*Pohled Addeath*

Po pár dnech, kdy jsem se konečně uklidnila, se vrátím domů odhodlaná si vklidu o tomhle všem s Lockem promluvit. Přistanu na balkóně a vejdu dovnitř, to mi do náruče pochvíli skočí Leo.

,,Ahoj, mami!"

Řekne s radostí, já jej obejmu a pozdrav mu oplatím. Pochvilce se odtáhnu.

,,Kde máš tátu?"

Zeptám se ho a on ukáže, že je v ložnici. Já tedy kývnu a pohladím jej po hlavě.

,,Zachvilku přiletí teta Electra a poletíš s ní na výlet. Ano?"

,,Jooo! A kam?"

,,Netuším, má něco vymyšleného."

Usměju se na něj. Poté se podívám směrem do ložnice a trochu znervózním.

Po nějaké chvíli přiletí Electra a vezme Lea na výlet. Já se s nimi rozloučím a poté jdu zpátky dovnitř a razím si cestu rovnou za Lockem. Vejdu do pokoje, hnedka jej uvidím stát před vstupem na balkón jak se díval ven.

Přistoupím blíž k němu, ale tak na 3 metry od něj zůstanu stát.

,,Můžeme si promluvit?"

Zeptám se Locka, který se ke mě tedy otočí. Já se na něj podívám a pozorně si jej prohlédnu.

,,Jistě."

Řekl mi a přešel do obývaku. Já se na něj tedy otočila a stále jsem jej sledovala.

,,Můžeš mi říct jen jedno... Důvod tvé žárlivosti?"

Podívam se na něj s otázkou v optikách.

,,Trávíš více času v Keonu s Garlindem."

Odpoví mi kousavě, já jsem zatín vklidu.

,,A to ti vadí? Nic s ním nemám, a nikdy s ním nic mít nebudu. Mám tebe."

,,Tak proč? Proč si v Keonu více, než doma?! Neřekl bych, kdyby si byla s otcem... jenže ty si s Garlindem a kolikrát u něj doma!"

Zavrčí na mě.

,,Protože ty máš práci a já tě nechci otravovat."

Zlehka mu jeho tón oplatím, ale tak abych jej nevyprovokovala k hádce.

,,Ty? A mě otravovat? Ale no ták!"

,,Přijde mi to tak, Lockdowne. Pokaždé co jsem za tebou šla si měl práci a připadala jsem si jak pátý kolo u vozu... A..."

Nedořekla jsem to, neboť mě přerušil.

,,Ale netrvalo to nikdy dlouho! Vždy to bylo pouze dopoledne, odpoledne jsem s Leem a večer? Promiň, večer jde na mě únava, takže jsem rád když si vklidu lehnu a usnu."

,,Ale ikdyž jsem ti psala, nebo se ptala tak si mi většinou napsal nemám čas, tak jsem to respektovala a vyrazila do Keonu. To ti tolik vadí? Že jsem se začala zase bavit s Garlindem? To ti vadí, že jsem tam s přátely?"

,,Nevadí mi, že si tam z přáteli. To jsem ani neřekl, ale oba víme co udělal Garlind. Nemůžu mu odpustit."

Já k němu přistoupila blíže.

,,Chápu tě, máš starost, ale nemusíš. A řekni mi jedno, proč bych tě měla podvést?"

On se na mě podíval, ale nic neřekl.

,,Nemám důvod! Nemám důvod tě podvést! Nikdy, ale opravdu nikdy bych to neudělala."

Znovu k němu přistoupím a zadívám se mu do optik.

,,Odpusť mi to Ady, já... já nevím co mě to popadlo."

,,Pojď sem."

Řeknu mu a oba se obejmeme, jsem ráda že jsme se usmiřili.

,,Vklidu to jde všechno lépe."

Usměju se a zůstávám u něj.