Londýn, léto 1984

Jakmile Lucy opět získá pevnou půdu pod nohama, rozhlédne se kolem sebe. Trochu se jí uleví, když zjistí, že je opět na Grimmauldově náměstí. Podívá se na lavičky v parku. Prázdné. Žádné maminky, žádné děti. Vypadá to, že se tedy opravdu vrátila zpět do roku 1984, ze kterého do minulosti odcestovala. Otázkou zůstává, jestli se něco změnilo. Lucy se zadívá na dům číslo 12. Fungovalo to?

Poryv větru navane čarodějce pramen černých vlasů do obličeje. Lucy si vlasy automatickým pohybem zastrčí zpět za ucho. Teprve poté jí to dojde. Vezme do ruky část svých vlasů a nevěřícně se na ně zadívá. Jsou černé. Černé! Nejsou blond, jako když se vracela do minulosti. Nevěřícný výraz pomalu nahradí široký úsměv. Má stejné vlasy, jako mívala kdysi. Než se to všechno tak hrozně pokazilo. Asi se opravdu něco změnilo.

Lucy, nyní s úsměvem na rtech, si zastrčí obraceč času opět pod košili a ještě jednou se rozhlédne kolem sebe. Co teď? Jestli to vyšlo, určitě se změnila spousta věcí. Pravděpodobně teď už nebydlí v Berlíně. Nebo snad ano? A když ne v Berlíně, tak kde jinde? Ve Tkalcovské? Nebo jinde? Sama? S Regulusem? Žije teď Regulus? A co Severus?

Dívčiny úvahy přeruší pohyb. Dveře domu Blackových se otevřou a na ulici vyjde černovlasý chlapec. Tedy, teď už spíš muž. Jeho tvář pokrývá jemné strniště, vlasy má o něco delší, rysy trochu ostřejší, než si Lucy pamatuje. I tak v něm ale čarodějka bezpečně pozná svého přítele.

Regulus Black se podívá dívčiným směrem. Když ji zaregistruje, usměje se. Lucy vhrknou slzy do očí. Než se stihne zarazit, zkrátí několika rychlými kroky vzdálenost mezi sebou a Regulusem a pevně čaroděje obejme.

Nejmladší Black na okamžik překvapeně ztuhne. Poté se ale uvolní a objetí své přítelkyni opětuje.

„Co blbneš, Cindy?" zeptá se čaroděj pobaveně. „Neviděli jsme se dvě hodiny, ne dva roky."

Lucy se poplašeně odtáhne. Ach, kdybys tak věděl, Regulusi...

„Promiň," omluví se svému příteli. Sakra. Musí si dávat pozor a chovat se normálně. Jinak si Regulus bude myslet, že jí přeskočilo.

Regulus si dívčina poplašeného pohledu všimne. Se smíchem si Lucy přitáhne zpět k sobě a obejme ji rukama kolem pasu.

„Já ale neřekl, že se máš odtáhnout," ušklíbne se. Poté se k dívce mírně skloní a políbí ji. Čarodějka chlapci polibek opětuje. Tělem se jí přitom rozlije vlna štěstí. Myslela, že už Reguluse nikdy v životě neuvidí. A teď je tady. Živý. A ona s ním.

„Tohle mi chybělo..." posteskne si Lucy poté, co polibek skončí.

„Vážně? Nelíbali jsme se náhodou předtím, než jsem šel navštívit matinku?"

Sakra! Opravdu to řekla nahlas?

„Ehm... Možná?" Lucy se naoko zasměje. Uvnitř jí ale tolik do smíchu není. Musí se víc soustředit a přestat se chovat tak divně.

„Jak bylo u Severuse?" zeptá se černovlásek, zatímco bere Lucy za ruku. Společně se pomalu vydají hlouběji do parku.

U Severuse? Takže odtud teď jako by přišla?

„Ehm..." čarodějka se zarazí. Co má teď říct? Vždyť ani neví, kde Severus teď bydlí. Pořád ve Tkalcovské? Nebo co teď vlastně dělá? Pracuje na Ministerstvu kouzel? Nebo někde jinde? Pracuje vůbec?

Regulus vyčkávavě pozdvihne jedno obočí. V tu chvíli černovlásce dojde, že musí něco říct.

„Jako vždycky, však ho znáš," zvolí nakonec neutrální odpověď. Na tváři se jí přitom usadí úsměv. To, že se se Severusem stále stýkají, ji potěšilo. Znamená to, že je její bratr, i když jen poloviční, zřejmě v pořádku. Trošku ji ale zamrzí, že dnešní setkání už zmeškala. Ráda by Severuse opět viděla. Trhalo jí to srdce, ale netroufla si za ním odcestovat zpět do Británie.

„Co tvoje matka?"

Regulus pokrčí rameny. „Už to není, co to bývalo. Od té doby, co otec zemřel, je snad rok od roku nepříjemnější a nepříjemnější. A to uběhlo teprve pět let. Nedokážu se představit, co bude za dalších pět."

Zemřel? Orion Black zemřel? Lucy se usilovně snaží udržet neutrální výraz v obličeji, je to ale těžké. Takovou zprávu nečekala. Ví, jak moc měl Regulus svého otce rád. Muselo to pro něj být hrozně těžké, když zemřel. I ona si Oriona Blacka oblíbila. Navíc se přátelil i s její matkou Eileen. Jeden čas se dokonce obávala, že by mohl být jejím otcem. To bylo samozřejmě předtím, než s Regulusem navštívila Ministerstvo kouzel a nezjistila pravdu z rodokmenu Princeových.

„Ty, nebo já?" zeptá se Regulus, když společně s čarodějkou zastaví ve stínu jednoho ze stromů.

Lucy zmateně zamrká.

„Ehm... cože?"

Regulus se pobaveně uchechtne.

„Přemístění," vysvětlí chlapec. „Ty, nebo já?"

„Kam?" Černovlásce ta otázka vyletí z úst dřív, než se stačí zarazit.

„No domů, kam jinam? Nebo máš jiný plán?" Domů? Lucy se ohlédne zpět na dům číslo 12. Regulus byl přece vždycky doma tady. Znamená to, že teď bydlí někde spolu? Lucy se tvář roztáhne do širokého úsměvu.

„Haló, Země volá Lucindu!"

Černovláska zmateně zamrká. Regulus ji pozoruje s pozdviženým obočím.

„Chceš ještě někam jít, než půjdeme domů?"

Lucy zavrtí hlavou. „Ne, ani ne." Hned na to se čarodějce opět roztáhnou ústa do úsměvu. Půjdou domů. Společně. Ona a Regulus.

„Takže ty, nebo já?" zopakuje Regulus svou otázku ještě jednou.

„Ty."

Regulus přikývne. Potom pevněji stiskne dívce ruku. Během několika vteřin dvojice s hlasitým prásknutím zmizí.

∞

Mladý Black sebe i svou přítelkyni přemístí do jedné z postranních uliček nedaleko jejich londýnského bytu, který si společně koupili před třemi lety. Zatímco ruku v ruce dojdou až k hlavnímu vchodu od domu a stoupají po schodech ke svému bytu, pozoruje Regulus Lucy kráčející se zvláštním výrazem vedle něj. Vypadá, jako by ji všechno, co vidí, překvapovalo. Jako by tu nikdy předtím nebyla. Navíc se od té návštěvy ve Tkalcovské chová velmi podivně. Všechny ty zvláštní úsměvy a zmatené výrazy. Regulus se začíná trochu obávat, jestli se na návštěvě u svého bratra náhodou lehce nepřiotrávila některým z jeho lektvarů. Docela by to sedělo na matoucí utrejch.

Ale možná se mu to jenom zdá. Strávil dneska dost času se svou matkou, možná je to tím.

Regulus zastaví před dveřmi od bytu, aby odemkl.

„Děje se něco?" zeptá se Lucy, která si cestou všimla, jak ji chlapec pozoroval.

Regulus zavrtí hlavou. „Nic."

Společně vejdou do bytu.