Byla teplá letní noc a na obloze se začali objevovat hvězdy. Měsíční psice byla v úplňku a hezky zářila. Ve vzduchu bylo cítit očekávání a napětí. Byli to přesně 2 měsíce od doby, co se štěňata narodila. Nyní se blížila slavnost pojmenování.

Ella stála na svém místě okolo spižírny a pyšně koukala na svá štěňata. Bear už nebyl takový uličník a Ella měla dokonce pocit, že se snaží být smečce prospěšný. Ostatní se taky činili a snažili se přijít na to, co budou mít štěňata za úlohu. Hnědooká fenka na chvíli Odtrhla pohled od štěňat a zadívala se na oblohu posetou hvězdami. Měsíční psice zářila čím dál víc a její světlo se odrážel od jejích hnědých očí. Všem bylo jasné, že to bude velké.

Mohutný alpha se postavil na nejvyvýšenější místo v kruhu okolo spižírny. Zahleděl se první na úlovek. Ležela tam laň, kterou se podařilo ulovit Elle, Endymu a štěňatům. Byla na ně moc hrdá! Byl to první štěněčí úlovek. V téhle smečce to byla taková tradice, že štěňata šla s mámou a tátou na lov před slavností pojmenování a před tím, než jim vyberou učitele. Pak se Alpha zahleděl na smečku. „Smečko! Dnes jsme se tu sešli, abychom uspořádali slavnost pojmenování!" řekl a usmál se. Svýma věrným očima přejel pohledem po štěňatech. Všichni 4 stáli a ocáskama vrtěli nedočkavostí. „První se však najíme!" řekl a přistoupil k úlovku. Vytáhl si vypaseného králíka, kterého si odnesl na své místo a pomalu jedl. Beta si vzala nadprůměrného králíka a odešla s ním. Poté pokynula štěňatům. 4 štěňata, která za tu dobu pořádně vyrostla se zakousla do laně. Vypadali, že jim chutná.

„Přineste králíka!" rozkázal Alpha, když všichni dojedli. Roxy a Rezka donesli králíka před Alphu a čekali, co se bude dít. „Díky!" řekl upřímně oboum omegám. „Můžete se vrátit na své místo!" prohlásil. Obě zlatavé fenečky došli na své místo. „Prosím, ať předstoupí..." rozhlédl se kolem sebe. „Sky a Fireglow!" prohlásil a čekal na obě fenky. Mladá ohařka se na něj překvapeně podívala. Skušená Border kólie však hned věděla, co má dělat. Hlavní hlídkařka položila tlapku na přední nohy králíka. Čerstvá lovkyně nejistě přešlápla. Nakonec přišla a položila svou velkou tlapu na zadní nohy králíka. Mohutný pes přistoupil a zakousl se do tělíčka. Prudkým trhnutím hlavy králíka stáhnul z kůže a jeho bílou kožešinu položil na kámen, kde přímo zářila ve světle měsíční psice. Obě fenky sa vrátili na své místo a tělíčko nechali ležet na zemi. Slavnost mohla začít.

Bear stál mezi svými sourozenci. Měsíční psice byla v plné kráse a síle. Její záře pohlcovala celý tábor a všechno bylo moc hezké. Kromě měsíční psice na obloze zářili i hvězdy. Bear měl pocit, že by je za celou noc nespočítal. Bylo jich tolik a tak krásně zářili. Jindy byli ve tmě viděd jen obrysy psů, nyní byl každý vidět do detailu. Bear očima sjel na zářící kožešinu. Byla nádherná. „Beare!" ozvalo se jeho jméno. Alpha stál a koukal se na něj. „Pojď na kožešinu!" usmál se. Mlaďoučký pes nejistě vystoupil na kožešinu a zadíval se na smečku. Připadal si nádherně. Celý tábor zářil. Z toho ale nejvíce zářila kožešina, na které seděl. „Zavři oči a nastav obličej měsíční psici!" ozval se znova hluboký hlas mohutného psa. Bear ho poslechl a zvednu obličej. Bílé světlo ho celého pohltilo.

Stál na louce. Moc dobře tu louku znal. Byla to louka poblíž tábora. Stál tam, dováděl tam, zlobil, jako nezvladatelné štěně. Ale on se přece změnil! Co mu tím měsíční psice chtěla říct. Uviděl, jak se k němu blíží naštvaná matka. „A dost! Tímhle chceš být prospěšný smečce!?" řekla a naštvaně švihla ocasem. V tom myšlenka zmyzela a Bear seděl zase na kameni a celá smečka na něj koukala a čekala, co si vybere za dospělé jméno.

Bear si vzpomněl na slova matky. Chtěl být užitečný smečce! A chtěl mít jméno, které s tím bude souviset. „Vím, že jsem byl pěkně nezvladatelné štěně..." promluvil ke smečce. Smečka zvědavě nastražila uši. „Nyní chci ale pomáhat smečce!" řekl a tajemně se usmál. „A proto si vybýrám jméno Štístko!" slavnostně vykřikl a smečka začala radostně poskakovat a poštěkávat na něj jeho jménem. „Štístko! Štístko!" štěkala Roxy a běhala kolem do kola. Alpha se usmál. „Klid smečko!" mohutně zavyl. Jásání utichlo a hnědooký pes přistoupil ke Štístkovi.

„Gratuluji Štístko! Nyní je čas vybrat ti učitele! Už víš, čím chceš být?" zeptal se ho a zvědavě naklonil hlavu na stranu. Bear... Teda nyní už Štístko se Rozhlédl po táboře. Pohled mu padl na laň, ze které zbylo docela dost masa. Zvedl hlavu a zahleděl se na smečku. „Chci být lovec!" řekl nahlas a jeho vysoký hlas se rozezněl po celém táboře. „Chci být lovec a lovit pro svou smečku!" zaštěkal vesele. „Štístko, tvou učitelkou se stává Cherry!" hlavou ukázal na fenku německého ovčáka. Cherry se usmála na nově pojmenovaného pejska a hlavou mu pokynul, aby si k ní přisedl. On poslechl. Posadil se vedle ní a čekal. Byl zvědavý, jaká jména si vyberou jeho sourozenci.

„Pojď Zlatko!" dostala zlatavá fenečka pokyn od Alphy. Podle vzoru svého bratra se posadila na kožešinu a vyčkávala. „Zlatko, je čas, abys i ty dostala své dospělé jméno! Nastav čelo k měsíční psici. Ta už ti řekne, jaké bude tvoje dospělé jméno!" usmál se při pohledu na fenečku. Modrooké štěně poslechl a nastavil svůj pohled k obloze.

Po té, co to udělala, celý tábor zmyzel a ona se ocitla na louce. Nikdo ze členů smečky si jí nevšímal. Všichni byli seskupení kolem jiné feny. Počkat! Zlatka se zahleděla na mladou fenu stojící na kameni. Nebyla ještě dospělá, rozhodně se ale už stala právoplatnou členkou smečky. Její zlatá dlouhá srst vlála ve větru a její modré oči, jak samo nebe se rozhlíželi po smečce. Fenečka něco říkala smečce, ale zlatka jí neposlouchala. Něco jí totiž došlo... Tohle není cizí fena... To je nová Alpha... Zlatka...

Fenečka, která byla pro smečku neviditelná se dívala překvapeně na Alphu. To je přece ona! Bude Alpha! Koukla se na ní. Přemýšlela, jak jí to má pomoct při výběru jména. Alpha byla klidná a milá. Pak zahlédla 2 psy, kteří měli spor a hádali se. Zlatavá fena seskočila a propálil je pohledem. Vynadala jim. Za normálních okolností byla klidná a neškodná. Když se ale něco pokazilo, tak vybouchla. Jako... Chvíli se zamyslela. Jako...

„Sopka!" vykřikla nahlas, když její vidiny zmyzeli. Smečka se na ní překvapeně podívala. „Budu Sopka! Když bude všechno v pořádku, budu klidná a tichá!" začala vysvětlovat. „Ale když se něco pokazí, tak vybouchnu!" dořekl důvod, proč se tak jmenuje. Smečka opět začala jásat a Sopka se zaposlouchala do jásotu a gratulací k novému jménu.

„Co budeš mít za roli, až vyrosteš? Už jsi na to přišla?" zeptala se jí Beta milým hlasem. „Ano vím!"řekla a otočila se na smečku. „Budu Alphou! Budu moudrá a spravedlivá a dostanu smečku že situace, kterou prochází!" řekla a vypjala hruď. Sebevědomě si smečku prohlížela. „Jsem ráda za smečku, kterou mám! Budu téhle smečce věrná do morku kostí! A přísahám, že vás budu chránit, až dostatečně vyrostu!" dořekla svůj proslov a pyšně se podívala na smečku. Alpha k ní přišel. „Ano! Bude z tebe skvělá Alpha! Proto si tě beru, jako svou učednici!" řekl pyšně. „Budeš Alphou až já odejdu do věčných lesů!" řekl a usmál se. Sopka přikývla, i když věděla, že bude Alphou mnohem dříve. Držela ale jazyk za zuby. Vrátila se na své místo a čekala.

Hnědák nejistě stál na bílé králičí kůži. Rozhlédl se kolem sebe. Měl si vybrat svoje dospělé jméno. Trochu se bál. Žádné jméno ho totiž nenapadalo a bál se toho, co uvidí. Podle vzoru ostatních zvedl pohled k obloze. 

Seděl na malé louce společně se svými sourozenci. Byla teplá noc a oni stejně, jako obvykle dováděli na louce. Měsíční psice zářila v největší síle. Hnědá si tohle moc dobře pamatoval. Byla to noc po prvním velkém vytí. Štěně se zahledělo na zdroj mléčně bílého světla. Byl na obloze a jakoby stráží smečku. V tom mu to došlo. Chtěl strážit svou smečku. Chtěl jí být věrný a pomáhat jí. Už věděl, jak se bude jmenovat.

„Budu Měsíc!" usmál se na smečku. „Budu chránit tuhle smečku před vším zlým. Stejně, jako měsíční psice!" řekl a usmál se. Smečka začala opět jásat, gratulovat a volat jeho jméno. Měsíc se usmíval, jak měsíček na hnoji (xD). Tohle byla jeho smečka! Ta, kterou bude chránit.

„Teď už je jen čas přiřadit ti učitele, Měsíci!" usmál se na něj mohutný Alpha. „Čímpak chceš být?" zeptal se a nespouštěl z něj pohled. Měsíc se usmál a zahleděl se na smečku. „Budu hlídkař! Budu hlídkovat kolem smečky a dávat na ní pozor. Chránit jí před nebezpečím tak, jako samotná měsíční psice na nebi!" řekl a Pyšně vypjal hruď. „Je tu nějaký hlídkař, který by si vzal nového učedníka?" oslovil svalnatý pes smečku a čekal. Malé štěně na chvíli polil ledový pot. Měl strach, že si ho nikdo nebude chtít vzít. Chvíli bylo ticho. Ben vypadal, že chce něco říct, ale Isa ho k překvapení všech předběhla. Mladá fenka, která se teprve nedávno stala právoplatnou členkou smečky předstoupila a upřela svůj zrak na nově pojmenované štěně. Její dlouhá srst vlála v mírném nočním vánku a její oči přímo zářili v sněhově bílém světle měsíční psice. „Ráda si vezmu Měsíce za svého učedníka!" usmála se. I Měsíc byl překvapený, ale chvilkové překvapení vystřídala radost. Doběhl ke své učitelce a olízl jí tlamičku. Něco mu říkalo, že z Isy bude dobrá učitelka.

Lea seděla na sněhově bílé srstí. To, že šla, jako poslední jí dost znervózňovalo. I tak ale udělala to, co po ní Alpha chtěl a nastavila svůj pohled k obloze.

Lea seděla na malé louce. „Pojď sem, zlato!" ozval se hlas její maminky. To byla ještě malé štěně! Lea se usmála a běžela za hlasem. „Co to je mami?" zeptala se a hlavičkou ukázala na drobný kvítek. „Květina, zlato!" oznámila. „Květina!" zopakovala a utrhla jí. Na jazyku ucítila hořkou chuť. „Fuj! Ošklivá květina!" řekla a snažila se zbavit pachutě v tlamě. „Kdepak!" ozvalo se za její maminkou. Přicházela k ní fenka se zlatou srstí. Pampeliška! „Starší fenka se posadila a koukla se na rostlinu. „Tahle rostlina je léčivá! Dělám z ní masti!" usmála se. „Masti!" zopakovala. „Kvěina! Masti!" opakovala pořád dokola a pobíhala sem a tam.

Lea se podívala na smečku. „Květina!" řekla rozhodným hlasem. „Budu Květina!" řekla. Ozval se jásot a gratulace. „Květina! Květina!" slyšela veselé hlasy smečky a svých sourozenců. Květina zavrtěla ocáskem a usmála se. Už chyběl jen poslední krok... Najít jí učitele.

„Už víš, čím budeš?" zeptala se jí Beta něžným hlasem. Květina krátce přikývla „Budu léčitelkou!" řekla a usmála se. „Budu pomáhat zraněným, dávat jim bylinky a míchat jim masti!" řekla a usmála se. „Dobře malá!" usmála se Beta. „Tvou učitelkou bude Pampeliška!"

1788 slov! Lidi, to je snad proti přírodním zákonům... No... A já myslela, že nejdelší kapitolou byla první kapitola, která neměla ani 1000 slov... No! Tak jsem se spletla! Tady máte důvod, proč to trvalo tak dlouho! xD

Zatím ahoj! ❤️