Popis příběhu u knihy:

Grace měla ze začátku všechno. Byt, přítele, mámu, práci, kytaru a ulice plné lidí. Na první pohled spokojený život. Jenže ten se jí začal rozpadat. Matka podlehne nemoci, se kterou tak dlouho bojovala, její nezaměstnaný přítel začne mít sklony k agresi a násilí a ona čím dál víc začne ztrácet samu sebe. Padá do hlubin nekonečného oceánu problémů a spleti nezodpovězených otázek, u nichž tak moc touží po odpovědích. A najednou je její život plný 'možná' a 'co když'.

Dokáže vyplavat na hladinu?

Popisu nemám, co vytknout. Po přečtení je jasné, že se bude jednat spíše o NA než o YA a tím více se na příběh těším. Trochu se bojím popisu násilných scén, pokud v knize budou, ať už z důvodu Wattpad pravidel, vlastnímu čtenářskému pocitu nebo vykreslení samotných scén autorkou.

Popis příběhu podle autorky a co od něj můžou čtenáři očekávat:

Květiny pro Grace je kniha plná hudby, Dublinských uliček, ale taky několika vážnějších témat. Společně s hlavní hrdinkou podstupujete nástrahy života a snažíte se s nimi vypořádat a vlastně najít sami sebe. Najdete v ní i romantiku, denní snění a přemýšlení o spoustě věcí.

Řekla bych, že kniha je určená pro lidi, kteří mají blízko k hudbě a chtějí objevovat nové kouty světa. Také ale pro ty, kteří si třeba prošli nějakou nehezkou věcí v životě a uvědomili si, že na to nikdy nejsou sami.

Očekávat můžete seznamování s Dublinem a jeho atmosférou spojenou s romantickou linkou. Možná by bylo ale ku věci říct, že některá citlivá témata v knize zapracovaná by mohla být pro někoho trochu rozrušující. Můžete to brát trochu jako trigger warning (domestic abuse, ptsd, mental health, disorders,...)

Můj názor:

Po delší době se mi na recenzi dostal příběh, který mě dokázal udržet po prvních kapitolách a který byl pro mě zajímavějším čtením než právě rozečtená kniha na stole. Už podle anotace jsem čekala něco na styl Colleen Hoover a trochu se bála jakou formou bude podáno domácí násilí. Když to budu porovnávat s knihou Námi to končí od již zmiňované autorky, byla jsem vlastně ráda, že to není tak drastické. Ze začátku jsem si říkala, že bych přitvrdila a že bych vlastně chtěla větší eskalaci mezi Grace a jejím přítelem, ale čím více jsem nad tím přemýšlela, tím více jsem docházela k názoru, že to není potřeba. Z textu jsem cítila emoce Grace a pasáže mezí ní a Jordanem mi navozovaly přesně ty negativní emoce, které jsem měla cítit. Když se vrátím úplně na začátek, tak po gramatické i pravopisné stránce nemám naprosto nic ke komentování. Postavy se mi líbily, byly dobře vykreslené a jsem neskutečně ráda, že ani Grace se nestala chodícím stereotypem. Příběh měl příjemný spád, moc se mi líbilo, jak se pracovalo se vztahy mezi postavami a že byly využity detaily na které jsem stihla během čtení zapomenout jako zapomenutý náramek. Jediné do čeho si rýpnu je mini zvrat v kapitolách dvacet pět až dvacet sedm, kde to pro mě byl šok, který jsem nečekala a zároveň jsem si pokládala otázku, zda to bylo nutné. Možná bych s tím pracovala trochu jinak, jelikož to bylo vyřešené v jedné kapitole a nemůžu se jednoduše zbavit pocitu, že mi to tam nesedí. Málem bych zapomněla zmínit práci s prostředím, kterou taky autorka zvládla bravůrně a stejně jako Grace i já se procházela v Dublinu a užívala si deštivé počasí. Když to shrnu, autorka odvedla skvělou práci a já ji věřila naprosto vše.

Co bych vytkla:

Nemám nic k vytknutí.

Ukázka:

Je pravdou, že se mi k němu pořád vracel pohled. Možná za to mohla ona kytara, nebo ty rozcuchané mokré vlasy, co mu neustále padaly do obličeje a on si je každou chvíli odhrnoval na stranu. Klidně to mohly být i ty světle modré oči, které si mě prohlížely. Vlastně jenom vymýšlím jinou alternativu, abych nemusela hned říct, že mi prostě přišel atraktivní.

Názor čtenářů:

Není možnost kontaktovat čtenáře.