Retrin Snow - 6.kraj

Schovaná v křoví pozoruji asi čtrnáctiletou dívku. Mám dojem, že se jmenuje Keri. V rukách držím luk, který jsem si vyrobila tady v aréně a mířím jím na dívčina záda. Chvěju se. Vím, že to musím udělat, ale nechce se mi jí vzít život. Ne takto zákeřně. Před očima mi už běží, jak to asi bude vypadat, až vypustím šíp. Chvíli poletí, než se s odporným mlasknutím zanoří do masa. Po chvíli vystříkne krev, ozve se plný výkřik bolesti, strachu a překvapení. Na chvíli vše ztichne a celé to ukončí tupý dopad jejího těla na zem. Momentálně poskakuje u drobného ohýnku v lese. Snaží se zahřát. Je ráno třetího dne a aréna se už od několika splátců očistila. Já sama nikoho ještě nezabila. Nevím zda to chci udělat. Jenže je mi jasné, že když se nestanu lovcem, tak se stanu kořistí. A když se stanu kořistí, nějaký lovec mě uloví. Musím tedy jednat. Ani nevím, zda jsem tětivu luku pustila sama, nebo mi jen uklouzla ruka, ale už je pozdě. Šíp letí. Noří se do masa. Krev vystříkne z rány. Výkřik. Pak je chvíle ticha a jakmile dívčino tělo bezvládně spadne k zemi, ozve se výstřel z děla. Do očí se mi derou slzy, ale já je nenechám. Jsem lovec. Najednou za sebou zaslechnu zašustění a nějaký dívčí křik.
,, Ty odporná mrcho!"
Rychle se otočím a automaticky založím do tětivy nový šíp. Do zorného pole se mi dostane Nessie, ve tváři zběsilý pohled a v ruce poměrně velký klacek.
,,Jak jsi ji mohla tak zákeřně zabít!?" vřeští dál. Až teď si uvědomím, že Nessie uzavřela spojenectví právě s Keri. Udělala jsem chybu, že jsem si napřed pořádně neobhlédla situaci, ale už je pozdě. Navíc, moje nová soupeřka je taktéž malá hubená dívenka. Je už příliš blízko na to, abych mohla použít luk. Odhodím ho tedy vedle sebe a v ruce držím jen šíp. Je dostatečně ostrý, aby ji zabil i tak. Čekám až přijde na dosah. Jakmile je dostatečně blízko, obě proti sobě vyrazíme jako lvice. Ona se rozmáchne klackem, v očích obrovská zuřivost, já proti ní bodnu špicí šípu. Musím přiznat, že na chvíli pocítím i strach, když vidím jak se kus dřeva řítí mým směrem. Pokrčím se v kolenech, čímž musím zastavit svůj útok, ale úspěšně se ráně vyhnu. Co však od dívky nečekám, je zákeřné kopnutí do břicha. Její nohu absolutně nezaregistruji, ale rána mi vyrazí dech a odhodí mě na zem. Lapám po dechu, útroby se mi stahují zoufalstvím. Takhle to nesmí skončit. Celé mé tělo ochromí strach a nezbývá mi nic jiného než se dívat, jak se rozzuřená Nessie rozmachuje svou zbraní proti mému obličeji. Vím, že to bude bolet a nemám tu sílu ráně čelit s otevřenýma očima. Proto pevně sevřu víčka k sobě a čekám na úder. Když klacek dopadne na mou tvář, napřed cítím nepříjemné škrabání kůry o mou kůži na tváři, než pocítím i obrovskou bolest, když dřevo prudce narazí do mé čelisti a zvrátí mou hlavu dozadu. Čekala bych, že upadnu do milostivé tmy a ulevím tak své bolesti, avšak není tomu tak. Asi si zasloužím svému osudu čelit přímo. Jsem napůl omráčená, takže si nemůžu před obličej dát ruce, abych se alespoň trochu bránila a tak jen pozoruji jak Nessie bere do ruky můj šíp a se slzami v očích ho namíří na mou hruď.
,, Pro... Promiň. Kdyby jsi ji nezabila,.. Tak bych tě nechala jít. Ale takhle nemůžu" řekne ještě naposledy a naprosto se oddá slzám. Já jen mlčím oči nyní otevřené strachy. Blondýnka vykřikne a šíp putuje k mému srdci. Jakmile se zanoří do mého těla, pocítím nesnesitelnou bolest. Je se mnou konec. Jak rychle se z lovce stala kořist. Šíp si razí cestu dál mým tělem, až ho zastaví některá z kostí. Všemi končetinami mi proudí obrovská bolest a mozek má tu drzost, promítat mi hezké vzpomínky. Asi mi chce to umírání usnadnit. Pak...už je konec. Moje hlava bez života, se obrátí na stranu a nevidomé oči hledí do dáli. Mou smrt všem ohlašuje i výstřel z děla. Nessie padá vedle mého těla a jejím tělem otřásají vzlyky. Zavírá mi oči a vytrhává šíp z těla. Pak se otáčí, zvedá a utíká pryč do lesa.

Sindri Gichnwut - 4. kraj

Z blaženého odpočinku v jeskyni, mě vytrhne výstřel z děla. Kdo zase přišel o život? Pomyslím si a raději vstanu. Je nepravděpodobné, že by tady v horách byl ještě někdo jiný, než já, ale nikdy si nemůžu být jistý. Venku hustě sněží a o mé tělo se pokouší chlad, vytrvale se probíjející kusem hadru, co jsem sebral u Rohu hojnosti. V žaludku mi hrozivě kručí a hrdlo mám poměrně vyprahlé. Budu se muset přesunout někam do lesa, najít nějaké jezírko, nebo ulovit nějaké zvíře. Přetáhnu si deku přes hlavu a vylezu ven do vánice. Nad hlavou se mi rozezní další výstřel. Po zádech mi přeběhne mráz, ale není to ze zimy. Sněží tak hustě, že se prostě jen snažím udržovat směr a jít. Jít někam do přívětivější části arény. V horách jsem měl sice větší pravděpodobnost, že mě tam nikdo nezabije, ale bylo by mi to celkem k ničemu, pokud bych umrzl, nebo umřel hlady. Snažím se utíkat co nejrychleji pryč z té nehostiné krajiny. Už se trmácím poměrně dlouho, když před sebou zahlédnu stromy. Zrychlím krok. Jakmile překročím hranice lesa, rázem zde nesněží a teplota se zvedne o mnoho stupňů. Sotva se opřu o kmen nejbližšího stromu a ztrhaně vydechnu, vyruší mě další výstřel. Potichu si pro sebe zakleju a zase začnu být ostražitý. Nestojím o to, být další obětí. Nebe už se pomalu zatahuje, proto se raději zvedám na nohy abych našel nějaký pramen vody a alespoň třeba lesní plody.

O necelé dvě hodiny později je naprostá tma a já se ukládám ke spánku v křoví. Vzduchem se line hymna Kapitolu a na nebi se objevují první úmrtí. Z šestého kraje Retrin Snow, asi tak stejně stará dívčina, s celkem arogantním výrazem. Zajímalo by mě, jak zemřela. Jestli si ji vyhlédli profíci, nebo nějaký samostatný zabiják. Z osmičky umřela Keri Apple, jediné co o ní vím je, že byla spojenkyní Nessie z dvojky. Poslední fotka patří Daisy Watson, z devátého kraje. Dnes tedy zemřely tři dívky. Znovu zazní hymna Kapitolu a pak nebe ztmavne. Přetočím se na bok a frustrovaně vydechnu. Jak dlouho to ještě bude trvat? Zavřu oči a začnu zhluboka dýchat. Pomalu ale jistě upadám do neklidného spánku, když mě vyruší něčí hlasy. Strnu, ale nehýbu se. Jsem zde dobře schovaný a když se neprozradím, nemuseli by si mě všimnout. Jde o několik hlasů, takže hádám, že jsou zde profíci. Opodál v lese zahlédnu oheň, u něj je několik siluet. Všechny jsou ke mně zády a já na vteřinu zauvažuji, že bych se k nim nenápadně připlížil a pokusil se je zabít. Okamžitě tento návrh zamítnu, byla by to sebevražda. I kdybych dokázal zabít jednoho, na zbylé nestačím.

26. Rafaela Alde (zabita Tedem Deaconem)
25. Alex Falcon (zabit Joanne Darwin)
24. Calvin Holland (zabit Tarou Murphy)
23. Yushuri Jeshitu (zabita Joanne Darwin
22. Dewin Southwood (její zabití připadlo Kilianovi Misukovi)
21. Angelina Valentine (zabita Tarou Murphy)
20. Alex Lee (zabit Benjaminem Deerengem)
19. Alden Rewe (zabit Tarou Murphy)
18. Clarrity Bells (zabita chladem)
17. Keri Apple (zabita Retrin Snow)
16. Retrin Snow (zabita Nessie Wällovou)
15. Daisy Watson (zabita Kilianem Misuokim)

Co na to říkáte? Budu ráda za vaše názory. Vím, že tahle kapitola vyšla po poměrně dlouhé době, ale neměla jsem vůbec chuť.