Příštího dne si opět všichni zabalili kufry. Jelo se pro změnu domů k rodině. Lily už byla od samého rána v pracovně. Musela toho tolik dohnat. Když se ozvalo zaklepání na dveře, potichu vyzvala tu, kterou očekávala, aby vešla.

„Přišla jsem se rozloučit," ozvalo se ode dveří lehce nakřáplým hlasem, ze kterého Lily poznala jediné. Trixie měla také city a slzné kanálky. 

„Pojď dál a zavři dveře," vyzvala ji unaveně Lily. Denní rutina se vracela v plném proudu.

„Ještě, než to uděláš, chci říct, že to nesmíš vzdát. Bylo mi ctí s tebou spolupracovat, Liluško," podala jí ruku jako při konečném rozloučení. 

Lily toho dne již poněkolikáté vhrkly slzy do očí. To má za to, že se přátelila s hady. Teď ale brečet nebude, Bella by jí za to pěkně vynadala.

„Ani nevíš, kolik toho pro mě znamenáš, Trixie," objala ji Lily. Její ruku mimoděk přehlédla. 

Bellatrix se pro sebe usmála a nechala se obejmout. Byla to přece poslední chvíle. To tady končil její život, to tady všechno mizelo v nenávratnu.

„Víš, co máš dělat?" zeptala se ještě Bellatrix. 

Lily se odtáhla a přikývla. „Jenom o jedno tě prosím. Vlož se sem," podala jí prázdnou lahvičku i s víčkem, v jehož středu vedla úzká dírka. V té byl řetízek. Bellatrix se pousmála.

„Víš jistě, že chceš mít moje myšlenky neustále při sobě?" ušklíbla se, ale neodmítla. 

„Až mi bude nejhůř, možná mi zachrání život," pousmála se Lily a připravila si hůlku na stolek. 

„Mrzí mě to, ale moje rodina umí nitrozpyt a On také. Nejsme v bezpečí ani ve své vlastní hlavě, na to si pamatuj," řekla svoji poslední radu a otevřela lahvičku.

Vytáhla hůlku a přiložila si ji ke spánku. Myslela na to, jak v září nastoupila na projekt, jak od té doby žila. Pomalu si z hlavy vytahovala jeden pramínek stříbřité mlhy za druhým a vkládala ho do lahvičky. Každou chvíli, kterou prožila šťastně. A možná proto skončily tak brzy.

Lahvičku zase zavřela a podala ji zpět rudovlásce. Ta se na ni ještě prosebně zadívala. 

Bellatrix se uchechtla. „Ty si beze mě nezavážeš ani tkaničky," protočila oči, ale řetízek jí na krk připevnila. Lily si lahvičku opatrně zasunula pod svetr.

„Nerozbije se ti?" zajímala se Bellatrix. 

Lily se ušklíbla. „Jsem snad úplně blbá? Nerozbitné kouzlo," protočila oči a Bellatrix se pyšně usmála. Zrzka byla na život připravená dost.

„Po válce se ještě setkáme, Trixie," poklepala si na hruď Lily. 

Bellatrix ale zavrtěla hlavou. „Po válce budeš mrtvá buď ty nebo já. Popřípadě obě," dodala tu nejhorší možnost. Byly teď každá na jiné straně barikády. Od této chvíle už žádná Trixie ani Liluška, jen Bellatrix a Lily.

„Tohle neříkej, já myslím, že se ještě setkáme," trvala na svém Lily. 

„Pak jsi pěkně naivní. Až se setkáme, budeme po sobě metat jedno kouzlo za druhým. Slib mi, že uhneš. Moje kouzla nechceš schytat," varovala ji.

„Znám tvůj styl boje, dokážu v tobě číst jako v otevřené knize," ušklíbala se Lily přesně podle svého vzoru. Bellatrix s Lily už měly naprosto totožné výrazy. 

„Jsi připravená?" zeptala se Lily a polkla, neb si nebyla jistá, jestli tuhle chvíli vydrží.

„Myslím, že ano. Nepokaz to, svět na tebe spoléhá," dodala a zavřela oči. Měly to naplánované dlouhou dobu. Lily přistoupila a namířila hůlku na Bellatrixino čelo. Zhluboka vydechla a pak se nadechla, zpevnila postoj a mávla hůlkou.

„Obliviate," splynulo dívce ze rtů. Následně se mohla jen dívat na to, jak se Bellatrixin skoro měkký výraz zatvrzuje, když zapomínala na všechno, co bylo nějak spojeno s Lily. Na Brumbálův projekt, na jejich zářijové dobrodružství, na plány do války i společné trénování, na jejich přátelství i na Trixie. Trixie právě teď zmizela.

„Mdloby na tebe!" vyjekla rychle Lily, když Bellatrix zatřepotala víčky. Plány byly plány. Zrzka s těžkým srdcem odklopila dveře a opřela Bellatrix o zeď. Pak k ní postavila její kufr. 

„Enervate," dodala a urychleně skočila do pracovny, kterou za sebou zamkla zevnitř.

Až tam si dovolila sjet po zdi k zemi a vložit hlavu v konečném výčtu bolestí v pláči do dlaní. Trixie je pryč, Rabastan je pryč a její dosavadní život také. Měla poslání. Viteály. Na to se musí soustředit. Žila teď pro něco víc.

***

Na chodbě se probudila k životu Bellatrix Blacková. Podivila se, co dělá před primuskou pracovnou, když ona sama primuska nebyla. To byla ta šmejdka Evansová s tím mizerou Potterem. Bellatrix se ušklíbla. Ti dva byli příšerní.

Raději sebrala svůj kufr a s pocitem, že něco jistě zapomněla, se rozešla k východu z hradu. Musí najít Luciuse, který také jede domů. S Narcissou totiž už počítat nemohla. Už to nebyla její sestra. Vybrala si přece tu zrůdu, tak jak by mohla?

Andromeda ani Narcissa už pro ni neexistovaly. Bellatrix se tímto dnem stala jedináčkem. 

Do cesty se jí právě připlet jakýsi prvák z Mrzimoru. „Vypadni!" zasyčela na něj hlasem ostrým jako břitva. Prvák se zděšeně otočil a když uviděl Bellatrixin výraz, zmizel jako pára nad hrncem.

Bellatrix se rozesmála. Jen se bojte, šmejdi, však na vás jednou dojde. Na všechny.