,,Jak dlouho ještě ?"zeptala jsem se tak otráveně, že jsem i sobě připomínala ty rozmazlené slečinky co si nevidí ani na špičku nosu a jsou stále s něčím nespokojené.
Jenže pro mě už to zkrátka bylo příliš dlouhé. Vždyť už jedeme několik dnů a teprve nedávno přestal být les tak hustý

Cassian protočil oči a i mě bylo jasné, že pokouším jeho nervy. Jenže co s tím, máme před sebou ještě dlouhou cestu a při tomhle způsobu dopravy možná ještě delší.

,,Ještě chvíli, "odpověděl mi Azrel a pak natočil hlavu aby mě za sebou viděl. ,,Co jsi vlastně čekala když jedeme na konec ostrova. Blik a budeme tam?"

,, Sakeeidí doprava tak funguje..."začala jsem když jsem se náhle zarazila. ,,Konec ostrova?!"

,,Ano, vždyť zátoka ploutví je poslední pevný bod a pak už je jen voda." řekl přesvědčeně.

Chvíli jsem ještě mlčky čekala kdy řekne, že se jedná o vtip ale on to očividně myslel vážně.
Podívala jsem se na Mae který se tvářil stejně zaraženě jako já.

Dost dlouho jsme na sebe jen mlčky koukali. Tohle prostě znělo příliš absurdně než aby to mohla být pravda. Vždyť...ani lidé nemůžou být tak tupí a naivní... nebo ano?

,,Tak o co tu zase jde?"zavrčel Kar když ho naše mlčení začalo znervózňovat.

Místo slovní odpovědi se ale Mae praštil do čela. Očividně mu konečně došlo to co mě stále uniká.

,, Jejich mapy končí hranicemi lidské říše. Na jedné straně lesem a na druhé horami. Oni počítají zátoku jen jako její jižní cíp."řekl nakonec stále ještě překvapeně a já se musela pevně držet sedla aby mě z toho nekleplo. Proto si mysleli,že nám bude stačit tenhle způsob dopravy... vždyť jejich Karganto perdai je skoro poloviční proti reálu.

Teď už jsem většinu chápala až na jednu věc.

,,Proč jste mě neopravili když podle vás žádná poušť neexistuje?"zeptala jsem se trochu, trochu víc, zmateně.

,,Já myslel,že myslíš modrou poušť. "Řekl Azrel a při mém stále zmateném pohledu to trochu upřesnil. ,,Tak se u nás říká oceánu co obklopuje ostrov."

Zaupěla jsem a podívala se na Kara.,,I poté co jsem řekla,že na cestu pouští potřebujeme vodu?"

,,Podle mě je víc jak polovina toho co říkáš blábol. Neopravuju tě jen proto,že se princi líbí tě poslouchat." Odpověděl mi ledabyle jako,že mi mělo být od začátku jasné jak to je.

Jasně, protože pravda je vždycky blábol. Měla jsem chuť mu na to něco kousavého odpovědět ale mám tu teď větší problém než jeho. Vždyť jedeme napůl naslepo. Takhle bychom stejně dobře mohli padnout do pasti.
To není dobré.

,, Potřebujeme úplnou mapu." Rozhodla jsem nakonec, protože stejně není jiné východisko. Jen ještě budeme muset najít někoho kdo nám jí bude ochotný prodat.

,, Nechceš si už přestat vymýšlet ty svoje fantasmagorie a chovat se jako normální člověk."zavrčel na mě Cassian a moje nervy mi v ten moment zkrátka ruply. Zvládám každý výstřelek ras, které znám protože je jejich jednání přirozené. Tohle není nic jiného než lidská debilita násobená autoritativním postojem a egoismem. Zkrátka něco co skutečně nesnesu.

,,A dost!"zavrčela jsem a seskočila z koně. Raději si něco zlomím při pádu z té herky než s nimi jet byť i jen minutu.,, Najděte si nějakou jinou.. oběť své lidské pitomosti, protože já končím. Vemte si ty své koně a strčte si je do.."

Nedokončila jsem to, protože seskočila i Mae a začala mě odvádět. ,,My se trochu projdeme, ona se uklidní a vy zatím jeďte napřed."řekla tak ,že ani jedna strana nedostala šanci protestovat. Zkrátka rozhodla jak to bude a my nemáme jinou možnost než to přijmout.

,,Asi nemáme na výběr.."povzdechl si Kar i když vypadal,že by mu vůbec nevadilo kdybych se už nevrátila.

Tohle byla bezvýchodná situace pro všechny ale stejně jsem se rozběhla jiným směrem než jeli oni. Potřebuju si od nich už konečně odpočinout.

Upřímně nechápu Daei co měli ostrov na starost předemnou, protože ty se museli s lidmi potýkat každou chvíli. Na druhou stranu asi s nimi nepodnikaly několikadenní putování.

Tak jsem od nich spěchala ,že mě i Mae dohnala až po několika metrech. I přesto,že mě dohnala jsme ale mlčeli. Já neměla chuť a ona to věděla.

,,Co to je?"zeptala se nakonec když mi na rameni přistála Šey a vložila mi něco do dlaně.

,, Chumáče vlny slepené včelím voskem, přesně to o co jsem Šey požádala před několika dny. I když má ve zvířecím světě své spojence je to pro sovu těžká žádost."odpověděla jsem s povzdechem a důkladně si prohlédla šest ne moc vzhledně vypadajících chomáčů ve své dlani. Hořce jsem se na to pousmála.

,,Myslela jsi na ně."konstatovala lehce zaraženě a já přikývla. Věděla jsem,že žádný chlap neodolá zpěvu Voděnek a ani Mae v ženském rozpoložení by nebyl výjimkou. Bylo by pro všechny nebezpečné kdybych je nechala pod jejich vlivem. Přece jen hlavně princ je stále nezkušené štěně. Tohle by ho mohlo slušně poznamenat.

,,Myslela jsem na vás na všechny."odpověděla jsem s povzdechem a vtiskla jí její špunty do dlaně. Když je Mae ženou tak by to snášela také špatně, vždyť by využili jen její tělo bez ohledu na mysl. Bez ohledu na to,že o ně v téhle podobě nemá nejmenší zájem.

,, Proč jim neukážeš tuhle svou stránku?"zeptala se zamyšleně.,, Tu starostlivost,kterou máš vůči jakékoliv živé bytosti...tedy kromě koní. Vždyť lidé nejsou o tolik jiní než mi, alespoň tyhle dva vypadají docela normálně."

,, Cassian Nern a normální? Nechtěj mě rozesmát."řekla jsem hned a přidala do kroku. O tomhle se nechci bavit.

,, Pamatuješ si celé jeho jméno i když jsi ho jím ještě ani jednou neoslovila. "Dobírala si mě a já jen uhla pohledem.

Mae mě má přečtenou stejně jako každou knihu kterou lidé nechali Limwaybutenům.  Už pro ní nebylo nic co dělám záhadou. I když si začínám myslet, že nyní i ona někdy nevěděla co se semnou děje. A abych pravdu přiznala já také ne.

Možná to bylo tím, že klenoty Coed by mohli konečně ukončit tu hrůzovládu nebo mě jen vyvádělo z rovnováhy být tak dlouho v přítomnosti lidí. Nevěděla jsem a to mě občas trochu děsilo. Měla bych se v sobě vyznat alespoň já, když ne nikdo jiný.

,,Co na tom sejde, mám zkrátka dobrou paměť."řekla jsem a mávla nad tím rukou. K tomuhle se vyjadřovat nehodlám. Stejně nevím co bych k tomu řekla.

Byly jsme už docela blízko zátoky když ne zasáhl špatný pocit. Nevím jestli to měli na svědomí mé instinkty nebo spojení s tím Karem ale stejně...musela jsem zjistit co se děje.

,,Omluv mě zlato.."řekla jsem tiše a zavřela oči. ,,Šey.."

Viděla jsem jak mé tělo úplně stuhlo ale pokračovalo v chůzi. Mysl není uvnitř ale tělo si pamatuje co má dělat.

Více jsem se nezdržovala pohledem na nás dva a rozletěly jsme se s Šey tam kam se ty dva mohli dostat. Jenže jsem podcenila o kolik rychlejší budou koně bez nás. Byly už kousek od zátoky.

Chtěla jsem je varovat, protože se dostali až příliš blízko. Voděnky je totiž dokázali vycítit a začali zpívat. Neřvali, to by bylo příliš pod jejich úroveň ale jejich hypnotický hlas se rozléhal dál než by to dokázal lidský zpěv.

Slyšíš vlnek píseň
Našich vod volání
Ta samoty tíseň
A potřeba nás pohání

Zapomeň na pravidla
Nech plavat závazky
Vášni povol stavidla
Neviň se z malé zacházky

Oči se jim zakalily kouzlem a bez zaváhání seskočili z koní. Zbytek cesty do zátoky běželi jako by jim za patami hořelo. Hnali se a já se s nimi snažila držet krok. Jenže ani Šey neměla šanci držet krok s muži omamnými kouzlem jejich hlasu.

Krok co krok
A už si blíž
Jen ještě krok
A krásu zříš

V tvých očích
Vidím ten chtivý jas
Myšlenky se mi roztočí
A na místo nevrátí se zas

Když jsem je dohnala už stali na břehu a z vody jím zpívali dvě Voděnky. Byly nádherné. Jedna měla dlouhé bleděmodré vlasy s fialovým ocasem a druhá měla krátké vlasy v barvě noční oblohy s červeným ocasem.

Nedivím se ,že je dokázali tak snadno omámit. Žádná lidská žena se jim nemohla rovnat a některé ženy jiných ras by s tím měli také problémy. Jenže na tom teď nezáleželo, zbývalo jen pár slok než vejdou do vody a Voděnky si s nimi budou moc dělat co budou chtít.

Pojď ke mně
Pospěš mi vstříc
Chci být už u tebe
Dotyků mít víc a víc

Už jen krok
A není cesty zpět
Hloubka tě polapí
Můj jsi už teď

Ta poslední sloka se mi vůbec nelíbila ale dnes ještě víc než jindy. Tentokrát jsem totiž viděla jak se Voděnkám zablísklo v očích když poznali kdo se jim dostal do spárů. Jako na jednu stranu jsem ráda, že se nedostali k akci ale na druhou stranu tohle také není nic dobrého.

Měli sice štěstí,že padli do spárů jen béžovým Voděnkám a ne temným ale stejně je to průšvih když jsou samy. Kdybych tam s nimi byla dopadlo by to lépe. Alespoň tedy doufám ale to je teď stejně jedno. Už je pozdě.

Stáli už až po pas ve vodě a pohled úplně zamlžený. Mohli by je stáhnout pod vodu a utopit ale to by Voděnky neudělali.
Místo toho jim vnutili pár okvětních lístků Šey mezi rty.
No a to bylo všechno co jsem zahlédla než je stáhli pod hladinu.