květen 1977

Upozornění: 13+ pro otevřené vyobrazení násilí 

Šestý ročník byl pro Poberty bezpochyby tím nejdivočejším obdobím za celé jejich studium. Zřejmě k tomu přispěl hlavně fakt, že se jejich parta rozrostla o střelenou Marlene, která nezkazila žádnou srandu, a zároveň o umírněnější Lily, jež občas dokázala mile překvapit a zúčastnila se bláznivin, jaké by do ní nikdo nikdy neřekl.

Ten rok ovšem nebyl jenom plný zábavy a smíchu. 

Třeba James prožíval celé jaro svou noční můrou v podobě doučování lektvarů, ke kterému se dobrovolně přihlásila Evansová – zřejmě proto, aby si mohla Dvanácteráka co nejčastěji dobírat a otloukat mu o hlavu jeho nevědomost. Nicméně i ona brzy zjistila, že si možná ukousla trochu moc velké sousto. Bylo to totiž těch nejhorších pár hodin týdně, které oba prožívali. Potter měl sice radost z možnosti trávit s Lily o něco víc času, ale ani to za to utrpení po většinu času nestálo.

„Můžeš se laskavě soustředit!" sykla Evansová a už snad po desáté drcla do svého spolužáka loktem.

Seděli do pozdních nočních hodin ve společenské místnosti před krbem a Jamesovi už tou dobou padala hlava přímo na stůl. Udělal si přitom v pojednání několik inkoustových kaněk a jeho škrabopis se nedal ani přečíst. Přísná zrzka mu ale odmítala jakkoliv ulevit.

„Merline, Evansová, už je po půlnoci! Po půlnoci! To je, když se hodinová ručička přehoupne přes dvanáctku, víš? V tuhle hodinu se dá učení považovat za školní trest!" zakňoural James a odsunul od sebe učebnici lektvarů.

„Tak ti v tom případě uděluji školní trest, Jamesi Pottere!" zavrčela a posunula učebnici zpátky před něj.

„Proč mě takhle trápíš?" zakvílel znovu a ukázal přitom rukou na Siriuse, který už dobrou hodinu spal na gauči a na hrudníku se mu přitom vyvalovala Marlenina kočka, která si ho z nějakého záhadného důvodu neuvěřitelně oblíbila. „Muč chvíli taky jeho. Podívej, jak spokojeně chrápe! Proč sis zasedla na mě?"

„Protože Křiklan řekl, že tě nechá propadnout, jestli se nezačneš na jeho hodiny učit!" odvětila nesmlouvavě. „Ještě tři palce a zbytek necháme na zítra. Šup!"

„Vsadím se, že po škole získáš práci jako dozorčí v Azkabanu," zahuhlal James tiše, za což si vysloužil pořádnou herdu do zad, až udělal na pergamenu několik dalších kaněk. „Hej!"

Rozespale na ni zamžoural skrz obroučky brýlí, přičemž očekával její přimhouřený pohled, který nikdy neznačil nic dobrého, ale Evansová se místo toho pobaveně culila. Překvapeně zamrkal a nejistě se od ní odsunul. Čekal totiž nějakou zradu. Nikdy nebylo pozdě začít být opatrný.

„Běž se natáhnout, prosimtě. Takhle jsi stejně k ničemu," zavrtěla pobaveně hlavou a zaklapla učebnici. „Budeme pokračovat po víkendu, jasné?"

„Ty jsi ta nejúžasnější a nejskvělejší holka na planetě!" zvolal nadšeně a rychlostí blesku sklidil všechny věci ze stolu, aby si to náhodou ještě nerozmyslela. U ní si člověk nikdy nemohl být jistý.

„To bych prosila," zazubila se vesele a mírně přitom zatřásla se Siriusem. „Siri, vstávej. Jestli přespíš tady, ráno se nenarovnáš!"

„Už zase všechny komanduješ, Evansová? Proč mě z toho prostě pro jednou nemůžeš vynechat?" zabručel Sirius rozespale a shodil ze sebe přitom předoucí kočku, která se na něj následně velice vyčítavě zadívala.

„Musíme načerpat síly na zítřejší noc, nemyslíte, chlapci?" mrkla na ně a pečlivě si přitom sbalila všechny učebnice do školní brašny.

„Stejně tomu nemůžu uvěřit," zívl Sirius a s námahou se posadil. "Lily Evansová kývla na takový porušení řádu, za který by nás všechny z fleku vyhodili ze školy."

„Je to Chuck Berry, Siriusi. Americký průkopník rock'n'rollu! A hraje v Glasgow! Jak bychom si to mohli nechat ujít?!" 

Oči jí přitom zářily nadšením, až se oba chlapci museli zasmát.

„Rozhodně jsme ji zkazili, Tichošlápku," konstatoval James pobaveně.

„Ale svědčí jí to, nemyslíš?" uculil se Sirius a vzal přitom Lily kolem ramen. „Konečně to není taková nesnesitelná moralistka!"

„Bacha, nebo si to ještě rozmyslím," zašklebila se na něj Evansová a vyvlékla se z jeho sevření. „Sejdeme se zítra v šest u sochy jednooké čarodějnice, jasné? Přijďte včas!"

„Rozkaz!" zasalutoval James, doprovázený Tichošlápkovým smíchem.

Byla to snad ta největší hloupost, jaká je za celou dobu studia v Bradavicích napadla. Vzhledem k faktu, že většina z nich už dovršila svých sedmnácti let a mohli kouzlit mimo zdi školy – někteří už dokonce složili i zkoušku z přemisťování – rozhodli se hromadně navštívit jeden z mudlovských koncertů, na který zverbovali ještě několik dalších lidí, kteří byli z toho hloupého nápadu stejně nadšení jako oni. 

Jak už bylo dobrým zvykem, na možné následky nikdo z nich ani nepomyslel.

Když se pak druhý den před setměním sešli ve třetím patře, byla jich poměrně velká a nesourodá skupina. Všichni čtyři Pobertové, Marlene, Lily, Alice s Frankem, Mary s Benjym, kteří se dali během ročníku znovu dohromady, Dorcas Meadowsová a Helga Cokewoodová, jež stále doufala, že se jí podaří sbalit Siriuse.

Dalo jim poměrně dost práce, než se všichni nenápadně nasoukali do tajného tunelu vedoucího do Medového ráje, o jehož existenci do toho dne většina z nich neměla sebemenší tušení. Jakmile to ale zvládli, dojít do Prasinek už byla hračka; stejně jako se společnými silami přemístit přímo do Glasgow, které už tou dobou hýřilo ruchem a nespočtem lidí, mezi nimiž se několik studentů čar a kouzel bez problémů ztratilo.

Ten večer nejspíš mohl aspirovat na ten nejlepší, jaký kdy většina z nich zažila. 

Vyvalovali se v trávě, popíjeli pivo, tančili a bavili se, jak to umí jenom pubertální blázni. Lily ležela na zádech mezi Jamesem a Siriusem, ruce měla za hlavou a spokojeně si poklepávala nohou do rytmu, když zahlédla něco, co zaujalo její pozornost.

„Podívejte!" vyhrkla najednou, každému položila ruku na jedno koleno a rychle se zvedla do sedu. Oba okamžitě zareagovali na její pokyn a zadívali se směrem, kterým zrzka ukazovala.

„No nekecej!" uchechtl se Sirius pobaveně a zašmátral v kapse, aby mohl svému nejlepšímu příteli vyplatit na ruku pár galeonů, které právě prohrál.

„Vy se fakt musíte sázet kvůli všemu, co?" zavrtěla Lily pohoršeně hlavou. 

Pak stočila pohled zpátky k Peterovi s Marlene, kteří seděli jenom o kus dál v trávě a očividně vůbec nevnímali svoje okolí. Pettigrew měl jednu ruku zapletenou do dlouhých blond vlasů, tváře měl začervenalé a bylo skoro zatěžko poznat, kde jeden končil a druhý začínal. 

„Ach, dneska je ve vzduchu cítit láska," poznamenal Sirius pobaveně, načež dopil svoje pivo. 

„Když už jsme u tý lásky, kam nám vlastně zmizel Remus?" Rozhlédl se Dvanácterák kolem sebe, aby pohledem vyhledal svého chlupatého přítele.

„Myslím, že ho Dorcas šla poškrábat za ouškem!" zakřenil se Sirius. „Viděls, jak na ni zíral? Asi si myslel, že je děsně nenápadnej!"

„Jste horší drbny, než ženský," zasmála se Lily a lehla si spokojeně zpátky do trávy. Oba dva si pak stáhla za trička zpátky k sobě. „Uvolněte se, poslouchejte muziku a nezáviďte kamarádům jejich erotická dobrodružství."

„Miluju, když jsi sprostá," ušklíbl se Tichošlápek a záměrně se vyhnul jejímu hravému pohledu, který se jí po pár pivech začal objevovat na tváři. 

Moc dobře věděl, jak by to dopadlo, kdyby se s ní teď vzdálil od ostatních, proto se zuby nehty pokoušel udržet svoje myšlenky v nevinných vodách, ač to pro něj nebylo nikterak jednoduché. Byl rád, že alespoň James si toho napětí nevšiml, jelikož se pustil do zaujatého vyprávění o novém koštěti, které se mělo za měsíc dostat na trh. Trochu mu tu bezstarostnost záviděl. 

I tak se ale všichni skvěle bavili. 

Jenže ne každá zábava trvá věčně. A v tomhle případě to platilo dvojnásob.

Přišlo to jako blesk z čistého nebe. 

V jednu chvíli byl park plný tančících a zpívajících lidí, kteří se hlasitě smáli a povykovali, a v té druhé se objevila hustá mlha a jásot se změnil v zoufalý řev při kterém tuhla krev v žilách.

„TO JSOU SMRTIJEDI!" zakřičela Alice jako první. Všimla si totiž zeleného záblesku, který se prohnal okolím. Okamžitě vytáhla z kapsy hůlku a tou druhou pevně sevřela Frankovu ruku, aby je nikdo z utíkajících lidí nemohl rozdělit.

Vypukla příšerná panika. Dav se jako valil jako šílený a rozdělil i skupinku bradavických studentů, kteří v něm ztratili jeden druhého. Lidé padali, šlapali po sobě a vyděšeně křičeli. Pár z nich už se nehýbalo; nikdo nevěděl, jestli jsou mrtví nebo pouze v bezvědomí. 

Pódium zasáhla temně rudá kletba. Ozvalo se táhlé kovové skřípění a vzápětí jeden z nosníku praskl. Celá konstrukce se rozkmitala a nakonec se s hlasitým praštěním převrátila přímo na velký hlouček mudlů. Krev se začala okamžitě vsakovat do hlíny a davové šílenství dosáhlo svého vrcholu.

„LILY! LILY! EVANSOVÁ!" 

James se zoufale prodíral přímo proti houfu prchajících lidí. Měl obrovské problémy zůstat na nohou, ale adrenalin ho poháněl stále dál a dál. Snažil se totiž najít svou spolužačku, od které ho panikařící lidé téměř okamžitě odtrhli. 

„LILY!"

„JAMESI!"

Výkřik se rozezněl jenom několik metrů od něj. 

Byla na zemi, schoulená do klubíčka a rukama si zoufale chránila hlavu, aby ji dav neušlapal. Nedokázala se sama vzepřít mase lidí, která se valila hlava nehlava jako stádo buvolů.

„UHNĚTE, U MERLINA!" zařval Potter, ačkoliv mu to nebylo nic platné.

Nezaváhal ani na vteřinu. Okamžitě se rozmáchl hůlkou a silnou rázovou vlnou odhodil všechny v okruhu dvou metrů. Jenom tak se mohl dostat k zrzce, které už se na obličeji začínaly objevovat rudé podlitiny od bot těch, kteří přes ní bez povšimnutí přeběhli.

Lily okamžitě zašátrala rukama kolem sebe, aby našla hůlku, která jí vypadla z rukou prakticky ihned, když ji mudlové srazili na zem. Naštěstí ji našla nezničenou přímo pod sebou.

„Mám tě, Evansová," zamumlal Dvanácterák roztřeseně a okamžitě ji zvedl zpátky na nohy. „Můžeš chodit? Není ti nic?"

„Já asi – POZOR!" vyjekla, načež s prudkým švihnutím vypustila z hůlky modrý paprsek, který zasáhl jednu z postav v kápi naprosto nepřipravenou. Ruce i nohy ji zdřevěněly a okamžitě se jako prkno sesunula k zemi.

„Dobrá práce," vydechl James zaskočeně a v ruce pevněji sevřel hůlku. Druhou paži ovinul kolem jejího pasu a postrčil si ji k vlastním zádům. Nepustil ji ani tehdy, když už k sobě stáli natěsno přitisknutí bedrami, aby je nikdo nemohl překvapit z druhé strany.

„Kde jsou ostatní? SIRIUSI! MARLENE!" zakřičela Lily zoufale.

V tu samou chvíli se před nimi objevil smrtijed s napřaženou hůlkou. Než vůbec stihli zareagovat, zjevil po jejich pravici i druhý a oni neměli dost času ubránit se oběma najednou. Nebyli tak zruční v soubojích, aby dokázali uvažovat s chladnou hlavou i tváří v tvář smrti.

Lily vyslala fialový paprsek směrem k zakuklenci stojícím po jejím boku, když ji z ničeho nic James chytil za ramena a zařval: „DOLŮ!"

Ve chvíli, kdy se oba sklonili k zemi, proletělo přímo nad jejich hlavami černé chlupaté tělo. Obrovský pes, který by si velikostí nezavdal s medvědem, se vrhl po smrtijedově předloktí a s hlubokým vrčením začal děsivými tesáky drásat kůži i šlachy. Muž v kápi hlasitě zakřičel a sténal, když mu z ruky vypadla hůlka a pokoušel se psa zpacifikovat vlastníma rukama. Marně.

„To je Smrtonoš!" vyjekla Lily a pokusila se odkopat o pár metrů dál. Oči měla rozšířené strachem, který v ní při pohledu na psa vyvolala pověrčivost.

„To není Smrtonoš, Lily. To je Sirius!" chlácholil ji James a ovinul ji jednu ruku kolem hrudníku v ochranitelském gestu, přičemž se neustále rozhlížel kolem sebe.

„Kdože to je?!" vytřeštila oči a přitiskla se k Potterovi ještě o chloupek blíž.

„Sirius. Teď není čas na vysvětlování, jasné? Povíme si to potom!" vychrlil ze sebe překotně a pomohl jí zpátky na nohy.

To už se k nim pomalu sbíhal i zbytek jejich přátel. Paprsky kouzel tou dobou létaly okolím o něco méně a skupinka studentů se shlukla do jednoho místa, aby se byli schopni lépe bránit případným útokům. Na okraji hloučku už ve své lidské podobě postával dokonce i Sirius.

Chyběla jenom Helga.

„POMOC!" ozval se nedaleko hlasitý křik Orlice, které uvízla noha v kovovém propadle, přes něž zrovna probíhala, když se probořilo. Nedokázala se sama pohnout z místa a potřebovala něčí asistenci.

„Helgo, vydrž!" zareagovala Evansová jako první a zbrkle se rozběhla přímo k ní, aby jí pomohla co nejrychleji uvolnit končetinu. 

Pak se do počínajícího ticha rozeznělo poslední kouzlo toho večera.

„CONFRINGO"

Výbušná kletba zasáhla široké okolí a s obrovským zábleskem pohltila doslova všechno v okruhu několika metrů. Cákance krve se rozstříkly do všech stran a zamazaly dokonce i Jamesovy brýle.

„NE!" ozvalo se sborově od Tichošlápka i Dvanácteráka, kteří se okamžitě a bez rozmyslu rozběhli se do dýmavého oparu vyslaného kouzla.

Park tou dobou pomalu pohltil železitý pach krve a spálené kůže. Křik raněných se zařezával hluboko do hlavy a mlžil mysl. Všechno se zdálo být jako zlý sen, jenže to sen nebyl. Nedalo se z toho probudit. Tohle byla realita války.

Jako první narazili chlapci na tělo Helgy. Měla žárem sežehnutou půlku tváře a z otevřené rány na břiše vytékala krev tak temně rudá, že nejvíc ze všeho připomínala dehet. Slepé oči měla vyvrácené do nebe a hrudník už nezvedalo sebemenší nadechnutí.

James si opřel obě dlaně o stehna a předklonil se. Prakticky okamžitě se znovu shledal se svou večeří a ani za nic nedokázal přemluvit žaludek, aby neposílal kyselé šťávy tam, kam nepatřily. 

Ten zápach byl naprosto nesnesitelný – přesně takhle byla cítit smrt. Většina z nich se s ní potkala úplně poprvé a nebyli na to vůbec připravení. Těžko říct, jestli se na něco takového vůbec připravit dá.

Potter při svém souboji s nevolností ani nepostřehl, že jeho nejlepší přítel dávno zmizel v dusivém dýmu, až dokud ho nezaslechl, jak hlasitě volá jeho jméno. To ho donutilo narovnat záda a nedbale si rukávem otřít ústa, přičemž vrávoravě vyrazil za ním. Nesměl se tím nechat pohltit. Teď nebyl čas na slabost. Hroutit se mohl později.

Našel Siriuse rychle. Klečel na vlhké zemi. Rudá voda se mu začínala vsakovat do jeho kalhot, ale on si ničeho z toho nevšímal. Jednou rukou totiž pevně tiskl rudé vlasy rozložené po zemi jako majestátní vějíř a prsty té druhé přitom svíral její tričko někde v úrovni pasu.

„Je naživu? Siriusi, u Merlina, ŘEKNI NĚCO!" zakřičel James na svého přítele a oběma rukama si přitom zajel do vlasů zaprášených popelem. Začínal pomalu panikařit a Blackovo chování tomu moc nepomáhalo.

„Žije," vzlykl Tichošlápek ztěžka a opřel si čelo o lehce se zvedající hrudník své bývalé lásky. 

Přesně tam, mezi jejími ňadry, se skvělá čerstvá rudá skvrna ve tvaru tlapek. Ošklivě vyhlížející spálenina od dárku, který jí před minutou doslova zachránil život. Většinu kletby pohltil právě stříbrný přívěsek naplněný ochranným kouzlem a pomohl jí tak přežít následky děsivého výbuchu.

Pohnula se a ztěžka zakašlala. Sirius jí okamžitě pomohl do sedu a prsty obou rukou křečovitě zabořil do jejích vlasů. 

„Ty seš tak zatraceně pitomá, Evansová! Co sis myslela?!"

„Helga?" šeptla zrzka tiše a zadívala se přitom do Blackových zoufalých očí.

„Je mrtvá. Merline, mohlas to být i ty!" zamumlal a pevně přitiskl rty k jejímu čelu, načež ji schoval do vlastní náruče. Třásl se jako osika a jen stěží přitom hledal ztracený dech. 

„Mrtvá," zopakovala po něm jako kdyby měla problém pochopit, co to vlastně znamená.

Zmateně se rozhlédla. Tou dobou už se kolem nich shromáždil i zbytek studentů, kteří s nimi na tenhle neslavný výlet vyrazili. Většina z nich byla od hlavy k patě pokrytá hlínou, prachem a v některých případech dokonce i krví. Otřesení, ale živí.

Alice s Frankem pohledem stále propátrávali okolí, jako kdyby očekávali další útok. Dorcas měla ruku položenou na Remusově rameni a vydýchávala se. Mary se otřásala hysterickými vzlyky a vůbec nevnímala nikoho kolem sebe; ani svého přítele. I Marlene plakala – přes hrudník se jí táhla ošklivá popálenina a ruce se jí zběsile třásly; přesto se statečně držela na nohou.

„To bude dobré," zašeptal podobně roztřesený Peter. 

McKinnonová následkem toho vzlykla ještě hlasitěji a nakonec se schoulila do jeho starostlivé náruče. Hladil ji po vlasech a do ucha jí přitom chlácholivým tónem mumlal nesmysly, jen aby ji utěšil. 

Nikdo z nich se ještě ani nestihl oklepat z šoku, když se před nimi s hlasitým prásknutím objevil sám Brumbál, doprovázený několika členy Fénixova řádu. 

Teprve tehdy konečně většina pocítila nával hřejivého bezpečí – nehledě na následky, které z jejich výletu měly plynout. Školní starosti pro ně v tu chvíli totiž úplně pozbyly významu, aby je vystřídal bolestivý střet s realitou.  

Byl čas dospět.