdit, že je to Kámasútra!"

„Ale, pán je znalec. Že se Lily nepochlubila!"

„Já tě tak strašně nenávidím," procedil skrz zaťaté zuby.

„Co to pro Merlina dělají?" ozval se Peter, který stále věnoval většinu své pozornosti dvojici u jezera a rozhovor svých přátel pouštěl jedním uchem dovnitř a druhým ven.

To zaujalo i zbytek osazenstva natolik, že se v mžiku přestali hašteřit. Ten pohled byl opravdu zvláštní. James stál na nohou, ruce rozpažené a Lily kolem něj chodila, párkrát mu poklepala na záda a ukázala k nebi. Pak mu přesunula dlaň na hrudník a potom i na obě ramena. Dokonce se zdálo, že si ho přeměřuje.

„Taky jsi musel projít touhle vstupní prohlídkou, Blacku?" ozvala se znovu McKinnonová.

„Už ho nech být, Marlene," vložil se do jejich tiché hádky Remus, protože je už nemohl dál poslouchat. Rýpali do sebe v jednom kuse už od začátku ročníku – Marlene totiž Siriusovi stále neodpustila, že Lily loňský rok několik měsíců ignoroval.

„U Merlinových fuseklí. Rozešli se před víc jak půl rokem, jak dlouho ještě nesmíme na tohle téma vtipkovat?" zabručela blondýnka nespokojeně, ale nakonec konečně zmlkla.

Remus měl totiž v téhle nesourodé společnosti až překvapivě velkou autoritu. Ač si ho ostatní často a rádi dobírali za jeho všeználkovství a přehnaný moralismus, obvykle jeho rozhodnutí uznávali o něco víc, než když s něčím přišel například James.

Celý zbytek večera už se nic zajímavého nestalo. Lily s Jamesem listovali v časopise, snědli u toho pár čokoládových žabek a nakonec se za pomocí neviditelného pláště vrátili zpátky do nebelvírské věže, v dostatečné vzdálenosti následováni svými spolužáky, kteří se bohužel vůbec nic nedozvěděli.

Nebyla to ani zdaleka jejich poslední tajná schůzka. 

Do listopadu jich stihli ještě několik a s každou další byl Sirius rozladěnější a rozladěnější. Dokonce sám odcházel do knihovny psát pojednání, což u něj bylo samo o sobě nezvyklé. On ale zkrátka potřeboval odvést myšlenky od vtíravé představy, jak se ti dva kdesi na pozemcích muchlují. Jamesovi ale nikdy nic neřekl, protože mu nepřipadalo, že by na to vůbec měl nárok.

○•○•○

Bylo třetího listopadu těsně po půlnoci, když Tichošlápka vzbudilo zběsilé třesení ramenem. Peter stál nad jeho postelí a pokoušel se ho vzbudit tak úpěnlivě, jako kdyby byl hrad v jednom ohni a oni museli vzít okamžitě nohy na ramena.

„Doufám, že někdo umírá," zavrčel Sirius podrážděně a rozespale nadzvedl hlavu z polštáře.

„Pojď! Musíš se mnou dolů. Okamžitě!" vyhrkl Pettigrew a už už ho tahal za ruku ven z postele, div že si Black vůbec stihl vzít boty.

„Stalo se něco?" ptal se černovlásek po cestě z ložnice, jelikož začínal být z Peterova chování mírně nervózní. „Jamesovi? Lily? Nebo Remusovi?"

Jakmile Sirius sestoupil z posledního schodu do potemnělé společenské místnosti, bouchla mu nad hlavou barevná petarda, jejíž jiskřičky se rozletěly do všech směrů a ozářily celý pokoj příjemným tlumeným světlem, které nezmizelo, ale zůstalo viset u stropu.

„PŘEKVAPENÍ!"

Marlene, Remus, James a Lily, ke kterým se okamžitě přidal i Peter; ti všichni stáli před krbem a s hlasitým nadšením tleskali jako šílení. Ještě předtím však stihli místnost očarovat kouzlem proti vyrušení, aby se k nim nemohla při soukromé oslavě přidat žádná nezvaná společnost.

Sirius zůstal stát na místě a překvapeně sledoval všechny své kamarády, kteří okamžitě zapálili svíčky na dortu, ležícím na masivním dubovém stole. Byl ve tvaru jeho vysněné motorky, kterou osvětlovalo světlo sedmnácti blikajících plamínků.

Tichošlápek si několikrát nejistě odkašlal, než ze sebe vůbec dokázal vydat jakoukoliv hlásku. I když se to pokoušel nedávat najevo, byl dojatý. Jistěže očekával, že s ním zbytek Pobertů oslaví narozeniny, ale tohle předčilo veškerá jeho očekávání. Už jenom fakt, že se k nim přidala Lily a Marlene, pro něj hodně znamenal. Ač ho McKinnonová většinu času jen rozčilovala, i tak ji měl vcelku rád.

„Já první," vyhrkl Peter a už už se hrnul k Siriusovi, aby mu podal obrovskou krabici plnou nejrůznějších sladkostí; některé z nich byly dokonce ručně vyráběné.

„Po tomhle nejspíš umřu na cukrovku," uchechtl se Black, ale přátelsky přitom svého kamaráda objal a poklepal ho po zádech.

Marlene mu dala spoustu věcí od Taškáře, ze kterých měl Sirius velkou radost, jelikož už v duchu plánoval, co s nimi všechno udělá. Remus sesbíral několik jeho nejoblíbenějších knih a svázal je do jednoho celku – některé stránky dokonce doplnil vlastními ilustracemi nebo případnými postřehy a věnováním.

James si následně odkašlal, aby na sebe upoutal pozornost a natáhl ke svému nejlepšímu příteli menší zabalenou krabičku pečlivě ovázanou rudou mašlí. 

„Pro dnešní den si zahraji na rodičovskou figuru a popřeji ti jenom to nejlepší k tvé dospělosti!"

Tichošlápek si od něj krabičku vzal a s překvapením zjistil, že se v něm nachází hodinky s masivním kovovým řemínkem a zářícím ciferníkem. Dávat k sedmnáctým narozeninám svým dětem hodinky byla kouzelnická tradice. On ale žádné neočekával – minimálně ne od Jamese, to už spíš od manželů Potterových.

„Páni," vydechl a okamžitě si je nadšeně připnul na ruku, „jsou skvělý, Jamie. Díky!"

„Není zač, brácho," uculil se James a postrčil před sebe doteď mlčící Lily, která v náručí svírala pečlivě zabalený dárek.

„No," začala a s letmým úsměvem položila balíček Siriusovi do natažených dlaní, „všechno nejlepší, Siri."

Úsměv jí váhavě oplatil, když povolil mašli a během okamžiku vybalil nádhernou koženou bundu, vymazlenou do posledního detailu. Několikrát ji otočil v rukou, aby si mohl pořádně prohlédnout každý její detail. Na zádech měla vyšité souhvězdí Velkého psa, ramena pokrývalo několik psích tlapek a na hrudi se vyjímal nebelvírský lev. Bez váhání ji na sebe natáhl a několikrát se otočil dokola, aby se mohl dostatečně prohlédnout.

„Říkala jsem ti, že je vyšší než ty. Kdybych dala na tebe, je mu krátká," zašklebila se Lily na Jamese a drcla do něj přitom loktem.

„Vy jste ji vybírali spolu?" dotázal se překvapeně Sirius. V tu chvíli najednou dávalo smysl celé to jejich posezení u jezera. Potlačil touhu se uvolněně zasmát a místo toho oba najednou pevně objal. „Je to naprosto skvělý."

„No, no, no," vykroutil se rychle Potter a několikrát si prohrábl rukou vlasy, „tolik lásky najednou bych nemusel přežít! Kromě toho si šetři radost pro poslední dárek, který se nám bohužel nedařilo propašovat do Bradavic!" 

Vzápětí se pustil do probírání balícího papíru na stole, ve kterém se někde ztratil dopis od manželů Potterových. Ta nejdůležitější součást Blackových narozenin. 

Lily mezitím něžně upravila Siriusovi bundu a lehce přitom odtáhla její levou stranu, aby mu odhalila pohled na poslední drobnou nášivku, která byla pečlivě schovaná na vnitřní straně bundy. Šlo o ohnivou lilii, která jako kdyby vyrůstala ze skryté kapsičky umístěné přímo u jeho srdce.

„To abys na mě nikdy nezapomněl," šeptla s úsměvem a krátce vyhledala pohled jeho očí. Pořád v nich byla dočista ztracená. Přátelství, které v posledních měsících navázali s Jamesem, na tom vůbec nic nezměnilo.

„Jak bych mohl," pousmál se na oplátku a věnoval jí krátký polibek na čelo, než ji konečně pustil ze své náruče, jelikož mu James cpal do ruky naducanou obálku plnou papírů.

„Naše mrzí, že u toho nemůžou být, ale napsali ti alespoň dopis. I oni pro tebe mají dárek. Moc se v tom nevyznali, takže jim Evansovi pomáhali s nákupem," zazubil se Potter hravě na Lily a div nadšením neposkakoval, když se Sirius pokoušel obálku otevřít.

Hned jakmile dopis otevřel, na něj vypadla pohyblivá fotografie, na které byli oba manželé Potterovi nadšeně ukazující na Blackův poslední narozeninový dárek. Když pak Tichošlápkův pohled ulpěl na nádherné nablýskané motorce, doslova mu spadla brada. Oči se mu proti jeho vůli zalily plovoucím leskem, až si je musel dvěma prsty nenápadně promnout.

Ač si tenhle rok zažil spousty starostí a bolesti, tohle byli rozhodně ty nejlepší narozeniny, které kdy zažil.

 A tak si ve chvíli, kdy sfoukával svíčky na dortu, nepřál nic jiného, než aby mohli zůstat všichni spolu – přesně tak, jak tomu bylo v ten večer. Škoda jen, že se ne všechna narozeninová přání splní.