( nahoře je Mae, z dolů Yai)

Víte jaké je synonymum bezcílného putování? Práce pro krále.
Tedy mě to tak alespoň připadá.

Stromy.
Všude okolo byly jenom stromy a krásná upravená cesta před námi, taková kterou používají dřevorubci. Ze všech stran na mě dýchala ta atmosféra lidského lesa a mě už to pomalu lezlo na mozek. Nejsem na tenhle druh cestování, kdy člověk hodiny nevidí nic jiné než přírodu kolem sebe a své společníky, zvyklá.
Naopak, je pro mě utrpením sledovat temeno člověka předemnou.

Řekla jsem jim že zamíříme na sever, protože tam je více ras. Takže i větší pravděpodobnost,že tam bude alespoň jedna ze tří částí.

,,A na jakou rasu si myslíš,že narazíme jako první?"zeptal se mě princ zvědavě.

Už jsem se rozhodla mu odpovídat a být k němu trochu schovavější kvůli jeho věku. Což úplně neodpovídá mé povaze ale co, pro jednou mě to snad nezabije.

,, Nejspíš Voděnky, protože není bezpečné jít přes poušť bez vody. "Řekla jsem klidně a slyšela jak se Mae uchechtl.

,,Pro ně není bezpečná ani jedna varianta."řekl a princ se za ním ohlédl. ,,Buď padnou do spárů Voděnkám nebo z nich bude kořist Vita."

,,A od toho jsme tu mi, abychom zařídili že se ti lidi dožijí konce téhle cesty."

,,Mohli by jste laskavě přestat mluvit jako bychom vás ani neslyšeli? To my totiž držíme otěže koní,"zavrčel Kar a otočil se aby se mi zahleděl do očí. V tu chvíli jsem se lehce otřásla.,, My tomu velíme, lidé, a ty můžeš maximálně varovat před nějakou další zrůdou co se nám připlete do cesty."

V tu chvíli jsem vyrazila takovou rychlostí,že se i kůň pod námi trochu vyděsil. Pevně jsem sevřela jeho zápěstí na kterém měl ten náramek až jsem jemu i sobě působila modřiny.

,,Tohle je to jediné, co tě drží na živu. Kdyby toho nebylo už ti za tu zrůdu vyříznu jazyk."zavrčela jsem nepříčetně a ještě zesílila stisk až jsem ho donutila bolestně syknout.,, Je mi úplně jedno jak moc si myslíš,že vy lidé jste nadřazený a vše se motá jen kolem vás. Zkus zaútočit na jakoukoliv z ras na tomhle ostrově a bude to má čepel co ti vyřízne srdce z těla. Bez ohledu na důsledky."

,, Helly?"oslovil mě Mae, který jediný měl odvahu mě v tomhle rozpoložení vyrušit. Teď jel jejich kůň jen kousek vedle našeho a jeho ruka se pomalu přibližovala k té mojí která pracovala na drcení kostí toho idiota.,,Tohle za to nestojí...tu ruku budeš potřebovat až se dostaneme k zátoce ploutví."

Jeho hlas mě konejšil a já skutečně pomalu povolovala sevření, i když velice neochotně. Měla jsem jsem chuť mu skutečně ublížit, alespoň trochu si tak kompenzovat všechno co lidé s tímhle názorem způsobili a já je nemohla zastavit.

,, Já...co se prohodit?"zeptala jsem se nakonec maličko roztřeseně, protože jsem věděla že pokud za ním pojedu ještě míli tak ho sama zaškrtím.

,,Pokud to pomůže."odpověděl mi tentokrát princ a napětí v mých ramenou trochu povolilo. Raději jet za dítětem než za idiotem.
Uznávám možná už mám také trochu nervy na pochodu. Putujeme už víc jak dva dny a já si za celou dobu nedovolila usnout. No a když k tomu přičtete , že se o svou energii dělím se Šey je celkem jasné v čem je problém.

Za nedlouho jsme zastavili abychom si mohli přesednout. Mae by sice zvládla přesednout z koně na koně během jízdy ale já na to nemám. Můj vrchol je si na koně vůbec sednout.

,,Tak co, už má dušička pokoj?"zeptal se mě dobíravě Kar. Tohle není hodno odpovědi. Už jenom proto, že tohle už byla stá poznámka od chvíle co jsem požádala o výměnu. Měla jsem těch jeho řečí už plné zuby. Takže jsem mezitím přehodila princi kolem pasu provaz kterým se chci jistit. Vždy mám sebou alespoň dva metry.

Princ byl překvapivě tolerantní vůči mým výmyslům a já za to byla ráda. Kdybych tohle udělala Cassianovi měl by zase plnou hubu keců.

Pro jistotu jsem si na tom udělala tři uzle a ještě než jsem usnula se spojila s Šey. Sice bych takhle nemohla nic udělat ale chci alespoň vědět o všem co se děje.

To se mi také splnilo. Viděla jsem sebe v dost kostrbaté poloze jak spím na koni i Mae jak zlehka drží Kara za plášť jen tak pro jistotu.

,,Co má ta ženská za problém?"zeptal se nakonec Cassian když si myslel, že tvrdě spím a je jistota že ho neuslyším.

,,Ty jsi její problém."odpověděl mu Mae klidně a zvedl pohled aby našel ten můj soví.,, Nevěří ti. "

,,Vím, říkala že nevěří lidem.."řekl a nejspíš měl v plánu ještě pokračovat kdyby mu Mae neskočil do řeči.

,,Ano, lidi nemá ráda ale tentokrát jsem myslel konkrétně tebe. Prince uznala jako čisté plátno se kterým může pracovat, mě by svěřila svůj život ale ty jsi ten problém."řekl vážně a pro důraznost svých slov mu zapíchl prst do zad mezi lopatky.,, Jsi vycvičený k nenávidění ostatních ras, máš toho plnou hubu a ještě držíš v ruce klíč od jejího života."

,,To přece není pravda, ty náramky fungují obousměrně."zastal se ho princ a Mae mu věnoval shovívavý úsměv.

,,Ale náš Kar má ve vlastnictví heslo k nim. Mohl by je klidně sundat když by spala a zabít jí."řekl ledabyle s pokrčením ramen a upřely se na něj dva šokované pohledy.,, Králi by prostě řekl ,že jí zabili v průběhu akce a ten by byl sice zklamaný ale přijal by to , protože pro něj cena života kohokoliv z nás se rovná v průměru hodnotě života hmyzu. "

,,To snad nemyslíš vážně, kdo příčetný by si mohl myslet že klesnu k takové bezpáteřní zbabělosti?"zeptal se rozhořčeně ale princ poprvé vypadal ,že skutečně chápe mé obavy. Že alespoň trochu začíná chápat jak uvažujeme ve vztahu k lidem.

,, Vlastně myslím,že by něco takového napadlo každého kdo není lidské rasy. Ty náramky totiž nejsou od toho aby chránili oba ale aby ochránili Kara."dodal s ušklebkem.

,,A co mám tedy udělat aby se smířila s tím, že jsme v tom všichni společně?"zeptal se a Mae se uchechtl. Já bych to udělala nejspíš také ale sova se špatně chechtá.

Nikdy v tom nebudeme společně. Vlastně naše role ve společnosti nás staví na opačné strany barikád.

,,Nikdy v tom nebudete společně. Daei je strážkyní rovnováhy mezi rasami a úděl Karů je vymýtit cokoliv nelidské."řekl Mae vážně a já i Šey jsme přikývli.

,,Tak Cassian ty náramky zruší a tentokrát je nasadím já. Tím pádem si ani jeden z nich nebude moct ublížit aniž by tím neublížil i sobě."navrhl princ a já v něm konečně viděla zárodek toho moudrého panovníka kterým by se jednou možná mohl stát, pokud to přežijeme samozřejmě.

,,Pokud je to vaše přání výsosti."řekl Kar a navzdory jeho řečem o rovnosti vypadal jako by kousal citrón.

,,Cassiane, říkej mi Azrel. Sám si říkal, že jsme v tom všichni společně."řekl s úsměvem.

Na příštích několik hodin jsem nechala Šey hlídku a odpočívala. Kdyby ten Kar něco zkusil Mae ho určitě zastaví.
V to jsem alespoň doufala ale mé probuzení mě vyvedlo z omylu. Ten černý obr mě držel v náručí a očividně mě sundával z princova koně.

Tiše jsem zavrčela a vysmekla se mu bez ohledu na to,že nejspíš spadnu a pořádně si natluču.

,,Au.."zaznělo unisono zaupění když jsem přistála na zemi. Po probuzení jsem citlivější na bolest.

,,Co si jako myslíš, že děláš?"vyjela jsem na něj jen co jsem se trochu oklepala a vzhlížela do jeho očí. Teprve teď jsem si plně uvědomila ,že už se začíná stmívat. Další den cesty už skoro za námi a stále nejsme dostatečně daleko od lidského města abych byla zase na přátelské půdě. Zatím jsme stále na území nepřítele.

,,Zastavili jsme kvůli táboření, koně jsou unavení a chtěl jsem tě sundat než bys spadla sama a poplašila koně."odpověděl mi nezaujatě a hodil na mě i moje lano.

,,Koně, koně, koně...koho ty pytle chlupů zajímají."zavrčela jsem a zvedla se ze země.
Provaz jsem si obmotala opět kolem pasu abych ho měla připravený pokud bych ho znovu potřebovala a šla pomoct se sbíráním dřeva na oheň.

Což naše lidské společníky dost poplašilo. Hlavně tedy prince. Ony ty urozené dámy s nosíky nahoru co mají panickou hrůzu z čehokoliv byť i jen vzdáleně připomínající práci, ať už kvůli zlomenému nehtu nebo špíně, by něco takového nikdy neudělali. Takže si ve výchově dávání šlechtici záležet aby to od slečen nikdo neočekával.
Blbost, která může fungovat leda tak u lidí. Všude jinde jsou ženy schopné, ne-li schopnější, zastat stejnou práci jako muži. Dokonce jeden z velmi obávaných druhů na ostrově je složen pouze ze soběstačných žen.

,,My to zvládneme."řekl princ a už mi chtěl brát těch několik větví co jsem měla přesto,že on sám dost bojoval s těmi svými.

,, Zapomeň pískle, ty sám je sotva udržíš a já jsem na to zvyklá. "Řekla jsem klidně a pokračovala. Má slova se potvrdila když jsem donesla trojnásobek toho co on.

Vše jsme složili na jednu hromadu a postupně si posedali do kruhu kolem provizorního ohniště, které Mae zapálil pomocí Sakeeidí značky pro oheň kterou svou holí vyškrábal do hlíny pod ohništěm.
Tohle jsou takové jednodušší triky které zvládne každý Sakeeidí učedník.

,, Slečno Streigo?"oslovil mě princ nejistě a já se uchechtla.

,,Takhle mi nikdo neříká. Jsem buď Helmalay nebo Helly, občas i Streigo ale slečno mi skutečně nikdo neříká. Já nejsem na formality."řekla jsem pobaveně a ušklíbla se.,,No a pokud už chceš být formální říkej mi Daei jako všichni."

,, Dobře, Helly."začal znovu a v očích se mu odrážela prosba. ,,Budeš mi dnes vyprávět?"

Povzdechla jsem si naoko útrpně, už jsem čekala kdy přestane trpělivě čekat na to až se rozmluvím a znovu předloží svou žádost. Někde uvnitř měl hlad po nových informacích o světě do kterého se narodil, po informacích nezkalených politikou a pokrytectvím.
Opřela jsem se tedy pohodlně o rameno mého společníka abych nemusela furt poposedávat během vyprávění.
Je to rušivé.
Mae je má jako limwaybuten natolik rozložité,že mám dostatek místa.

,,Asi začnu s Voděnkámi, když se k nim chystáme."řekla jsem s malým úsměvem a pořádně se nadechla v přípravě na dlouhé vyprávění.

,,Tento druh obývající vody kolem ostrova se rád dělí na tři skupiny.

Neutrální, ta se rozhodla okolními problémy nezaobírat a splynuly s lidmi natolik, že už je od nich nikdo nerozezná. Tedy člověk nerozezná, kdo ví na co se dívat pozná neutrální Voděnku téměř okamžitě.

Béžová Voděnka vypadá od pasu nahoru jako normální dívka s modrými vlasy ale místo nohou mají jeden dlouhý ocas podobný těm delfíním ale může mít jakoukoliv barvu. Těmto lidé vůbec nevadí a nejraději by s nimi žili v míru. " Víc jsem toho ale říct nemohla, protože mi do toho skočil ten pablb.

Posměšně si odfrkl a probodl mě nesouhlasným pohledem.
,,Přestaň mu podsouvat takové nesmysly. Každé malé dítě ví ,že lákají mladé muže do svých vod a topí je. Voděnky zkrátka nejsou mírumilovné a klidně za to dám vlastní hlavu na špalek."řekl hrubě a mě se to vůbec nelíbilo.

,, Tu hlavu by jsi prohrál ale buď tak laskav aby jsi jí pokládal na špalek až nebudeme spojeni těmi náramky."utrhla jsem se na něj a probodla ho pohledem. Jenže jsem se na něj nemohla mračit dlouho.

Toho přerušení totiž využil princ aby i on vstoupil do mého vyprávění.
,,Proč jim říkáš béžové a jaký je ten třetí druh?"ptal se zvědavě.

Jeho zvědavost byla skutečně úsměvná ale nevadilo mi to. Pokud to zabrání dalším masakrům jsem za ní i ráda. Chci mu ukázat,že v každé rase je něco krásného co stojí za to obdivovat a respektovat.

,,Oni sami si říkají béžový, protože narozdíl od lidí se jim nelíbí být označovány za bílé. Nic na světě není jen černé a bílé, což oni vědí. Takže se raději dělí na béžové, jejich označení světlých, a temné Voděnky.
To jsou ty ke kterým jsem se ještě nedostala a které stojí za všemi těmi lidskými příběhy o utopených mužích či chlapcích.

U temných voděnek i já bez zaváhání řeknu,že to jsou nestvůry. Největší jaké jsem na celém ostrově potkala a možná by se mohli rovnat těm nejzkaženějším lidem.

Jejich kůže je tmavě modrá až téměř černá a tak pevná, že jí nepronikne ani nejlepší čepel Limwaybutenů. Místo jednoho ocasu mají dva podobné žraločím a celé jejich tělo je uzpůsobeno k životu v největších hloubkách slaných vod kde se vyskytují.
I zraku se vzdali, protože tam dole je taková tma,že ho nepotřebují.

To tito tvorové zneužívají svého hypnotického hlasu k přilákání lidských mužů se kterými se ve vodě páří a když je po všem tak je utopí, bez slitování nebo jakéhokoliv ohledu. Dokonce s rozkoší zatínají své dlouhé pařáty do jejich hrdla i když je obvykle využívají jen při lovu ryb.

A i kdyby tohle všechno nestačilo aby se dali snadno rozlišit mají temné Voděnky ještě na krku žabry. Nemají totiž narozdíl od svých béžových příbuzných šanci se nadechnout nad hladinou kdykoliv to potřebují, na to žijí příliš hluboko."odpověděla jsem mu obsáhle a dokončila tím i své vyprávění nebo jsem si to alespoň myslela. Než jsem se podívala do tváří svých lidských společníků, protože ti očividně o Voděnkach nevěděli ani to málo co ví každé malé dítě jakékoliv jiné rasy, mimo lidí očividně.

,, Vysvětli mi, co ty vodní děv- ženy vidí na lidských mužích? Ne, že by na nás bylo něco špatného ale proč raději nezůstanou u vlastních chlapů?"zeptal se zamyšleně Cass svým vlastním způsobem a i přes tu přetvářku jsem cítila ,že ho to skutečně zajímá.

,, Kvůli přežití Cassiane.
Každý tvor udělá i to co si nikdy nepředstavoval ani v nejdivočejších snech pro přežití vlastní i svého druhu."řekla jsem se shovívavým úsměvem nad jejich nevědomostí. ,, Když se spáří samec a samice Voděnek výsledný potomek je sice milován ale to nic nemění na tom,že se narodí nějaký vodní tvor. Ať už ryba, mořský koník, delfín a méně šťastným maminkám i třeba velryba."

,,Nikdy vás nenapadlo kdo zaplnil moře životem?"zeptala jsem se řečnicky a stočila pohled na prince Azrela. ,,Jen když se Voděnka spáří s člověkem narodí se opět Voděnka. Samozřejmě její podoba je náhodná a dost závisí na tom jaký druh Voděnky jí porodil."

,,Takže ony to nedělají jen ze zlomyslnosti?"zeptal se princ nejistě, protože nejspíš papouškoval něco co mu řekli na zámku.

,,Kdyby jsi slyšel jak většinu trápí,že musí jít s někým koho ani neznají ke komu nemají ani nejmenší emocionální pouto. To tu nemluvím o mindrácích co mají muži z toho,že vychovávají cizí, kukaččí, dítě. "Řekla jsem s povzdechem a zahleděla se do dálky. ,,To kdysi, na počátku, bylo vše jiné. Lidští chlapci sami chodili k zátoce a když si padli do noty s některou Voděnkou postavili si na břehu domov. Dítě tak bylo vychováváno na souši i ve vodě a teprve v dospělosti se rozhodlo do jakého světa chce patřit. Tak vznikly neutrální."

On je to takový smutný fakt, že teď se ve Voděnkách pere touha po dítěti s touhou po citovém vztahu se vším všudy.

,,Vy lidé rádi tvrdíte jak moc vám ostatní rasy ubližovaly a ubližují ale napadlo vás někdy jak velký vliv máte vy na ně ?"zeptala jsem se s hořkým nádechem v hlase a pohled upřela do Cassianových očí. Když stále tvrdí jaké jsme zrůdy chci aby se na to alespoň jednou zkusil podívat z naší perspektivy. Princ už to totiž alespoň zkouší a saje každou novou informaci jako půda vláhu.

Dlouho jsem ale na svou odpověď nečekala, prostě jsem to přešla a vstala. Potřebuju konečně nějaké místo kde se v klidu vyspím a nebudu si připadat tak zranitelně. Ty dvě noci mi bohatě stačili.

,,Tak pohádce na dobrou noc bylo učiněno za dost a já mizím."řekla jsem s ušklebkem a vydala se k nedalekému košatému stromu jehož nejnižší větve začínaly výš než kam by ten Kar dosáhl. Tohle je bezpečné místo.

Dnes podruhé jsem sundala své lano a tentokrát jeden konec přivázala k rukojeti své dýky. Tenhle trik mě naučila máma, ta se to naučila od své a ta se to naučila když  přebývala u Živlonošek.

Tam se při putování nikdy nespí na zemi. Podle oficiálních prohlášení je to tam teď kvůli lidem příliš riskantní ale ve skrze je to proto,že dávají v konfliktních dobách přednost spaní ve zvířecí podobě kdy jsou od dotyčného zvířete k nerozeznání. To je vlastně důvod proč lidé tvrdí,že něco takového jako Živlonošky už neexistuje a možná ani nikdy neexistovalo.

Ale to jsem odbočila. Ustoupila jsem deset kroků od kmene a hodila dýku tak nejvýš jak jsem dokázala. Většinou se mi podaří aby se čepel na druhý nebo třetí pokus úspěšně zabodla do dřeva ale tentokrát jsem měla opravdu štěstí. Na první pokus zůstala vyset zhruba ve výšce první větve a pevně se tam zasekla.

Začala jsem šplhat nahoru a neušlo mi překvapené zalapání. Tohle jde totiž jen pokud je čepel z Yai kaleného v žáru Živlonoščího ohně. Normální čepel by totiž neprošla tak hluboko a kdybych se po ní zkusila vyšplhat nejspíš bych se s ní sama propíchla.

To by se Karovi moc nehodilo ale stejně se mě nikdo nepokusil zastavit. Prvně jsem se vyšplhala na první větev ale tam jsem nezůstala, stále to bylo ještě příliš nízko aby se to dalo pokládat za bezpečné.

Zastavila jsem teprve na poslední větvi pod korunou, která mě udržela a k té jsem se důkladně přivázala. Mám odtud nádherný výhled na noční oblohu, nejsem sice Asterie ale i já jí dovedu náležitě ocenit.

No a zatím co já jsem se podle hvězd snažila přesně určit kde jsme a jak dlouho budeme ještě muset jet, tam dole jsem nechala dva dost zmatené lidi. Byly to sice jen základní informace, které každý kdo se s Voděnkou setkal ví ale pro někoho kdo žil v zámku je to velký námět k zamyšlení. Vždyť jsem jim jen těmi několika větami vyvrátila vše co o tom druhu do dnešního dne věděli.

Smutné, že teprve úhlavní nepřítel království musí korunnímu princi otevřít oči a ukázat mu jeho lid v reálné podobě. Ukázat mu jádro ostrova a se zatajeným dechem sledovat jak s těmi informacemi naloží. Na to jsem vlastně docela zvědavá, kým bude princ Azrel až naše putování skončí.
Jednu věc ale vím stoprocentně jistě, nebude stejný jako když jsme vyjížděli. Nikdo z nás nebude stejný.