Upozornění: Z Nory je teď Elena. Na důvod se radši neptejte :D

„Tak co na to říkáš?" oslovila Anna agenta Kříže, aby upoutala jeho pozornost. Ten zvedl svou tvář od seznamu studentů a jeho ústa se ihned otevřela v překvapené „o". Anna jen prohloubila svůj úsměv.

„Ať ti tam nevletí mouchy," řekla, když se uvolněně a trochu ležérně opřela jedním ramenem o stěnu vedle sebe a nahlédla mu přes rameno do listu plného jmen, „doufám, že jsi z toho alespoň něco zjistil, když nám dalo takovou práci, to od té profesorky získat."

„No, vlastně jsem něco tak trochu našel," odpověděl Kříž, když na Saidovou konečně přestal překvapeně zírat a ukázal jí několik jmen na seznamu, „ten kluk, kvůli kterému měli ty dvě takové spory se jmenuje David Skácel, chodí do druháku, kam chodila i Irena a půjdeš tam i ty. Nezapomeň, jsi tu na výměnném pobytu. Ten kluk je za drogy na tři týdny podmínečně vyloučen, ale Elena mi dělá trochu starosti. Sice přísahala, že tě nijak neprozradí, ale u takových člověk nikdy neví."

„S tím mohu jen souhlasit," přitakala Anna a na chvíli se zamyslela. Když už si nemohou být jistí Elenou, musí zajistit to, aby ji nebrali vážně ostatní, „Neboj, postarám se o to," oznámila mu s úsměvem. Agent hned věděl, co to znamená.

„Ne, Saidová, žádné nezákonné činnosti nebo nějaká z těch tvých triků na vymazání paměti. Jsi ve službě a to znamená, že se musíš chovat podle pravidel. Víš přece, co říkal ředitel. Žádné hypnózy." Anna nad tím jen protočila oči.

„Čeho se tak bojíš? Vím, co smím a co ne. Navíc paměť nejde vymazat, musíš jen ty vzpomínky schovat na místo v mozku, kde ji dotyčný nenajde. Kolikrát už jsem ti to vysvětlovala?"

„Tak fajn, ŽÁDNÉ schovávání vzpomínek, je ti to jasné?" obrátil se na ni Kříž. Anna jen nepřítomně přikývla. V hlavě se jí mezitím rýsoval trochu riskantní plán, ale to byly vlastně všechny její nápady.

Naposledy si prohlédla svůj červený upnutý top a tmavě modré džíny. Upřímně jí bylo takové oblečení trochu proti srsti, byla zvyklá na uniformu a ve svém volném čase rozhodně nechodila oblečená jako nějaká bláznivá puberťačka. K její smůle byla také nutná změna účesu, z důvodu jejich poslední návštěvy školy. Nemohl ji nikdo poznat a tak měla teď místo svých tmavě hnědých kadeří světle plavé vlasy, jež přecházeli do bílé. Podle agentových slov to bylo nutné, ale Anna o tom dost pochybovala. Když si na sebe nanesla tu tunu makeapu, aby alespoň trochu zapadla mezi ostatní dívky, byla k nerozeznání. Ale Kříž stále trval na svém. Nejspíš se ji chtěl pomstít za to, že se kvůli ní musel asi před rokem přestrojit za šaška, když vyšetřovali vraždu v cirkusové manéži. To byla teprve zábava.

„Kdybys potřebovala krýt záda, řekni heslo a já přijdu, ano?" připomněl jí její parťák. Anna jen s lehkostí přikývla a plná nenucené sebedůvěry vykročila k budově školy. Už to bylo několik let, co do ní chodila naposledy a upřímně jí to ani nevadilo. Neměla na školní lavici zrovna dobré vzpomínky. Ale to teď musela dát stranou. Nahodila svůj typický nenucený úsměv a zamířila si to přímo do třídy.

Vešla přesně se zvoněním. Nejdříve pohledem přejela všechny studenty a snažila se poznat alespoň někoho, s kým si byla Irena údajně blízká, aby od něj získala co nejvíce informací. Nakonec se rozhodla pro dívku s tmavými kučeravými vlasy, které jí spadaly do půli zad a s malými jiskřičkami v očích, jež prozrazovaly, že ona rozhodně nebude mlčet o vašem tajemství.

„Je tu volno?" zeptala se nejspíš celkem zbytečně, když už zvonilo a hnědovláska jen energicky přikývla. V jejích očích se mihl záchvěv emocí. Už to bylo dlouho, co s ní naposledy někdo seděl. Vždy se na ní dotyčný naštval, protože měla moc prořízlou pusu a sedl si k někomu jinému, tišejšímu. Brunetku to neskutečně zraňovalo. Snažila se poučit, být jiná, ale nešlo to.

„Já jsem Jolana, ale všichni mi říkají Jol," představila se Saidové dívka, když se usadila.

„Já Anna," oznámila jí a podala jí ruku. Jol ji s trochou zaváhání přijala a Anně až moc pozdě došlo, že taková formální gesta u studentů nejsou příliš běžná. A právě to by ji mohlo prozradit. Musí si dávat větší pozor.

Zanedlouho přišla profesorka, která ihned započala svou přednášku o desátém odstavci sedmého sloupce, ale Anna ji vůbec neposlouchala. Chvilku předstírala, že se nepřítomně dívá před sebe, aby zapadla mezi ostatní studenty a poté se potichu otočila směrem k Jol.

„Hele, nevíš, kde je Irena Ábelová? Myslela jsem, že chodí na tyhle přednášky," zeptala se jen tak mimochodem své spolusedící a ta jen pokrčila rameny.

„Už tu nebyla několik dní. Možná chytla nějakou chřipku. Teda to se alespoň říká, ale já mám jinou teorii," řekla předstíraným tajemným hlasem. Anna jí pohybem ruky naznačila, ať pokračuje, „Myslím si, že přestoupila na jinou školu. Ani bych se nedivila, už jen kvůli tomu, co se stalo před čtrnácti dny." Tohle Annu zmátlo. Co se stalo? Nikdo z vyslýchaných se o ničem nezmínil.

„Pokračuj," vyzvala jí s přehnanou nedočkavostí v hlase a naklonila se k ní trochu blíž, aby jí jen utvrdila v názoru, že jí to může říct.

„No, stala se tu taková věc. Přísahám, že větší drama jsem tu ještě nezažila. Ona totiž Irena chodila Davidem Skácelem a to se vůbec nelíbilo Eleně. Dělala jí různé naschvály a snažila se ji před ním co nejvíc shodit. A toho dne se jí to konečně povedlo. Tahala za nitky a naléhala tak dlouho, až Ireně praskly nervy. Úplně na ní vyletěla a několikrát jí jednu vrazila. Elena skončila v nemocnici a ona byla podmínečně propuštěna. A ten den se také rozešla s Davidem. Předtím už se několik týdnů mluvilo, že jim to moc neklape. Irena se v jeho přítomnosti chovala hrozně divně, neustále před ním někam nenápadně utíkala. Možná mu uhýbala s jiným, co já vím. Ale divadelní představení to bylo teda bravurní," zakončila celý svůj proslov Jol. Saidová celou dobu pozorně poslouchala. Zajímavé. Opravdu velmi zajímavé. O tom se jim Elena nezmínila.

Do konce hodiny už byly obě dívky potichu. Jol si něco znuděně čmárala do sešitu, zato mozek Saidové pracoval na plné obrátky. Zatím to vypadá, že měla největší motiv k vraždě právě oběť. Elena to být nemohla, ta už jí život zkazila a byla svým způsobem spokojená. Musí si promluvit s tím Davidem. Rozhodně ho muselo naštvat, že se s ním rozešla. Podle Joliin slov vypadal trochu, no, majetnicky. Mohlo ho sebrat, že se jej jeho vyvolená chystá opustit. A rozhodně by to nebylo poprvé, co někdo zabíjel kvůli lásce.

Omlouvám se za zpoždění. Pokračování příště (a doufám, že brzy)...