„Mamí, mamí," tahala dívenka za sukni svou matku, „můžu se jít dívat na oslavu? Viď, že můžu?" vrtěla svým šedivým ocáskem, který připomínal list ve vichřici.

„Uklidila sis pokoj?" pohladila ji maminka na temeni hlavy mezi ušima.

„Ano!" vycenila v úsměvu své tesáčky.

„Tak dobře, ale po ohňostroji alou domů," podrbala ji za ouškem.

Dívenka po čtyřech vyběhla ze dveří. Matka ji ve spěchu následovala na práh: „A neběhej jako Divoká!" Dcerka se postavila na zadní a klusem zmizela za prvním rohem.

„Nenapomínej ji pořád. Je to ještě dítě," zavolal na ni manžel z kuchyně.

„A ty ji pořád nerozmazluj. Přijde den, kdy tatínek už nebude její nejmilejší mužský v životě."

Muž bouchl těstem do desky od mouky: „Nestraš! Na to má času ještě dost!" zmáčkl rukama hroudu těsta a dál ho hnětl, „Dej zatím tyhle bochníky do pece," kývl hlavou směrem k připraveným hroudám těsta po své levici.

Žena k němu zezadu přistoupila, ale místo těsta zmáčkla jeho půlku. Muž leknutím skoro nadskočil: „U Posvátné šelmy, co to do tebe vjelo?"

„Celé město bude na oslavě princovy korunovace a naše malé koťátko je taky pryč. Jsme," objala jeho biceps, „tu," stoupla si na špičky, „úplně," šeptla mu nahoru do ucha, „sami."

Srst po celém pekařově těle se naježila, jako by jím projel blesk: „Ho ho ho, takhle to tedy je," otočil se k ní chytil ji kolem pasu druhou rukou, „takže bychom mohli zavřít," sjel rukou k jejím hýždím a zvedl ji do náruče jednou rukou, „a věnovat se pro jednou sobě, že?" položil ji na desku do mouky.

Objala ho kolem krku a přibližovala se k němu pomalu rty, až se jejich vousky dotkly: „To bychom určitě moh-"

„Haló? Máte otevřeno?" přerušil je hlas mladého muže.

Oba manželé si povzdechli.

„Půjdu tam, ty se ani nehni," políbil ji rychle na tvář a šel k oknu na přední straně domu, „vždyť už jdu!"

Před domem stála útlá postava zahalená v bílém ušpiněném rouchu pod stejně bílým pláštěm s kapucí přes hlavu. Už tak otrávený pekař se na ni podezíravě zahleděl: „Vy nebudete zdejší, co?"

Postava odvrátila pohled: „Ne, já jsem... z daleka," odvětil mladý muž.

„To musela bejt pěkná štreka. Co Vám můžu nabídnout? Mám nejčerstvější pečivo v celém městě. Za to ručím!" poplácal se silně po hrudi natolik až se rozvířila mouka na jeho odhaleném předloktí.

„Půlku čerstvého a kousek starého chleba."

„Kousek starého chleba?"

„Ano," přikývl muž v kapuci.

„Přiznam se, to po mně ještě nikdo nikdy nechtěl," otočil se a pískl směrem ke kuchyni, „drahá, přines mi půlku bochníku a... a... a zbytek chleba z předevčíra."

„Jsi si jistý?"

„Jo, pán to tak chce."

„A k čemu mu to bude?"

„To nevim, zeptám se. K čemu Vám bude ten okoralý chleba?"

Absence jakéhokoliv soukromí muže v bílém zaskočila. Neměl v plánu sdělovat více než je nutné. Rozhodl se pro tu nejjednodušší cestu: „Je pro myš."

„Říká, že je pro my- Pro myš?" otočil se zpět k muži v kapuci.

„Vskutku," natáhl paži před sebe a zpod rukávu vylezla bělounká myška s očičkama jako dvě kapky rudé krve.

„U Posvátný šelmy, to jsem ještě neviděl. Máte nečekanýho společníka na cesty. Když už je o tom řeč," balil chléb do zeleného šátku, „co Vás sem přivádí?"

„Chci vidět Jeho královské veličenstvo."

„Jo tak, rozumim, mladej pane. Jdete se podívat na korunovaci, co?"

Po krátké pauze přikývl lehce, aby neodhalil svou tvář.

„Že mě to nenapadlo hned. Tady je chléb, bude to pět kancléřskejch."

Muž z vnitřní kapsy svého roucha vytáhl pět měděných mincí a podalje pekaři. S poděkováním si převzal chléb a zamířil k náměstí. Pocestě odlomil kousek ztvrdlého chleba a přiložil si ho k límci pláště.Když myška zacítila jídlo, vykoukla ven. Mladý muž ji pohladil prstem po hlavě:„Jen si dej Percivale. Obávám se, že nás čeká nabitý program," vzhlédl kešpičce nejvyšší věže hradu, na níž vlála vlajka Draii.

* * *

V zrcadles bohatě zdobeným pozlaceným rámem se zhlížel mladý muž v obklopenísvých tří služebných. S rozpaženýma rukama stál ve stejné pozici takdlouho, až mu to připadalo jako hodiny. Nedal na sobě však znát svou frustracia držel bradu nahoru tak, jak jej to učili celé dětství. kabát s černýmzdobením splýval s jeho zlatou nadýchanou srstí. Kamenný výraz neprozradilslužebným nic o jeho názoru na tento oděv, přestože cukání v koutkujantarového oka bylo s každou minutou zřetelnější.

Dvojice stráží v blýskající se zbroji otevřela dveře pokoje. Za nimi vstoupil o dvě hlavy vyšší muž v bílém kabátě, který byl částečně zakryt červeným pláštěm. Služebné při pohledu na něj přestaly s úpravami a odstoupily ke zdi. V úklonu vyčkávaly na další pokyn. Jejich oběť se konečně mohla protáhnout.

„Opatrně, nezmačkej si kabát. Byl ti ušitý přímo na míru," varoval ho muž v bílém.

„Kde máš korunu?" zamračil se mladší muž, když uviděl odraz druhé osoby.

„Nejsem tu jako král, ale jako tvůj otec. Dnes budeš jediný, kdo ponese na hlavě korunu. Nechci ti krást slávu, která ti náleží. Vzpomínám si, když jsem byl v tvém věku. Byl jsem z korunovace tak nervózní, že mi kvůli třesu nemohli správně upravit šat," zahleděl se do zrcadla, jako by viděl svůj mladší odraz.

„Má-li tvůj syn být upřímný, tyhle zvyklosti měly skončit s tebou."

„Tyhle zvyklosti, Frederiku, jsou to, co z nás dělá civilizovanou rasu. Nebo snad stojíš o to potácet se před lidmi jako nějaký ork?"

„Ne, otče. Ale tahle svěrací kazajka mě dohání k šílenství. Odstín je špatný, ozdoby vůbec neladí k celkovému tónu," kroutil se před zrcadlem, aby si sebe prohlédl, „a posledních několik minut mě začala svrbět záda. Čím dřív to budu mít za sebou, tím dřív si to sundám."

„Kdybys více času věnoval zkoušení a méně šermu, mohl sis tyhle problémy ušetřit," poplácal ho po rameni otec.

„Není důležitější být připravený na válku než se starat o vzhled? Můj meč je vhodnější doplněk než... než... než tohle," ukázal na brož na svém levém prsu.

„Že nějaké párátko má větší hodnotu než královské dědictví? Měl jsem ji na své korunovaci já, tvůj děd, jeho otec, otec jeho otce až k samotnému prvnímu králi Draii. Ta brož má pro naše království větší hodnotu, než celý tenhle pokoj i s tebou dohromady. Prokaž trochu respektu, synu."

„Omlouvám se, otče," otočil se Frederik k němu, „já... nejsem dnes ve své kůži."

Otec se otočil k strážím, které stály v pozoru u dveří. Poté si prohlédl trojici služek, které se s očima zabořenýma do země neodvážily střetnout s královým pohledem. Nakonec se naklonil k synově uchu a jemným, skoro neslyšným hláskem mu pošeptal: „Vyber si tu zrzavou."

Princ se ohlédl ke služce a sjel ji očima od hlavy až k patě. Nepřišlo mu, že by mu zrovna tahle liška během dne asistovala lépe než kterákoliv jiná služka. „Co tím myslíš?" naklonil se zpět k otci.

„Před dvěma týdny jsem ti nakázal, aby ses zdržel veškerých neřestí. Řekněme, že to nebylo jen kvůli očištění těla a mysli. Ber to jako předčasně pozdní dárek k narozeninám."

„U Posvátné šelmy, tati," odstrčil od sebe otce, „co by na to řekla, matka?!"

„Kdyby tě viděla maminka, byla by na tebe pyšná. Stal se z tebe muž a dnes se staneš i oficiálním následníkem trůnu," objal svého syna a poplácal ho po zádech, „což je o důvod víc, abys začal pracovat na královském potomstvu."

Princ si královsky povzdechl: „Radši běž, otče. Pochybuji, že má muka jsou u konce," otočil se Frederik zpět k zrcadlu.

Král se napřímil a odešel z pokoje společně se svou stráží. Služky se hbitě daly do práce. Princ sledoval v odrazu svou brož. Váha té malé cetky ho začala tlačit na srdci. Dědictví. To slovo mu z konverzace utkvělo v mysli nejvíce. Možná měl otec pravdu. Pomyslel si, než promluvil: „To ticho mě ubíjí. Jak se jmenuješ?" shlédl ke služce s ryšavou srstí.

„L-Lessie, pane," zaváhala při nečekané otázce.

„Lessie," poválel její jméno na jazyku jako dobré víno, „už jsi viděla východ slunce z královské ložnice?"

„N-Ne, pane," zastavila se a podívala se princi do očí.

„A chtěla bys?"

Pod sukní se zavrtěl její ocas, rychle sklopila pohled dolů: „Ano."

* * *

Ruka schovaná v černém rukávu smetla ze stolu staletý prach. Rozložila poté jeden z pergamenů, který položila na stůl. Náčrt se až příliš nápadně podobal půdorysu hradu, aby to byla pouhá shoda. Druhá osoba svou šupinatou rukou zabodla do náčrtu svůj dráp: „Pořád máš čas si to rozmyslet. Tenhle tvůj úkol, snaha ochraňovat, ta," ušklíbl se plazitý muž, „empatie je ideál, který sama nikdy nenaplníš. Jeden život na tom nic nezmění."

Rudé oči se zpod šátku, jenž halil celý obličej, zúžily do něčeho, co mohla – měla – být výhrůžka. O poznání menší ručka odsunula plazův dráp na stranu: „Víš vůbec, co je ideál? Maj zločinci jako ty vůbec nějakou čest, Norko?"

„Čest, to je tuze krásná věc, ale radši ať mě tři soudí, než čtyři na hřbitov nesou. Na druhé straně tohle," plaz si pohazoval se svým měšcem, „za tohle si můžu koupit čest ostatních, princezno."

„Ne tu mojí."

„A v tom se pleteš! Ty už jsi zaplatila ve chvíli, kdy jsme uzavřeli obchod."

„Měl jsi mi jen sehnat plány. Nevěděla jsem, že poskytuješ konzultace."

„Nedělám to pro tebe. Kdyby se někdo dozvěděl, že jsem ti obstaral plány nejstřeženějšího místa v Draie, řekněme Král krys, mohla by mi moje hlava skončit na špalku dřív než ta tvoje, princezno."

Rudooké princezničce se při zmínce toho jména sevřelo hrdlo. „Ty ho znáš?"

„Ironické, že? Vydrápal jsem se na vrchol, zničil každého konkurenta, co mi stál v cestě, ale teprve tehdy jsem zjistil, že legendy mohou být víc než příběhy. Král krys není bubák. On má všechny bubáky na vodítku a bez jeho svolení by žádná podobná akce neprošla bez povšimnutí."

„Když ho znáš tak dobře, věděl bys, že on by tohle nikdy nedovolil. Nemyslela jsem, že jsi idiot, Norko."

„Naopak Vaše Krvavá výsosti, jsem si plně vědom toho, že tohle mu způsobí tolik problémů, že se jeho impérium ve stínu Draii rozsype. Vlastně v to doufám."

Další povědomé jméno, které v ní vyvolalo nepříjemné vzpomínky: „Jak dlouho už víš, kdo doopravdy jsem?"

Norko smíchy zasyčel: „Tssstsssstssss, nebyl bych tam, kde jsem, kdybych nevěděl, kdo jsou mí klienti, princezno."

Jeho odpověď jí dala podnět k zamyšlení. Chtěl zničit Krále krys, přesto se neodvážil mu odporovat. Chtěl, aby její plán vyšel, přesto ji od něj odrazoval. Tvrdil, že jsou pro něj důležité peníze důležitější než čest, přesto se staral o svou pověst. Norko byl znám pro mnohé své vlastnosti, ale upřímnost mezi ně rozhodně nepatřila. Kdyby ho neznala, řekla by, že mu na ní záleží nehledě na to, co chce Král krys.

„Nejsem tvůj klient, tohle byl jednorázový obchod."

„Možná teď, ale pokud ten tvůj kousek vyjde, budeš potřebovat spojence na té... výdělečnější straně zákona."

„A to máš být ty?" zvedla tázavě jedno obočí.

„Vím, že ti jde o spravedlnost a záchranu životů, ale když na místě zanecháš tohle," Norko vytasil dýku. Na první pohled nebyla o nic výjimečnější než to, s čím zachází každý druhý lapka. Jedinou zvláštností byla žlutá podobizna krysí hlavy. „Všichni budou obviňovat Žluté krysy. A chaos, který vypukne, nakonec zasáhne Krále krys. Nejlépe šípem do srdce samozřejmě, a to vytvoří díru."

„A ty budeš takový dobrodinec, abys ji zaplnil, že?"

Na jeho ledové tváři roztál úsměv: „Co na to říct? Jsem světec."

„Jediný slovo na S, kterým bych tě popsala, je sráč.

„Princezna by si neměla do úst brát taková slova," zachechtal se.

„Co kdybys radši princezně poradil, jak se dostane skrze hrad ke svému cíli?"

„Normálně rady zadarmo nedávám, ale protože na tvém úspěchu závisí moje budoucnost, udělám výjimku," otočil plán půdorysu k sobě a začal svůj výklad. Prstem kroužil zběsile po plánu hradu, upozornil ji na přibližný počet stráží v daném úseku a způsob, jímž může nepozorovaně vklouznout do trůnního sálu jedním z vchodů pro služebnictvo. „...a pak už jen musíš utéct."

„Nevšimla jsem si, že bys naznačil únikovou cestu."

„Protože nenaznačil. Chceš to provést před očima všech, abys vyslala zprávu. V mžiku budeš obklíčená královskou stráží, nejlepšími šermíři v Draie. O pár okamžiků později se do místnosti nahrnou desítky obyčejných stráží, nehledě na ty, kteří už tam budou. A hádám, že ani korunní princ ti nebude chtít odpustit, že jsi narušila jeho jmenování následníkem trůnu. Udělají všechno pro to, abys neopustila místnost, natož hrad. Neznám způsob, jak by ses z toho mohla dostat. Proto jsem říkal, že je to sebevražda."

„Počítala jsem s tím, že to bude komplikované, ale Drájové se zase jednou překonali. Možná by stačilo vyvolat chaos a-"

Poklop na půdu se otevřel a z něj vykoukla hlava přehnaně nalíčené hrošice. Otevřela svou obrovskou pusu a hlasem hlubokým jako příkop na dně moře spustila: „Noelko? Chtěla jsi, abych ti řekla, kdyby se po tobě někdo sháněl. Holky říkaly, že na ulici potkaly Krysy. Hledají někoho, kdo odpovídá tvému popisu."

„Děkuju, mamá Valeri."

„Nemáš vůbec zač, drahoušku," zahihňala se žena a zavřela za sebou poklop.

„Ony ví, kdo jsi?" ukázal Norko šokovaně k poklopu.

„Mamá Valeri mi pomohla najít moje dřívější cíle. Nezradila by mě."

„Myslel jsem, že ses chtěla sejít v bordelu, protože se tady ženská snadno ztratí. Kdybych věděl, jak se věci mají, mohl jsem si ušetřit to divadýlko s princeznou," odfrkl si otráveně Norko.

„Klidně přiznej, že sis to užíval."

Norko zprvu zaváhal, ale nakonec povolil: „No dobře, maličko mě bavilo předstírat, že tu plánujeme spiknutí. Ale teď nám došel čas. Krysy jsou ti na stopě."

Noel popadla dýku s hlavou krysy a strčila si ji za opasek: „Útěk budu muset naplánovat později. Je čas zabít krále Draii."

Vítám tě ,milý čtenáři, milá čtenářko, u mého nejnovějšího příběhu s (pracovním) názvem Černé proroctví. Jedná se rozpracovanou verzi, která se může v budoucnu dle potřeb příběhu měnit. Pokud nastane zásadní změna, například změním jméno postavy, dozvíš se o tom na mém profilu, takže neboj, to důležité ti neuteče. Musím tě však varovat, že na tomto příběhu pracuji ve volném čase dle vlastního uvážení, tudíž někdy kapitola nevyjde déle, jindy jich vydám vícero krátce po sobě. Ještě bych rád zmínil, že mi můžeš dát vědět svůj názor v komentářích, nebo mě podpořit hvězdičkou. Děkuju a přeji hezké čtení. :)