Paul s Mariusem nás nechali chvilku osamotě a opustili pokoj. Já hleděla Lukasi do očí a sledovala, jak se lesknou slzami. To je u alfy vzácností.

,,Když jsem slyšel zprávu o tom, že Bílá smečka byla vyvražděna, bál jsem se o George, jeho ženu a dceru, která byla ještě tak malá." Chvilku se odmlčel a nadechl se na další vyprávění. ,,Ale pak přišla zpráva od Andrewa, že žiješ a žádal moji smečku o pomoc při její ochraně." A on hned souhlasil. Znovu ho objímám a pak sleduji značku, kterou mi udělala Silan.

,,Mrzí mě, že jsem neprokoukl její plány. Hlídali jsme ji, aby se s nikým nescházela, ale špatně. A teď Dante bude vědět kdo jsi a jak vypadáš." ,,To není ani tvoje a ani nikoho jiného chyba. Já si zvolila a zaplatila jsem za to. Dost vysokou cenu jsem dala do informací, které jsem stejně nedostala a asi už nikdy nedostanu." Vstala jsem z postele a namířila jsi to k obrovskému oknu. Dole na louce, která byla hned pod oknem, bylo živo. Plno dětí a hlavně...Peter. Hraje si s malou holkou a jeho úsměv ji ještě více potěšil.

,,Takže...ty, Paul a Peter?" Ptá se Lukas a já jen souhlasně kývu hlavou. Peter nejspíše vycítil můj zrak a podíval se mým směrem. Určitě se mu na okamžik změnili oči na vlčí. Odložil dívku a vydal se směrem k domku, kde jsem já.

,,Nechám tě s ním osamotě." Ještě jednou se usmívám na alfu Luční smečky a vzala jsem si oblečení, které mi tu připravila beta alfy. Alespoň je to oblečení tak cítit.

Jen tak tak jsem se převlékla a do pokoje vešel, samozřejmě bez zaklepání, Peter. Jeho strach byl cítit po celé místnosti a já věděla, že ten strach je kvůli mně.

,,Promiň." Špitám a sleduji Petera, který se těsně přede mnou zastavuje. Jeho alfa pohled je teď dokonalý a ani já nevím, kam jeho myšlenky směřují. Jenže jeho čin mě přímo zaskočil.

Ruce obmotal kolem mého pasu a naše rty spojil. Jeho polibek je dlouhý, ale plný něhy. V tu chvíli chci spolupracovat. Chci líbat Petera na jeho rty, ale je tu něco, co mi brání zajít za tuto hranici. Vší silou ho odstrčuji a sleduji jeho nechápavý výraz.

,,Já...já nemůžu. Nejde to." Chci odejít, ale jeho ruka mi v tom zabránila. Chytil moji bradu a nadzvednul ji tak, abych mu koukala do jeho očí. ,,Ať už to bude trvat jakkoli dlouho...já tě budu milovat a budu čekat. Do doby, než si vybereš mezi mnou a bratrem." A s tím odešel z pokoje. Já tam stála, jako blbec, co se snaží probrat situaci před ani ne minutou.

,,Jsi, v pořádku?" Paul mi mává rukou před obličejem a snaží se mě dostat z tranzu, který způsobil před chvilkou jeho bratr. Zahleděla jsem se na něho a poprvé jsem se cítila v koncích.

,,Já nevím, jak to mám udělat. Ty...Peter...vše kolem druh a družka...co mám dělat?" Pevně objímám Paula a brečím, jak malá holka. Proč mi život naložil tolik překážek, bolesti a nerozhodnosti. ,,Pššš! Všechno se vyřeší. Uvidíš. Bude to v pořádku." Slova útěchy, které jsou zbytečné, mi poprvé za můj bezcenný život dali naději, že všechno bude, jak má.

K večeru jsme se vydali zpět na své území. Lukas slíbil, že je na naší straně a ochrání mě před Horskou smečkou. Hlavně před Dantem.

Jdeme lesem a stále jsem byla myslí u Silan a jak byla ráda, že mě označila. Blbá jsem. ,,Ta jizva se nechce ztratit." Pořád si sleduji ruku a snažím se přijít na to, jak mi to vůbec mohla udělat. ,,S tím si nelam hlavu. Lucie ti na to něco dá a do rána ti to zmizí." Ale z Paulova hlasu je znát nejistota. Tohle určitě jen tak nezmizí. Ne po tom, co mě má díky tomu Dante poznat a možnost i zabít.

Dante:

Netrpělivě jsem čekal až přiběhne Silan s dobrou zprávou. Jinou bych ani neuznal. To by dost i odskákala. Ale to pouto co jsme kdysi k sobě měli, je znovu zpět. Zase ji mám po svém boku. A tak to mělo být i před 30 lety.

,,Splnila jsi svůj úkol?" Díky svému daru špeha a lovce jsem věděl, že Silan už dávno čekala a sledovala mě svýma krásnýma očima. ,,Oh...samozřejmě můj drahý. Pro tebe všechno." Vylezla ze stínu a já si ji přitáhl do svého objetí. Daroval jsem jí polibek a pak si vychutnával to, co jsem tak dlouho neměl. Lásku s mojí milovanou Silan.

,,Ale ty nestárneš. Jak je to možný?" Pro vyvolené je všechno možný. ,,Mám dar, který mě prodloužil život o dalších sto let zde. Tentokrát však mám úkol. A to ovládnout každou smečku a být jedinou alfou pod sluncem." Silan se usmála a znovu mě políbila. Její rty byli něco, co já v hloubi srdce držel zamknuté.

Ahojky. Tak tady je slíbená kapitola na pondělí. Ode dneška budu vydávat pravidelně. Mrkněte se do mé info knihy, kde je vypsáno vše podstatné.

Vaše Starry