Jak tak stoupala horskou pěšinkou temným lesem, hlavou se jí honily myšlenky typu . Neměla radši zůstat doma, nebyla by na tom líp jinde nebo jestli tady zvládne Naomi uživit. No ale otázkami co by kdyby a jak to bude dál nebyl čas se zalamovat. Na zádech se jí klepala Naomi a pomalu se blížila vánice. Musela spěchat a rychle se stmívalo. Cesta byla hrbolatá, krkolomná a prudce stoupala. Čím déle šla tím jí to šlo hůře a na ledě to taky nebyla žádná sranda. Dorazila do jeskyně těsně před svítáním. Položila na podlahu dvě deky z domu, uložila Naomi a než bys napočítal do pěti už obě spaly.

Kyara vstala jako první a vydala se na lov do lesa. Takhle po ránnu byla na všem jemná vrstva rosy, takže se jí naskytl užasný pohled ale nebylo to to co hledala. Potřebovala něco k jídlu. Usadil se na pařez a začala si vyrábět luk s šípy, tím se totiž loví nejlíp. Po dokončení práce se v křový mihl zajíc a ona vystřelila a pak znovu, k zemi padli dva zajíci. Klekla si k nim a pronesla: „Moc mně to mrzí ale potřebujeme jíst a zákon přírody říká ,přežije jen nejsilnější', vy jste to nebyly. At'se příště narodíte silnější." S lítostí zajíce vzala a vydala se zpět.

Když stoupala k jeskyni kde spala Naomi, všimla si klidu okolí mohla by si tady na to zvyknout.

Jeskyně byla tmavá a studená takže tam ty zajíce nechala a vydala se pro dřevo. V lese ho byla spousta a kupodivu bylo suché, sebrala dva kamínky a trochu jehličí.

V jeskyni začala křesat kamínky o sebe nad jehličím a vualá byl tam oheň . Po mírné úpravě začala ty zajíce rožnit. Ta vůně masa vzbudila Naomi a ta jí v hlavě pronesla: „Co to tady tak voní? Mám hlad jako vlk, v mým

případě drak."

„Máme dva zajíce s něčím z vesnice...Už je načase aby- ses naučila jíst maso."

„No, já to asi umím. My draci máme totiž sdílení mysli. Každý drak si pamatuje všechno co věděli jeho předci. Možná mají členové dračího lidu také tuhle schopnost."

,,To si pamatuješ všechno co věděli, prožili nebo zkusili první draci."

„Nejspíš ale ještě jsem si to pořádně neprocvičila."

Tuhle debatu ale utlo když Kyaře začalo kručet v břiše.

„Asi bychom měli začít s učením."řekla Kyara a jednoho zajíce si naporcovala, druhého v celku dala Naomi.

Po jídle uložila Naomi ke spánku. Ale ona měla plnou hlavu starostí takže se jen opřela o stěnu před jeskyni a sledovala krajinu. Vše bylo tak mírné a mírumilovné. Nemohla uvěřit tomu kolik to tady stálo životů a proč sem nikdo nechce. Tolik nádhery a samoty dřív by jí to lákalo ale teď to v ní bylo nějaké prázdné. Mohla za to Naomi nebo Dragon?.........Dragon jak si na něj sakra vzpomněla!

Z přemítaní jí vytrhlo vlčí zavití, očividně někoho stopovaly. Kyara shlédla dolů a uviděla asi osm vlků jak běží za něčím lidským i když to nebylo tak dobře vidět. Chtěla tomu běžet na pomoc ale když se ohlédla po spící Naomi ztrácela odhodlání, nemůže jí tady přece nechat samotnou. Nikdo tam nebyl a ona je drak, připomněla si a rozběhla se k vlkům.

Dorazila příliš pozdě vlci sežrali co mohli, jeho potrhali ale nezabili ho protože se jí lekli. Odhrnula mu kapuci z tváře a s úlekem zjistila že je to Dragon. V tu chvíli se v ní mísily emoce. Radost, úleva, vděk, lítost, vztek a spousta dalších. Ale to všechno šlo stranou, musí ho vzít do jeskyně a ošetřit. Cestou sbírala rostliny který by mu mohli pomoct, věděla to ale ti kytky nikdy předtím neviděla. Pomalu mířili do jeskyně. Něžně ho uložila na svoje lůžko, přikryla dekou a seděla u něj dokud neusnul. Poté si položila jeho hlavu do klína a začala s ošetřováním.

Chápala o čem Naomi mluvila, to co potřebovala jí naskakovalo z hloubky paměti. Cítila každou emoci i zážitek své matky i kmene ale nejenom lidí ale i draků. Teď konečně pochopila kam patří. Patří do světa kde žijí draci a lidi v harmonii, Toho se ale asi nedožije. Tohle se tomu ale podobalo, měla u sebe Naomi a Dragona.

Už jen málo a je to ráj. Musí se ale trochu vyspat.

Tak se opřela o stěnu a usla. Ve snu se přenesla do vzpomínek které měla od předků.