Počet slov: 1123
Rok 1977

Včera si slibovala, že dnes se bude víc snažit. Její kamarádky poznaly, že není v pořádku. A ona jim nechtěla dělat zbytečné starosti. Přesto se dnes cítila stejně špatně jako včera. Bez chuti do života, bez víry, že bude budoucnost lepší. Ještě měla živě v mysli jejich první polibek. Konec šestého ročníku, úkol z obrany proti černé magii a deka pod stromem, na které ho společně vypracovali.

Byl už tehdy Smrtijed? Zamyslela se. Krutá realita ji okamžitě praštila do očí. Byl Když mu ten den navrhla, že by se spolu, až přijedou, mohli koupat v jezeře, odpověděl, že to není dobrý nápad. Myslela si, že mu přijde dětinský. Ale ne, nebylo to v červnu... Byl ním už dřív. Vzpomněla si na březen. Měsíc, kdy se usmířili. Byli spolu venku a povídali si. Zeptala se jej, jestli mu není v tom jeho hábitu teplo a když odpověděl, že ne, rozhodla se, že mu ho i přesto sundá. Tak moc se bránil... A když se ho zeptala, jestli před ní něco tají, bez mrknutí oka to popřel. Věřila mu.

Kdyby se od začátku jejich přátelství nic nezměnilo, zavrhla by ho, stejně jako tehdy, když jí nazval mudlovskou šmejdkou. Ale teď už to nebylo tak snadné. Z přátelství se stala láska a místo zlosti cítila jen bolest. Jak to mohl udělat? Co ho k tomu vedlo? A na čí straně vlastně je? Znala ho roky a přesto se v některých jeho činech nedokázala vyznat.

Povzdechla si. Přátelství může skončit láskou, ale láska nikdy nemůže skončit přátelstvím. Nebyla se zanic schopna rozhodnout, jak to teď bude dál. Lhal jí. Ale následně jí pověděl pravdu. Pravdu, o kterou musela poprosit. Řekl jí, že spolu nemohou být. A ona pátrala dál. Myslela si, že když uslyší důvod, alespoň trochu se jí ulehčí. Jak byla naivní. Teď se tady trápila a nemohla si vybrat cestu, kterou bude jejich vztah pokračovat.

Severus jí svým způsobem naznačil, že s ní nechce být. Ona však tušila, že to byla lež. Lež, která jí měla oprostit od všech starostí, které ho v nejbližší době čekají. Skutečné rozhodování nechal na ní. Bylo jen její volbou, zda mu pomůže nebo ho opustí. Dvě možnosti.  A jedna komplikace jménem láska. Vše se jí náhle zdálo tak složité.

Jeho rozhodnutí jí vše povědět, jeho starost o ní, aby jí jeho situace neublížila, jeho sebevědomí, které během vteřiny dokázalo klesnout na bod mrazu a během další vteřiny znovu na vrchol. Bylo na čase si to přiznat. Byla nejspíš jediná, komu se kdy otevřel. Jediná, komu skutečně věřil. Zdálo se jí, že nemá jinou možnost, než s ním zůstat a to jen proto, aby se neunáhlil a neudělal další chybu. Zároveň jej milovala a přestože jí jejich vztah někdy ubíjel, nešlo ho jej tak opustit, jako to udělala v pátém ročníku.

Přesto všechno cítila i obavy, že chlapci i přes tu všechnu snahu o pochopení nerozumí. Možná to všechno byla jen špinavá hra, které byla obětí. Trvalo mu osm měsíců, než jí řekl pravdu. Od začátku jejich vztahu patřil ke Smrtijedům. A bylo jedno, zda toho litoval nebo ne. Líbala se s ním, věřila mu; a on, se znamením zla na předloktí se tvářil tak vlídně, polibky jí oplácel a nešetřil upřímnými slovy. Tak dlouho jí lhal a nedal na sobě nic znát. S takovým člověkem by byl společný život neúnosný.

Obě varianty se jí zdály až moc extrémní. Nemůže ho jen tak odkopnout, stejně jako mu nemůže vše odpustit. Nelze mu vrazit kudlu do zad, nejde však ale ani čekat na to, než to udělá on sám jí. Nevěděla a žádnou střední cestu nenalézala.

S velkým sebezapřením se zvedla z postele. Kate a Lucy ještě spaly, stejně jako další dvě dívky, s kterými byla na pokoji. Vyhovovalo jí to. Potichu si nazula botky a vydala se do společenské místnosti. Kromě tří dívek z pátého ročníku, které si cosi šeptaly v rohu místnosti, tu nikdo nebyl. Došla k oknu a chvíli hleděla na rozlehlé bradavické pozemky. Kolik toho tady zažili... Nejen se Severusem, ale i se svými kamarádkami. A příští rok tu už nebude. Možná proto jí to Severus řekl, chtěl žít po zbytek života s čistým svědomím, že jí nic netajil. Třeba se už po dokončení školy nikdy neuvidí. Ani by se nedivila. Ona - dívka z mudlovské rodiny a on... Povzdechla si. Včera večer jí to všechno připadalo jako zlý sen, avšak teprve dnes na ní pořádně dolehla krutá realita.

*****

Seděla ve Velké síni a snažila se pozřít alespoň sousto ze snídaně. Každý den se se Severusem zdravili, ale dnes ho nějak nezastihla. Nenápadně pohlédla směrem ke zmijozelskému kolejnímu stolu. Všiml si jí, rychle však ucukl pohledem, jako by se obával hledění z očí do očí. Zaraženě sklopila zrak. Zdálo se jí to jen, nebo se jí snažil vyhýbat?

*****

Při odchodu z Velké síně jej zastihla u vchodu do místnosti.

„Severusi, - " začala opatrně.

„Nech mě," přerušil jí.

Překvapil jí jeho tón hlasu. Byl tak klidný a... vyrovnaný?

Chlapec využil dívčiny chvilky nepozornosti a pokračoval dál v cestě z Velké síně do své kolejní místnosti.

Dohnala ho a chytla jej za zápěstí. Cukl sebou, ale už se nesnažil vyprostit.

„Proč bych tě měla nechávat?" zeptala se jen.

„Máš na lepší život, Lily Evansová," odvětil upřímným hlasem. „Na lepší život beze mě. Myslíš si, že nevidím, jak mnou tví přátelé pohrdají? A teď mnou jistě pohrdáš i ty, nemusíš to zapírat."

„Ale já si opravdu nemyslím, že - "

Jemně se na dívku usmál. „Nemusíš se snažit. Nefungovalo by nám to spolu. A to tak či tak," pohlédl na své zahalené předloktí. „Máš na víc."

Došla jí slova. Čekala cokoliv. Lži, prosby, omluvy, ale upřímně myšlená slova, pověděná smířeným hlasem rozhodně ne. Ačkoliv to nechtěla přiznat, zapůsobilo to na ní. Zároveň jí to však trochu děsilo, tohle nebyl ten Severus, na kterého byla zvyklá.

„Seve, já ale neřekla, že je mezi námi konec," špitla.

Nadzvedl obočí. „Ale já ano."

„Ale já nechci." nevzdávala se.

„A co chceš?"

„Nevím," vydechla. „Ale nechci, aby to skončilo takhle."

„Ani já ne," přiznal. „Ale já už nemám na výběr, Lily. Zatímco ty ano."

Vysmekl se dívce z jejího sevření a ona jen nehnutě sledovala, jak mizí chodbou. Netušila, co jí přinutilo reagovat tímhle způsobem. Možná chlapcova upřímnost, jeho nevyspalé oči bez výrazu a nebo snad jeho víra v to, že bez něj jí bude líp. A jak bude jemu bez ní? Byla si vědoma toho, jak moc jí miluje. Jak moc se snažil jí získat. A teprve v době, kdy od něj dostala dopis s vyznáním lásky, pochopila mnoho situací z minulosti, ve kterých se jeho city odrážely.

Byl schopen se s ní rozejít jen proto, že jí nepřál nic špatného. Tak moc ji měl rád.

Láskyplný člověk raději sám prožívá bolest, než aby ji působil jiným.