„Tak?” zvědavě se na ni podíval.

„Tak?!” vyděsila se.

„Tak!” hájil se rozhozenýma rukama.

„Tak...” vydechla a shlédla ke svým rukám, v nichž držela knihu.

„Tak,” spokojeně se usmál.

Poklepala prsty na vazbu.

Jeho úsměv vymizel. „Ehm, cože bylo to tak?”

„Já nevím! Tys s tím přišel!” protestovala, div jí nevypadla kniha z ruky.

„Hm, tak...”

„Probohy, nech toho!”

„Promiň!” omlouval se.

„Ehm, to nic. Já jen... Bojím se,” svěsila vyčerpaně ramena.

„Čeho?”

„Říkal jsi - ” selhal jí hlas.

„Jo,” přikývl.

„Jo?!” pohoršeně se na něj podívala.

„Jo...” vypadlo z něj zoufale.

„Prosímtě, pojď sem,” odložil knihu a objala ho.

„Nemusíš se bát,” zašeptal jí do vlasů.

„No to ty taky ne,” zasmála se.

„Já myslel ohledně té knihy. Nemůžeš tam najít nic špatného. Jsi - ”

„Já nechci zjistit, jaká jsem,” vsákla se jí slza do jeho košile.

„Jsi úžasná,” pohladil ji po světle hnědých vlasech.

Objala ho ještě pevněji. „Bohové, ty jsi tak sladkej - ”

„Podívám se,” rozhodl.

„Cože?!” vyjekla, ale už měl knihu v prackách.

Otevřel ji a překvapeně do ní zíral.

„Je to hodně zlý?” skousla si dolní ret.

Nadechnul se k odpovědi.

„Ne!” připlácla mu svou ruku na pusu, aby ho umlčela. „Nechci to slyšet!”

Něžně si její končetinu sundal z obličeje. „Téměř nic tam není.”

Naklonila hlavu na stranu.

„Tohle byl tvůj první život.”

Ten začátek je prostě topka XD