|LEVI|
Eren se pořád nemožně snažil zahájit konverzaci. Nemohu říci, že by mi to trapné ticho, které tu panovalo, bylo nějak příjemné, ale rozhodně bylo o dost lepší, než ty trapné konverzace, kterých se Eren urputně držel.

Proč to hovado pořád mluví o škole a Erwinovi? Počkat, řekl teď, že s ním nechce mluvit? Aha, chápu. Takže on má z těch událostí trauma z Erwina. Se divím, že ze mně ne. Tehdy jsem mu dost důrazně naznačil, že je neschopný hlupák, který v životě nikdy ničeho nedosáhne a nic nezíská, natož mou přízeň. A že by bylo lepší, kdyby kvůli jeho nevhodným pocitům příčícím se školnímu řádu radši přestoupil, aby nedělal zbytečné problémy svému okolí. 

~~~

"Je pravda, co Erwin řekl?" Zeptám se zcela chladným a odměřeným tónem. Falešnou lásku je třeba zničit.

"C-Co tím myslíte?" Vykoktal a celý zčervenal. BUď je to idiot nebo vážně neví, o čem mluvím. Povzdechnu si.

"Mluvím o tvojí údajné lásce vůči mně." Osvětlím mu zcela chladnokrevně. Bylo vidět, že ho to dost vzalo. Vůbec nevím, co ho na tom tak vzalo...

"J-Já... a-ale to by přece... pa-pane profesore..." Schoval se do klubíkča. "Jo..." Zamumlal, že jsem jej stěží slyšel. Zakroutím nad ním hlavou. 

"Absolutní hloupost. Nebuď takový tupec jako všichni okolo. Nemáš šanci, už jen z profesionálního hlediska. A i kdybys nebyl můj student, tvá neschopnost jasně svědčí o tom, kdo jsi a čím budeš. Budeš ničím. Nedokážeš získat ani dobrou známku z angličtiny, natož abych o tobě vůbec přemýšlel jinak než o neschopném hlupákovi." Zakroutím hlavou. "Vřele bych ti teď doporučil přestoupit. Nejen že tím ulehčíš Erwinovi jeho přestupek školního řádu, ale neuvrhneš do průšvihu i mne tvým prohřeškem." Dodám a začnu si rovnat papíry, abych vyrazil z kabinetu.

"Já... Levi!" Vykřikl se slzami v očích. Se vztekem se na něj podívám a pak ho zkopnu ze židle. 

"Kdo ti doprdele dovolil říct mé jméno?!" Vykřiknu a kopnu do něj ještě jednou. "Neopovažuj se jej kdy znovu vyslovit. Odpad jako ty si nezaslouží se na mě jen podívat, natož vyslovit mé jméno." Zavrčím a šlápnu mu na obličej, načež se k němu nakoním. "A jestli o tomhle komukoliv řekneš, piš si, že se postarám, abys měl zeživota peklo." Dodám a nohu z něj sundám. Super, teď si budu muset umýt boty. 

Vezmu si brašnu i s věcmi a vyrazím z kabinetu. "A žádný doučování nečekej. Ztráta času." Řeknu ještě ve dveřích a zmizím.

|EREN|
Ležel jsem tam na zemi a brečel, schoulen do klubíčka. Jistě, bolel mě ten kopanec, kterým mě shodil ze židle. Ale daleko víc mě bolela slova, která řekl předtím. Jeho smýšlení o mně. Jako o odpadu. Jako o nejhorším z nejhorších. Tolik to bolelo. Hruď se mi svírala v agonii a já si chtěl ruku vrazit mezi žebra a to rozdrcené srdce si vyrvat. Proč mne musí milovat nesprávná osoba-, Proč nemůže Erwin svoje city předat Levimu? Tolik bych si to přál...

Ještě notnou chvíli jsem tam jen ležel a brečel, než jsem se cítil absolutně dehydratován a vyčerpán pláčem. Posadil jsem se a až teď začal pociťovat následky Leviho kopanců... Vždy jsem tak překvapen, když změní svou tvář. Když ji tehdy změnil ze starostlivého na chladnokrevného. A teď z chladnokrevného na vzteklého. Pokaždé, když odhalím další část jeho osobnosti, nutí mě to k němu cítit víc. Ten jeho výbuch, ačkoliv bolel, byl opravdu rozkošný. Achjo! Jsem tak beznadějně zamilovanýýý.

"Ne." Zavrtím hlavou rozhodně. "Nemůžu odejít. Promiň Levi, ale budu sobecký a užiju si každou hodinu, kdy tě budu mít. I když to víš a nemusím to zase tak moc skrývat... Nehodlám se tě vzdát. I když nehodlám ani zrovna bojovat..." Zamumlám si pro sebe a posbírám se ze země. "Nejsem totiž jako ostatní. Nemiluji tě pro tvé sexy tělo a pohlednou tvář. Ale pro to, kým jsi a kým dokážeš být." Dodám pro sebe a už s poměrně dobrou náladou opustím školu. I když mě jeho slova stále bolela a rezonovala mi v hlavě, nehodlal jsem jim už více naslouchat.

|LEVI|
Došel jsem domů a hned si udělal kafe, načež jsem zapnul televizi a zadíval se na jeden sitcom. U toho jsem se zamyslel na svými slovy a chovám vůči Erenovi. "Možná jsem mohl být lehce vstřícnější..." Povzdechl jsem si. Celý půl rok jsem si pak vyčítal, že jsem to podal tak ostře a ještě použil násilí. Musím uznat, že Eren je silný. Mnozí by se po tomhle radši zabili. Což by mému svědomí neulehčilo. Ale Eren dál chodil do školy, smál se a dělal, jako by se vlastně vůbec nic nestalo. V tomto ohledu si získal můj obdiv už tehdy...

~~~

Ze vzpomínek mě vytrhne Erenovo lehké odkašlání. Že by chtěl začít další trapnou konverzaci? Až teď si všimnu, že se lanovka vlastně zastavila. Počkat! Ne! Nechci zůstat trčet na jedné sedačce s tímhle hovadem! Jen se s opovržením podívám na Erena, rotože vypadá, že opravdu chce mluvit. 

"Víte... Chtěl bych se vás ještě zeptat... Na jednu věc, která se stala kdysi... Já nevím, možná si to ani nepamatujete, ale právě proto se vás chci zeptat..." Začal nejistě. Můj pohled se z pohrdavého změní na otrávený. Tohle je snad ještě horší než konverzace kolem Erwina... Tak co z toho idiota vypadne?...

"Pamatujete si, kdy jsme se potkali poprvé?"

Je to ještě dneska!! Zítra už se možná dozvíte něco podstatného... Třeba právě to jejich první setkání, které pro Erena bylo osdné! 
A nebo se taky nic nedozvíte a já to zas nějak okecám. Kdo ví.
Každopádně! Našla jsem pic a přijde mi neskutečně rozkošný. Takhle zřejmě právě teď vypadají Erenovi sny. Rozkošnýýý!!