Před nás doskočila černá kočka s velkýma rudýma očima. Rudá temnota se vítězoslavně usmála. Její tesáky byli od krve a já už věděla proč. Proč to udělala!?
,,Věděla jsem, že přijdeš zrovna ty, Vichřičko. Vždy děláš, to co nemáš ale proč? Vždyť víš že nesmíš pomáhat samotářům nebo jinným vetřelcům." uchechtla se.
Sluníčko ke mně přiběhla. ,,Pojď se podívat!" řekla naléhavě. Ihned jsem jí následovala. Bylo to lepší, než poslouchat hlas hrozivé velitelky. Dovedla mě až k bezvládnému tělu zrzavé kočky.
Sluníčko jí tlapkou otevřela tlamu a já vyjekla překvapením. Ta kočka měla ošklivě kývající se tesák a z něho vytékaly malé pramínky krve. ,,To je Krvavý tesák! Ty jsi zabila svého druha, našeho zástupce!" Šokovaně jsem se obrátila na velitelku, která s vítězoslavným pohledem přišla za námi.
,,Ne, zabila jsi ho ty. Alespoň to si bude klan myslet." mně se zježila srst. Už pochopila, proč je na zástupcovým krku jen malý kousanec. To byla past! A přišla kvůli tomu o život další kočka.
,,Neboj, koťátko. Krvavý tesák semnou souhlasil, že to podstoupí. Byla to jeho povinnost." řekla, jakoby mi četla myšlenky. Ne! Krvavý tesák by to neudělal! Není tak hrozný jako Rudá! Chtěla to říct nahlas, ale místo toho zakňourala: ,,Proč mi to děláš? Vždyť to nebyl samotář..."
,,Jsi silné kotě, Vichřičko. Kdybych tě nechala, měla by jsi šanci stát se velitelkou - a to znamená utkat se semnou. Říkám ti na rovinu, dokud máš na krku mě, nikdy se nedožiješ učedníka! A Krvavý jako samotář vypadal už od jak živa." tím ukončila svůj proslov a vzala mrtvolu. Tu poslední větu řekla posměvavě. ,,Teď budeme truchlit za to, co jsi udělala." řekla s úšklebkem. Podívala se na Sluníčko. ,,Jestli ty něco prozradíš, končíš!" řekla ještě a šla dál. Povzdechla jsem si. Ona ví, že se dřív nebo později do tábora vrátím... A než to udělám tak to bude vědět celý klan.