Náčelník přišel domů a doufal že jsi o tom s ní promluví. Místnosti ale zely prázdnotou a po Kyaře ani stopy. Byla přič, pak si všiml že než ale odešla nechala na stole vzkaz:

„ Je mi hrozně líto co se stalo. Vím že mně máš rád ale není tu pro mně už místo, a proto doufám že pochopíš proč jsem odešla. Nedávno jsem zjistila že jsem z dračího lidu ale asi patřím spíž k drakům než k lidem. Jak se říká , každý drak musí jednou vyletět z hnízda' teď je můj čas. Vždy pro mě budeš otec. Nehledej mně.

Sbohem tvá Kyara

z Dračího lidu"

Bylo toho na něj nějak moc. Musel si sednout na židli a vstřebat co zjistil.

Poprvé od doby co se tu usadil mu přišla jeho chalupa pustá a prázdná.

Vzpomínal na vše co s Kyarou prožily. Jak jí učil házet sekerou, zacházet s mečem, chodit, mluvit a že první co řekla bylo: „Táta..... Mám tě ráda.". Všechny vzpomínky na tu malou bojovnici ho zasypali jak vůz plnej ryb. Málem by se rozbrečel ale musel být silný, je přece náčelník. On jí neztratil, vrátí se a nebo jí sem dotáhne na provaze. Prostě budou zase spolu i kdyby to byla poslední věc kterou udělá.

Náhle někdo zaklepal na dřevěný vchodový dveře. Musí se rychle vzpamatovat. Daleko sebejistěji než se cítil křikl: „Dále!". Do dveří mu opatrně strčil hlavu Dragon, rozhlídl se a opatně dotázal: „Neruším? Můžu dále Náčelníku?"

Vždycky ho měl v oblibě i když to nebyl zrovna viking co by mohl i skály lámat. Kupodivu byl za jeho společnost vděčný protože věděl že Dragon o něm nikdy neřekne nic zlého nebo nic co by uškodilo jeho pověsti. Uvolnil se a řekl: „Ne, copak tě sem přivádí chlapče?"

„Chtěl bych se zeptat na to co se stalo."

„Popravdě ani sám nevím."

„Kde je Kyara? Třeba by mi to mohla vysvětlit ona."

„Je pryč. Jediné co tu nechala je tenhle vzkaz." Podal mu list a doufal že ho třeba něco napadne. Dragon dvakrát očima přelétl řádky a pak položil otázku která ho překvapila natolik že neměl slov. Zeptal se: „Kde je její pokoj?"Ukázal nahoru a dovedl ho k pokoji. U dveří pronesl: „Kdyby věděla že jí bez dovolení lezem do pokoje je po nás. Takže nic nerozbí!" Uvnitř jako obvykle nebyla pomalu vidět podlaha ale bylo tam něco co tam určitě být nemělo. Na zemi u krbu byly skořápky z dračího vejce. Ale Dragona to očividně nepřekvapilo. Ukázal tam a řekl: „Proto utekla, měla tady dráče a věděla že potom co se stalo s tím drakem, bychom to tu prohledaly a našli ho. Měla strach, že by ho někdo zabil, tak ho vzala a utekli. Takže jí nejlíp najdeme, když se zamyslíte. Má dráče a potřebuje místo kde budou v bezpečí, kde to zná ale kde by je nikdo nehledal. Tak kam by šla?"

Chvíli přemýšlel a pak odpověděl: „ Do Dračích hor, jedině do Dračích hor. To je to místo o kterém mluvíš. Zná to tam, nikdo z vikingů by tam za ní nešel a dobře se tam schová. Navíc to tam má ráda. Tam šla a tam za ní půjdu i já. Ona je klíč k míru mezi námi a draky. Musím jí najít!"

„Tak to prr! Jedno po druhým. Nemůžete za ní jít taky, vás tady potřebují. Taky jsem myslel že všem vyhovují ty boje z draky a navíc jasně napsala že jí nemáte hledat. Takže já se vydám do hor jí hledat a vy dáte dohromady oddíl vikingů co nemaj nutkání zabijet draky a pošlete je taky. Pak se to možná povede."

„Máš naprostou pravdu. Ty jsi přirozenej vůdcovský talent. Neměl bys jít ale sám, nevíme co tě tam může potkat."

„Ale já musím jít a čím dřív tím líp. Takže já už půjdu náčelníku."

Než stačil náčelník odpovědět byl pryč.