Londýn, 1984

Paprsek ranního letního slunce pronikne mezi nedokonale zataženými závěsy a dopadne na tvář černovlasé dívky. Lucy nakrčí čelo a zamručí, oči ale neotevře. Místo toho se v posteli převalí na bok, takže paprsek teď dopadá na temeno její hlavy a dál ji neruší ve spánku.

„Dobré ráno," ozve se někde v blízkosti chlapecký hlas.

Lucy pomalu otevře oči. Z protější poloviny postele se na ni usmívá Regulus. Černovláska na něj několik vteřin zmateně mžourá, než jí konečně dojde, že to všechno nebyl jenom sen. Je to skutečné. Opravdu se jí podařilo vrátit Regulusovi život.

„Dobré ráno," odpoví dívka s úsměvem. Regulus natáhne ruku a zastrčí čarodějce za ucho neposedný pramen černých vlasů. Místo toho, aby ruku hned stáhl, nechá ji ale až podezřele dlouho na dívčině tváři.

Lucy pozdvihne obočí. „Co to děláš?"

„Nic." Regulus s úsměvem ruku stáhne. Pohled od černovlásky ale neodtrhne.

„Co je?" zeptá se Lucy, když se na ni chlapec dívá tak dlouho, že jí to začíná být podezřelé. Přesně takový pohled Regulus nasazoval vždycky, když měl v plánu nějakou kulišárnu.

„Nic," zopakuje černovlásek. Ještě chvilku se na dívku dívá, poté ale z ničeho nic rychle vstane z postele a rozeběhne se ke dveřím. „Budu první v koupelně!"

Lucy se pobaveně uchechtne. „Jako malej."

Ještě chvíli zůstane v posteli, potom se ale s povzdechem převalí na druhý bok, odhrne ze sebe přikrývku a také ona se vyhrabe z postele. Vydá se do kuchyně. Jestli Regulus zabral koupelnu, mohla by zatím udělat snídani.

Jenže tato zdánlivě jednoduchá činnost se ve skutečnosti ukáže být docela obtížnou. Lucy totiž nemá ponětí, kde najít to, co zrovna potřebuje. Rozhodne se začít čajem. S konvicí je to snadné, ta není uložená v žádné z kuchyňských skříněk, takže ji černovláska najde hned. Horší je to s dalšími věcmi. Nejprve hledá hrnky, poté v honbě za lžičkami nedokáže trefit správný šuplík a nakonec hledá i samotný čaj.

„Teda, nevěděl jsem, že bude taková zábava pozorovat tě ráno v kuchyni."

Lucy se prudce otočí, v ruce plátěný sáček s čajovými lístky. O rám dveří se s pobaveným úšklebkem opírá Regulus. Na ramena mu spadají mokré vlasy. Kolem pasu má uvázaný temně zelený ručník.

„Ehm... chtěla jsem udělat snídani. Co by sis dal?"

„Jako vždycky, půjdu se zatím obléknout."

„Ehm... Jasně." Lucy se zamyšleně otočí k Regulusovi zády a začne připravovat čaj, přitom přemýšlí, co si asi mladý Zmijozel vždycky dává. Vajíčka? Slaninu? Něco úplně jiného?

Vůbec si nevšimne, že Regulus z místnosti neodešel, ale dál ji pobaveně pozoruje. Ještě chvilku nechá dívku zamyšleně zírat na vřící vodu v konvici, poté se k ní rozejde.

„Ty ještě napůl spíš, co?"

„Asi jo," přitaká Lucy. Uleví se jí, že ji Regulus nepovažuje za blázna, když se najednou ze dne na den nedokáže pohybovat v jejich společné domácnosti.

„Tak ukaž, já to to udělám. Můžeš zatím do koupelny," nabídne Black a taktně vystrnadí Lucy z kuchyně.

Černovláska dlouho neváhá. Nechá Reguluse v kuchyni a sama se vydá do koupelny. Potřebuje si teď trochu urovnat myšlenky. Jestli se bude pořád chovat takhle zmateně, začne si o ni Regulus opravdu myslet, že se zbláznila. Musí se soustředit. Určitě nezabrání tomu, aby teď pár dní nebyla zmatená, ale rozhodně to nesmí dávat tak moc najevo.

Když se Lucy zabalená v županu vydá zpět do kuchyně, Regulus akorát pokládá na stůl dva talíře s míchanými vejci a slaninou. Takže to vlastně odhadla dobře. Vajíčka a slanina.

Zatímco Lucy okupovala koupelnu, stihl Regulus dovařit čaj, udělat snídani, a dokonce se i obléknout. Ačkoli sněhově bílou košili si ještě nestihl zapnout.

„Dobrou chuť," popřeje černovlásek dívce, když se společně posadí ke stolu.

„Dobrou chuť," opětuje Lucy, přitom nespouští pohled z chlapcova odhaleného hrudníku. Cítí se jako nějaká puberťačka, ale Regulus jí za těch pět let tak strašně moc chyběl...

Mladý Black si všimne dívčina pohledu a odkašle si. „Na co tak zíráš, Cindy?"

„Ehm..." Lucy se se zamrkáním vrátí myšlenkami zpět do kuchyně. „Na nic." Aby to dokázala, sáhne po vidličce a začne se věnovat své snídani.

Regulus se ušklíbne, ale nic neřekne. Je mu úplně jasné, na co Lucy zírala. Proto si provokativně košili ještě více rozevře. Hned na to si prohrábne svoje stále vlhké vlasy. Potom se i on začne věnovat své snídani.

Lucy se začervená. Ví, že jí Regulus schválně provokuje. Rozhodne se ale na jeho hru nepřistoupit. Nabere na vidličku další sousto míchaných vajíček. Bez známek toho, že by vůbec zaregistrovala Regulusovu snahu ji provokovat.

Chvíli se dvojice mlčky věnuje jídlu. Když oba dojedí, natáhne se Regulus pro dívčin prázdný talíř. Rukávy od košile má vyhrnuté až k loktům a Lucy se tak naskytne příležitost zahlédnout chlapcovo Znamení zla. Není to poprvé, co ho vidí. Rozhodně ale doposud nikdy nebylo tak vybledlé jako teď. Navíc si dívka opět všimne stříbrného náramku, který zdobí Regulusovo zápěstí. Stejný má i na druhé ruce. Všimla si jich už včera. Chtěla se ho na to zeptat, protože Regulus nikdy nic podobného nenosil, ale nakonec se ovládla. Musí počkat, až o tom Regulus začne mluvit sám.

„Není nějak světlejší?" zeptá se černovláska a se zaujetím přitom dál pozoruje vybledlé Znamení zla na chlapcově předloktí.

Regulus se zasměje. „Myslím, že to říkáš pokaždé, když ho vidíš."

„Vážně?"

„Vážně," přitaká mladý Black, zatímco odnáší použité nádobí na kuchyňskou linku. Tam se zarazí.

„Ehm... Nemohla bys...?" Regulus ukáže svojí hůlkou na špinavé nádobí. Potom ukáže i na jeden ze svých stříbrných náramků.

„Mám to umýt ručně?" optá se Lucy. Regulus ale zavrtí hlavou.

„Ne, stačí normálně kouzlem, jako vždycky."

„Proč to neuděláš ty? Vždyť máš už venku hůlku."

Regulus před sebe natáhne ruce a zacinká o sebe oběma stříbrnými náramky. „Zapomínáš na tohle? Nemusí přece každý na ministerstvu vědět, že jsem dneska myl nádobí."

Lucy zmateně nakrčí čelo. Jak by díky nějakým náramkům mohli na ministerstvu vědět, co za kouzla Regulus dělá? Sledují ho? Proč? Protože byl Smrtijed? Kdyby ale na ministerstvu věděli, že patřil ke Smrtijedům, tak by teď byl v Azkabanu. Nebo ne?

„Cindy?"

„Jo, jasně, promiň, jdu na to." Lucy se zvedne od stolu a přejde ke kuchyňské lince. Z kapsy županu vytáhne hůlku. Jednoduchým čistícím kouzlem vyčistí všechno použité nádobí. Regulus jednotlivé kousky vrací na jejich původní místa – do skříněk a šuplíků.

„Tak já se jdu obléct," pronese Lucy, když mají hotovo.

„Utíkej, ať nepřijdeme pozdě do práce."

„Do práce?" podiví se černovláska.

Regulus se zasměje a pobaveně potřese hlavou „Přesně tak, do práce. Ty na Příčnou a já na ministerstvo."

Na Příčnou? Takže Lucy pracuje někde v Příčné ulici? Co by tam mohla dělat? Někde prodávat? U Krucánků a Kaňourů? Nebo u Madam Malkinové? Jak to zjistí? Nemůže se Reguluse zeptat přímo, to by si už opravdu musel pomyslet, že se zbláznila, musí ho ale nějak nenápadně naťuknout, aby jí to řekl.

Když si Regulus všimne, že dívka pořád zamyšleně stojí v kuchyni, pozvedne obočí. „Nebo ty se dneska chystáš do práce v županu?"

„Ehm... Jasně že ne." Lucy se nervózně zasměje a vydá se do předsíně, aby si ze skříně vzala hábit.

„Kam jdeš?" křikne za ní Regulus z kuchyně.

„Pro oblečení."

„Do předsíně?"

Lucy se zarazí. Zmateně nakrčí čelo. Proč by jako neměla chodit do předsíně pro oblečení? Vždycky dává hábity do práce do předsíně.

A pak jí to dojde. V Berlíně vždycky dávala svoje hábity do skříně v předsíní. Teď ale není sama v Berlíně. Teď je s Regulusem v Londýně.

„Tys vážně dneska vstávala levou nohou, viď?"

Lucy se otočí za Regulusovým tichým hlasem. Chlapec stojí ve dveřích do kuchyně. Tváří se pobaveně.

„Promiň," omluví se černovláska.

„Pojď sem." Regulus natáhne ruku směrem k dívce. Lucy do jeho dlaně vloží tu svou. Chlapec si ji přitáhne k sobě. „Děje se něco, Cindy?" zeptá se. Pobavený výraz v tu chvíli nahradí starost.

Černovláska pokrčí rameny. „Jenom jsem špatně spala."

„Chceš o tom mluvit?"

Lucy zavrtí hlavou.

„Tak se skoč do ložnice obléct a já tě pak doprovodím na Příčnou. Co ty na to?"