Probudil jsem se velmi neobvykle brzy.
Podíval jsem se kolik je hodin a bylo  šest hodin ráno.
Povzdechl jsem si a pomalu  si sedl . Zadíval jsem se směrem k oknu a povzdechl jsem si . Zvedl jsem se a šel jsem ke stolku kde byl smaragd. Vzal jsem ho a schoval do bodlin. Pak jsem šel ke dveřím . Vzal jsem za kliku a dveře jsem otevřel. Bylo lehce šero takže jsem východ slunce stíhal. Vyšel jsem z domku a šel směrem k nedalekým skalám .
Po velmi malé chvilce jsem  došel ke skalám a sedl si . A sledoval jsem krásu vycházejícího slunce a znovu jsem zavzpomínal na staré časy.

Na chvíli jsem přivřel oči a naslouchal jsem do okolí.
Vítr si hrál s mou srstí a trávou. V dálce za sebou  jsem slyšel kroky.
Otevřel jsem oči a podíval jsem se na dotyčného. Ten dotyčný byl můj bratr Shadow s jeho malou dcerkou.
" Ahoj bratře ....koukám že dneska hlídáš Shaffer ty"  Pousmál jsem se.

Shadow si sedl vedle mě .
" Stalo se mezi vámi  něco?" Zeptal jsem se ho . On jen lehce sklonil uši a kývl.
" Lehce jsme se chytli " odpověděl mi .
Chapavě jsem kývl , že rozumím a zahleděl jsem se na malou Shaffer, která se na mě roztomile usmála. Nad tím se nešlo pousmát.
Shaffer se začala vrtět a natahovala  ty své roztomilé packy směrem ke mně.
" Vypadá to že chce jít ke mně nebude ti vadit když si ji na chvíli.." ani jsem to nedořekl a Shadow mi skočil do řeči.
" Můžeš "
Opatrně jsem si k sobě vzal malou a posadil ji na mé nohy  do klína.
Shaffer si začala hrát s mou srstí na hrudi.
" Jasně divím že ti to nevadí... Mě tu srst vždycky škube"  řekl Shadow. Já jsem se na něho podíval a pobaveně jsem se zasmál.

" Hele to není k smíchu víš jak to bolí!" Lehce na mě křikl .
Nad tou jeho naštvaností se nešlo usmát.
Naštvaně si založil ruce na hrudi a zadíval se do dálky.
" Vybral sis dobré místo  na přemýšlení a srovnání myšlenek bratře" řekl Shadow a podíval se na mě. Já jsem musel souhlasně kývnout.
" Víš bratře....než se stala ta nehoda ve vesmírné Arše . Šel jsem zrovna se podívat za tebou jak se ti daří s ovládáním tvých schopností ale Maria mě zastavila  a odvedla mě stranou aby mi něco předala."
Jednou rukou jsem si hrábl do bodlin a vytáhl malý medailonek s její fotkou .  Hned jsem mu ji předal .

( Já vím trošku se mi to dole nepovedlo)

" Všechno nejlepší bráško . Maria ti to chtěla předat ale nestihla to."
Shadowovi vytekli slzy " děkuju " poděkoval.
" Maria nebyla jediná která přišla o život. Marius  byl starší bratr Marii ale zemřel krutou smrtí. Byl hodně malej . Bylo mu tak 7 let. Byl zabit před mými očima."

Odmlčel jsem se a všiml jsem si že mi z bodlin vyletěl smaragd.
" Ano vím příteli zase jsem na něho myslel" podíval jsem se na Shadowa a ten mě litostivě sledoval . Pak js se podíval na malou a ta u mě spala.
" Řekni mi bratře co se stalo " řekl Shadow a já si povzdechl.

*Vyprávění+ flashback*
" Shidow! Shidow ! Pojď si se mnou hrát !"
Probudil mě mladý známý hlásek . Otevřel jsem oči  a u mý postele stál malý klučík jménem Marius.

Nad ním se nešlo usmát. Posadil jsem se a hned se zvedl a urovnal jsem si bodliny. Marius už mě vzal za ruku a tahal mě ven z kajuty.
" Mariusi počkej chvíli.....snídal jsi  prcku?" Zeptal jsem se ho a on jako obvykle zavrtel hlavou že ještě ne.
" Tak zajdeme do jídelny a podíváme se co tentokrát připravili ano?".
" JO!" Vesele zajásal a  táhl mě směrem do jídelny.
Když jsme došli do jídelny, tak Marius rychle běžel si sednout  ke stolu. Samozřejmě jsem k němu přišel  a pomohl mu posadit na židli.
" Tak co by sis přál k jídlu mladý pane?" Zeptal jsem se ho .
" ŠPAGETY! " Vyjekl radostně . Pak se ale zamyslel." Jestli tam budou tak ty prosím" kývl jsem a šel jsem se tam podívat co tam nabízeli. Měli tam špagety co Marius chtěl. Tak jsem vzal příbory a  talíř se špagetami  a s jahodovým dortíkem pro mě a šel jsem za ním. Když jsem k němu došel tak jsem před ním položil talíř se špagety a podal mu příbory. Já si sedl vedle něho . Popřali  jsme si dobrou chuť a pustili jsme se do jídla.
Podíval jsme se na Mariuse  jak si vesele jedl špagety . Nad tím jsem se lehce  zasmál jak byl od nich špinavý, ale pak jsem si všiml u dveří doktora Robotnika jak nás sledoval.
Musel jsem se lehce zamračit . Robotnik pak odešel.
" Shidow ?.... Jsi v pořádku?" Podíval jsem se na Mariuse  a pohladil jsem ho po vlaskách .
" Ano je všechno v pořádku . Jen v klidu jez než ti to vystydne."
On jen kývl a dal jedl.
Když jsme oba dojedli tak jsem sklidil nádobí.
" Tak teď si po jídle chvíli odpočineme a pak si můžeme jít hrát"
" Jupí!!" Zajásal a vyběhl z jídelny a někam běžel.
Uklidil jsem stůl od těch špaget a pak jsem se vydal za Mariusem.

Došel jsem k jeho kajutě. Podíval se na mě a usmál se .
" Tak na co si chceš hrát?" Zeptal jsem se ho a pohladil ho po vlaskách.
" Na schovávanou!" Vypískl radostně.
Zasmál jsem se .
" Dobře tak já budu počítat a ty se schováš jo?"
" Jo!"
Postavil jsem se čelem ke zdi a zakryl si oči a začal jsem počítat.
Marius ten běžel se někam schovat.
Když jsem napočítal do padesáti, tak jsem si odkryl oči  a couvl od zdi a začal ho hledat.
Nejdříve jsem se šel podívat do jídelny , kterou jsem prohledal , ale nebyl tam tak jsem vyšel  ven na chodbu a šel se podívat do jeho kajuty jestli tam nebude schovanej.

Prošel jsem do jeho kajuty  , ale taky tam nebyl .
Hledal jsem ho úplně všude , ale nenašel jsem ho.
" Hmmmm.....je mazanej......kam by se tak mohl schovat .Kam bych se schoval já...........oh....to ne Laboratoře! Tam přece nesmí!" Vyhrkl jsem a okamžitě jsem běžel směrem k laboratořím.
Doběhl jsem k velkým dveřím a ty následně otevřel . Vešel jsem dovnitř do laboratořích a samozřejmě že tam Marius byl.
" Mariusi víš moc dobře, že tu nemáš být "
Marius se na mě podíval a běžel ke mě kde mě objal .
" Našel jsi mě Shidowe!" řekl radostně.
" Ano ...našel prcku" rozhlédl jsem se po laboratoři a všiml si pár vědců jak nás sledovali. U dveří jsem si všiml i vojáků se zbraněmi.
" Tady bychom být neměli prcku " vzal jsem Mariuse za ruku  a chtěl jsem jít směrem ke dveřím ,ale u dveří stál Robotnik.

Zamračil jsem se a chtěl ho obejít , ale on mě okamžitě chytil za bodliny . Jeden voják okamžitě vzal Mariuse  a couvl s ním dal odemne. Robotnik se mnou praštil na zem.
" Shidow !" Křikl zoufale Marius .
" Pusťte mě!!" Křikl jsem na Robotnika
Ten jen mlčel. Marius s sebou vrtěl aby se dostal ze sevření vojáka , ale ten napřáhl ruku a dal mu silnou facku , která s ním  sekla na zem.
Zamračil jsem se a okamžitě jsem se zvedl a běžel k němu.

Připadalo mi to jako ve zpomaleným filmu. Jeden z vojáků vytasil zbraň a začal střílet. Pár kulek jsem schytal  do uší a nad okem , ale Marius toho schytal víc. Okamžitě jsem k němu padl a chtěl js EM se odplazit k němu , ale pár vojáků mě zalehlo a pevně mě drželi. Já jsem sledoval jak Marius umíral.
" Mariusi ! Ne! NE!" Začal jsem se vrtěl ale jeden z vojáků mi nohou přidržel hlavu.
Robotnik vzal  injekci , kterou mě s tím uspal.

* Konec vyprávění a Flashbacku*

" A od té doby si pak nic nepamatuju , ale vzpomínám si jak jsem byl ve stázovém modulu  a Maria  chodila za tebou každý den aby si s tebou povídala. "

" Nevěděl jsem že byl Robotnik až tak krutý  bratře "
" Každý jsme si něco prožili buď se šťastným koncem nebo se smutným koncem každý to má jiné "
Za sebou jsem slyšel další kroky , ale neřešil jsem to.
" Shadowe?" Oba jsme trhli s oušky a otočili jsme se na tu danou osobu. Byla to Transfer.
" Ahoj lištičko" usmál jsem se . Ona se jen pousmála a šla ke Shadowovi . Sedla si k němu a objala ho.
" Omlouvám se co jsem říkala nemyslela jsem to tak"
" To je v pořádku Transfer" políbil ji a oba se zvedli.
Transfer si odemne vzala spící malou  a usmála se.
Taky jsem se zvedl  a usmál se na bratra.
" Děkuju ti bratře " řekl Shadow a oba jsme se dotkli čely jako díky
" Není zač ...hlavně to střež jako oko v hlavě "
" Budu neboj" pousmál se a s lištičkou s malou šly domů.
Já si znovu sedl a sledoval krajinu.

Ahoj . Ano konečně po hodně dlouhé době jsem vypadá další kapitolu.