Byli v pořádku. Lily okamžitě zjistila všechna místa a zkontrolovala je po útoku Smrtijedů. Charlie Weasley skončil u Munga, odmítal k sobě kohokoliv pustit a Lily jen těžko mohla zjistit, co se v Doupěti doopravdy stalo.

Boj skončil i v domě Pettigrewových. Lily tam našla tři mrtvé Smrtijedy, to proti nim otočil hůlku Perseus Nott, čímž je překvapil. Sám za své hrdinství ale zaplatil životem.

Aurora to obrečela jen krátce. Perseus byl její manžel jen formálně, zasloužil si lítost, ale nezemřel jí milovaný. Sama byla v pořádku jen díky Peterovi, ten se rval jako skutečný lev, jak sama poznamenala, a k údivu Jamese, Siriuse i Lily mu dala pusu na tvář jako díky za záchranu.

Peter už na tom byl trochu hůř. Sice stál pevně na nohou, dlouho se ale neudržel a zakrvácel si tak celou sedačku. Oproti ruinám uvnitř domu to ale bylo nic.

Mafalda do domu přiběhla jen chvíli potom s velkou zprávou. Voldemort byl mrtvý. Lily jim osvětlila situaci a pak všechny tři hrdiny odvedla k Mungovi.

Tam bylo té noci plno. Bystrozoři i přeživší tam stáli a čekali na odbornou pomoc. Občas někoho přivezli na urgentní, čímž všechny předběhl, ale nikdo si nestěžoval. Na to byli všichni moc unavení.

"Všichni, co mohou stát odejdou do vedlejší čekárny," volala s deskami v rukou mladá žena. Na jmenovce měla napsáno Bellová. "Evansová, hlavně se nesnažte nikoho léčit!" zarazila jí pokus zastavit i jen obyčejné krvácení.

"Pozor, udělejte prostor! Bystrozoři Longbottom a Fortescueová, rychle!" volal nějaký lékouzelník.

Lily se ihned postavila na nohy. S ní i všichni zranění, ale Peter se ihned zřítil zpět. Lily sama se divila, že nemá ani škrábnutí. Dobře, možná to ano, protože při uhýbání kletbám padla na zem a válela se po štěrkové cestě během bouřky. Zablácená tak v nemocnici působila nepatřičně. Dnes to ale bylo všem jedno.

"Žijí?"

"Klid, Evansová. Na dvanáctku, sama je vezmu," ujala se jich Bellová. Podala Lily do rukou desky. "Něco tu s tím udělej, já jdu dělat svoji práci."

"Lékouzelník!" zaječel nějaký muž, když jeho kolega přepadl ze židle očividně v bezvědomí.

Lily s deskami v ruce ztuhla. Co měla teď dělat? Jak pomoct? Sama netušila, neměla ani ponětí, co teď.

"Půjč mi to," vynořila se odnikud Aurora a převzala desky. Sama začala procházet jednotlivé pokoje a hledat volná místa. Postupně posílala lidi tam, kde na ně měli aspoň minutku času nebo kousíček místa.

Poslala Lily sednout si, což dívka uposlechla s nadšením. Opřela se o zeď a zavřela oči. O půl hodiny později ji vzbudil Sirius třesením rameny a křikem jejího jména, protože si myslel, že je mrtvá.

Když Lily znovu usnula, právě je zavolali na řadu. Byli mezi posledními, na které se dostalo místo. Mladičký lékouzelník ošetřil Siriusovu ruku a hlavu, stejně nervózními pohyby uzdravil i Jamese.

"Počkejte," zavolal na Lily, když chtěla jít zkontrolovat Petera. "Vážně je pryč? Je to pravda, co se říká?"

Pohled v jeho očích byl plný naděje, kterou Lily prostě nedokázala zkazit. K čemu by byl život ve strachu? Kdoví, kdy se vrátí, nemohli na něj čekat věčně. "Ano, je pryč," souhlasila a hned se cítila lépe. Zalhala pro dobrou věc.

***

"Slečno Evansová, jste si vědoma svému napomáhání temné straně?"

"Ano."

"Činila jste tak z vlastní vůle?"

"Ano."

"Přijmete rozsudek v plné výši..."

Minerva McGonagallová vstala a sešla schody ve velké síni soudu. "Jako ředitelka školy čar a kouzel v Bradavicích si dovoluji pronést poznámku a předložit důkaz."

Soud jí udělil právo, ale Minerva ho k projevu stejně nepotřebovala. Vytáhla krabici, kterou když otevřela, několik lidí zalapalo po dechu.

"Toto je ruka mrtvého Johna Dawlishe, bystrozora zabitého slečnou Evansovou. Znamení na ruce můžete vidět i po smrti, bystrozor Dawlish patřil ke Smrtijedům."

V síni to zašumělo. Tohle zcela obracelo karty o všem a o všech.

"Slečnu Evansovou jsem vedla já, byla pro mě očima i ušima v temné straně, nosila mi informace a nechala se zavřít do Azkabanu, aby nevyzradila svoji tajnou identitu. Nikdo není tak oddaný boji proti Tomu, jehož jméno nesmíme vyslovit. Slečna Evansová odhalila pány Dawlishe i Macnaira a oba v souboji na život a na smrt eliminovala," Lily sebou trhla při slově, které tak často říkával Voldemort. Kolik toho Minerva jen věděla? Byla to náhoda nebo o něco opravdu šlo? Lily si připadala zmatená a paranoidní.

Později, když soud Lily zprostil všech obvinění a dovolil jí vrátit se do života, si vyhledala profesorku McGonagallovou.

"Nebyla to pravda, to víte, že ano? Nedělala jsem to všechno pro dobrou stranu."

"Na tom, má drahá, už nikomu nesejde," oznámila jí. "Svět potřebuje hrdiny, v tomto případě vás. Svým způsobem hrdina jste, jen jste musela projít tím špatným, abyste se jím stala. A nyní mě omluvte, čeká mě pohovor na profesora obrany proti černé magii. Rok bude brzy končit a bude třeba začít učit bez Brumbála. Bude to těžké, ale ujmu se toho."

„Smím se vám s něčím svěřit?" špitla Lily zničeně, když už s ní mluvila.

„Samozřejmě, slečno Evansová, proč se vůbec ptáte?" zapochybovala Minerva.

„Nesměla byste to nikomu říct," mluvila tichounce, jako by ji snad mohl slyšet každý v okolí několika mil. „Když jsem zjistila, že jsem Rabastanovým úkolem... Prakticky si mě vytvořil, sama nejsem nikdo, to, co ze mě stvořil," vzlykla, „omlouvám se." Přes své vzlyky ani nezaslechla, že se pootevřely dveře, které Minerva jemným pohybem hůlky odemkla. Kdosi za nimi zůstal stát a poslouchal další slova pronesena v pracovně.

„Jen mluvte, je to jen mezi námi, nikdo se o tom nedozví," vyzvala ji.

„Znovu jsem zabila. Sirius se to nesmí nikdy dozvědět, sice Kráturu neměl rád, ale přesto nemůže vědět, že to já jsem ho zabila."

Minerva zůstala sedět bez hnutí. „Je to v pořádku, slečno Evansová," pousmála se. „Pan Lestrange pro vás hodně znamenal, jen těžko jste si mohla myslet, že jeho zradu přejdete bez povšimnutí. Využijte svůj čas, než započne druhá válka, a pokuste se očistit od všech činů. Pan Black vám jistě rád pomůže."

Lily kývla. „Děkuji, paní ředitelko. Snad se vám profesor obrany najde," zhluboka se nadechla a vyšla na chodbu. "Regulusi?" vydechla překvapeně. "Ty chceš učit obranu?" nakonec jí to ale přišlo logické. Rabastan učit chtěl a její bývalý kamarád Severus také. Možná to zmijozely prostě trochu na tu dobrou stranu táhlo. Obrana proti černé magii v sobě měla jak černou magii tak dobrou stranu, nakonec jí nikdo lepší nenapadl. Jediné, o čem neměla ani tušení, byly pootevřené dveře do pracovny.

„Tak Sirius se to nesmí nikdy dozvědět?" zasmál se Regulus zle a doopravdy v tu chvíli připomínal Smrtijeda. V každém z nich kousek byl, záleželo na tom, kolik temnoty si z duše Smrtijedství vzalo. „Nikdy se nesmí dozvědět, že to ty jsi mi zabila skřítka? Přítele?"

Lily zvlhly oči. „Nechtěla jsem!"

„Samozřejmě," sykl. „A Dorcas jsi také nechtěla zabít. Nikoho jsi totiž zabít nechtěla."

„A ty snad ano?" zaječela na něj nepříčetně. „Zabíjel jsi stejně jako já, stejně jako oni! Jsi stejně zlý a zkažený jako my všichni, tak se nedělej lepším jen pro pár morálních zásad."

„Lily," oslovil ji a přistoupil přímo k ní, „morální zásady jsou to, co tenhle svět drží pohromadě. To ty ses jich vzdala, zašla jsi za svoji hranici. Doufám, že tě ta temnota sežere zaživa. Nic jiného si totiž nezasloužíš."

Odešel do pracovny Minervy McGonagallové, která celý rozhovor slyšela a ani se do něj nepokusila vložit. Sama měla ve hře svoji úlohu, kterou právě dokonale splnila.

***

„Marlene, dej si horkou čokoládu. Bude ti po ní líp, slibuju," podával Remus hrnek dívce, která ho přijala a vypila. „Promiň mi to, jen se držím tvých slov."

Viděl, jak pomalu zavírala oči únavou. Možná se mu to zdálo, ale v poslední vteřině, kdy ještě byla naživu, se jí v očích mihlo poznání. A kvůli téhle představě se v Remusovi zlomilo cosi ještě víc.

Lektvary vždycky uměl uvařit dobře, takže ani takový, který by vyvolal věčný spánek, pro něj nebyl těžký. Vzpomínal si, že ho vařil u OVCE. A teď měl prokázat své schopnosti v praxi.

„Raději zemřít než žít život bez života."

***

Slzy smáčely náhrobní kameny se jmény padlých. V ten osudný den se stalo tolik věcí, že nikdo nepočítal mrtvé. To až několik dní po bitvě se vše vytáhlo na povrch. Lily kráčela po mokré cestičce, která stále klouzala od dopoledního deště. Hroby nehledala, hledala toho, o koho měla strach.

„Ahoj," postavila se vedle malého chlapce, kterému bylo kolem desíti let. Zrzavé vlasy mu padaly do očí, které jistě plakaly. „Tvoje mamka se o tebe bojí."

„Nechci domů," posadil se na cestu trucovitě a odmítal opustit hřbitov. „Chci tu zůstat s tátou. Chci, aby se vrátil," řekl to docela klidně, jako by ani nebrečel.

„Nemůže, to přece víš," klekla si k němu Lily a na okamžik vypadala jako jeho máma, už kvůli zrzavým vlasům. „Arthur byl silný člověk, ale utkal se se silnějším. Nikdy nesmíš dovolit, aby se našel někdo silnější, Charlie."

„Tys to neviděla," vzlykl. „Vnikli dovnitř, táta se je snažil porazit, ale byl zraněný. Nakázal mně a Billovi, abychom se schovali i s Ronem, ale nestihli jsme to dál než pod stůl," prohlásil, jako by bylo samozřejmé, že se při boji všichni schovají pod stůl. Mluvil jako dospělý, ne jako kluk. Válka ho poznamenala a sebrala mu dětská léta.

„A zachránil jsi Rona, táta by byl pyšný."

„Nebyl," začal brečet víc a víc. „Viděl jsem, jak se na mě díval. Zklamal jsem ho, vyčítal mi to všechno. Kdybych nezakřičel, Bill by nikdy nemusel odvést pozornost od nás. Nikdy by ho nemuseli..."

„Zabít, Charlie, zabít," napomohla mu s tím slovem. Viděla, že by nemělo cenu zapírat. Realita byla sice krutá, přesto se musela vyslovit nahlas.

„Potrestala jsi je za tátu i za Billa, Lily?" zeptal se tak, jak by snad žádné dítě nemělo. Krutě a pomstychtivě.

„Ano," pousmála se na něj, „oba dva už sžírá strach z polibku mozkomora."

Charlie se usmál a postavil se. „To je dobře. Bez táty to nikdy nebude stejné. My nebudeme stejní."

Odcházeli ze hřbitova spolu v tichém souznění duší. „Máma se chce odstěhovat z Doupěte. A já taky. Moc to tam připomíná tátu."

„Já vím. Nikdy není dobré vídat odkazy mrtvých, o těch by mělo být smýšleno dobře. Lidé nebo tvorové, kteří to nerespektují, by měli být potrestáni. Tajemství mrtvých jsou svatá, nedovol nikomu, aby ti na tátu změnil pohled. U mě máš dveře otevřené, Charlie, až budeš chtít mluvit o čemkoliv, jsem tu pro tebe."

„O čemkoliv?" ujišťoval se trochu pochybovačně.

„Naprosto. Nebudu tě do ničeho nutit, jsi už velký kluk a já nejsem tvoje máma. Když mě budeš potřebovat, budu tu. Já své přátele neopouštím. Strana, pro kterou se jednou upíšeš, pro tebe bude něco znamenat do konce života."

Charlie přikývl. „Vím, jak to myslíš."

Hřbitov nechali za sebou, v něm dva náhrobky. Jeden patřil Arthurovi Weasleymu a druhý jeho malému synovi Billovi. Stromy šeptaly slova o jejich hrdinství a nakláněly se nad ně, dokud slunce nezapadlo. Do noci se nesla téměř neslyšná slova Lily. Toto léto mělo být jedním z nejhorších jejich životů.

***

Dny bez války byly mnohem jednodušší. Po dvou měsících už vše vypadalo normálně. Většina Smrtijedů byla v Azkabanu, pár posledních unikalo, ale ne na dlouho. Sirius se konečně opřel do práce a dal si za cíl chytit svoji sestřenku Bellatrix. Kromě toho chytal kohokoliv s jizvami po Znamení.

"Buď opatrný, Snydeovi byli jedni z nejhorších, tak ať se mi vrátíš," loučila se s ním Lily.

Dostala potom čas pro sebe. Seděla v obýváku a nevěděla co by. Volný čas neměla už tak dlouho. Nemusela nic řešit, teď, když bylo všechno v pořádku. Vytáhla proto pergamen a brk a jako v Bradavicích začala psát.

Psala o všem. O Marlene a o tom, že ji našli mrtvou bez známek zranění. O tom, jak Remus odmítl komunikovat se světem a zavřel se ve svém bytě. Lily se mu několikrát pokusila pomoct, ale nikdy jí to nedovolil. James ani Sirius se s ním neudobřili, rány byly příliš hluboké na to, aby se to mohlo jen tak spravit.

Psala i o Peterovi a o tom, že se vrátil z nemocnice domů. Aurora mu pomohla a se slovy, že bez ní by nezvládl vůbec nic, si tam přenesla i zbytek věcí. Vypadali šťastně, ačkoliv Peter byl stále zničený náhlým úmrtím Marlene McKinnonové, jeho bývalé snoubenky.

Napsala si i dodatek o Regulusovi. Přijali ho s nulovými zkušenostmi, Minerva se za něj zaručila. Skutečně odjížděl učit do Bradavic, Kráturu podle všeho pohřbil na lidském hřbitově hned vedle své rodiny, jak by si to jistě vždycky přál. Za celé léto svému bratrovi neřekl, co se od Lily dozvěděl. O jejím prohřešku tak pomlčel, se všemi se přestal stýkat a díky školnímu roku se od nich mohl odříznout nadobro.

Lily se pomalu se začínala smiřovat s myšlenkou, že už neuvidí všechny své přátele každý den. Akce už to nevyžadovaly, nikdo nemohl zemřít jen mávnutím hůlky, nikdo nepotřeboval zachránit nebo vyplatit z Azkabanu. Jejich životy teď vlastně byly nudné.

Jediné, co Lily vrtalo hlavou, byl Vyvolený. Nemohla se zbavit dojmu, že malý Draco - z gobelínu se dozvěděla jeho jméno - nebyl Vyvolený. Co ale ona mohla vědět o pochodech důležitých rozhodnutí vesmíru. Sama si přiznala, že je to teď jedno. Nezáleží na tom, kdo je to, zasloužili si klid. Však čas vše ukáže.

Odpoledne ji navštívila Bellová. Dostala teď svoji malou Katie zpět, jen díky Lily. Když Bellatrix utíkala před spravedlností, zanechala dítě jen tak a Lily ho včas zachránila. Katie tak podle zápisu v oficiálních papírech nikdy neopustila domov a její matka neměla nikdy problém se Smrtijedy.

Svět začal vracet, co dlužil. A Bellové toho dlužil skutečně hodně.

***

Bellová později v září propustila Alici z nemocnice, dívka se vrátila ihned do práce, aniž by se snažila kohokoliv kontaktovat. Marlene, její kamarádka, byla mrtvá a nikdo jiný jí nestál za snahu. Dorcas zemřela kvůli Lily, a když drželi všichni s Lily, jen těžko s nimi mohla mluvit.

Dalšího dne přišla navštívit Franka, který s ní v boji skoro padl. A tam se dozvěděla tu zprávu. V noci, když Alice odešla a nebyla s ním, se mu zastavilo srdce.

***

James procházel chodbou ministerstva. Držel papíry se zprávou pro Moodyho. Zrovna procházel kolem dveří, když z nich vylezla Alice a rozešla se proti němu. Ubrečená a zničená sledem událostí.

"Pottere," kývla mu na pozdrav, jako to dělávala s jinými neznámými kolegy.

"Fortescueová," opětoval jí to James a šel dál.

Ani jeden se neotočil zpět.

***

Po mnoha a mnoha dnech se Sirius vrátil jako vítěz. Konečně se mu to povedlo a dostal svoji sestřenku. Moody zase dostal Snydeovy a zavřel je do Azkabanu za vše, co provedli ve válce.

Lily jednou dokonce musela svědčit proti Yaxleyové. Svědčila o trochu lépe, věděla, že jí ubírá, ale Yaxleyová nebyla hrozná. Teď na konci byla jen zlomená ze smrti svého otce a Lily se jí ani nedivila, že se jí chtěla mstít. Nikdy vlastně zlá nebyla, Voldemort akorát využil její chvilkové slabosti a obelhal ji stejně jako Lily.

Yaxleyová nakonec dostala Azkaban na tři roky. Lily se při tom otřásla, jen to pomyšlení bylo příšerné. Pořád byl trest ale lepší než jiných. Snydeovi dostali dvacet let, což stejně přežít nemohli, a Bellatrix, jakožto poslední významná Smrtijedka na útěku, doživotí.

Snydeovi ale nebyli poslední, proto jednou do práce Mafalda nepřišla. Zůstávala u Munga spolu s Moodym. Ačkoliv ji nemohl slyšet ani vidět, stejně tam s ním byla. Vyjádřila se tím víc než dost.

Lily nakonec zůstala ve své práci, mohla zpět k bystrozorům a spolu se svými přáteli dostávat zločince, ale už měla dost bojů a strachu. Přišla si důležitá tam, kde byla. Spolupracovala s bystrozory a to jí ke štěstí stačilo. Navíc si do práce mohla brát Lucindu, když už Sirius pracoval.

Lucinda teď pobývala u Lily spolu s dětmi Molly Weasleyové, která se jednoho dne složila a musela se svěřit do péče Bellové, aby vůbec dokázala překonat deprese z Arthurovy smrti. Ginny se nakonec narodila v pořádku, Lily se o ni starala stejně jako o Rona i starší dvojčata s Percym. Nejvíce ale pomohla Charliemu, který s ní navázal vztah, jaký s nikým jiným mít nemohl. Lily mu často vyprávěla, o co si jen požádal. Nepotřebovala ho chránit před hrůzami svého života, nepotřeboval to. Sám jich zažil hodně, to ho navždy změnilo. Stejně jako Lily.

Molly se dala do pořádku krátce před Vánocemi. Vzala si děti k sobě a jejich život začal zase vypadat normálně.

***

Jednoho večera Lily seděla se Siriusem v jejich bytě, už byl jejich, ne jeho. Oba ho odmítli prodat, protože v něm měli tolik vzpomínek, i když byl malý. Prozatím to stačilo, tak proč to měnit.

"Zvonek," ohlásila Lily z jedné strany gauče.

"Já ho slyším, jen čekám, až půjdeš otevřít," bavil se Sirius.

"Já? Copak je to můj byt? Původně byl tvůj, tak je to tvoje návštěva," vyplázla na něj jazyk jako na škole a převalila se na záda.

Sirius skutečně šel otevřít. Pohled ven se mu ani trochu nelíbil.

"Noro?"

Lily vyskočila na nohy a přeběhla ke dveřím. Nora byla Greengrassová, matka Lucindy, původem Daphné.

"Přišla jsem si pro své dítě," vešla dovnitř a začala se po holčičce rozhlížet. "Vše je čisté, skutečně se nevrátí, je to bezpečné."

"Říkal jsem ti, že nejsem žádná školka," zavrčel na ni Sirius, když pochopil, jak se věci mají. "Nemůžeš si i nás dítě uložit a zase vyzvednout. Je moje, všichni to vědí, je má dcera. Má dokonce stejné oči jako já," prohlásil.

"Je to moje dítě!"

"Ty sis vážně myslela, že ti ho jen tak vrátím? Někomu, kdo dal chladnokrevně zabít jiné dítě a ještě se na to díval? I Malfoy měl víc charakteru, ten za své dítě bojoval," pokračoval v mluvení.

"Malfoy za to zaplatil, byl hloupý," přešla k němu Nora. "A teď mi dej to dítě. Je mojí krve."

"Proč ho tolik chceš?" zeptala se jí vážně Lily. "Je to pro tebe jen nástroj úspěchu, k čemu pak chceš dítě? Já bych byla moc ráda matkou, ale nemůžu. Ty můžeš, ale matka být nechceš. Dohodněme se nějak," prosila.

Nora zavrtěla hlavou. "Pokud mi ji nedáte..."

"Nedáme. Je moje, stojí na tom výpovědi svědků. Tvé dítě je mrtvé, psali o tom v Denním věštci, copak jsi to neslyšela?" stál si za svým Sirius.

"Tohle vám ještě vrátíme," pronesla temně Nora. "Vám oběma."

Práskla za sebou dveřmi a byl konec. Lily strnule stála a dívala se na Siriuse. "Takže my dva...?"

"Přesně tak, prostě máme dítě."

Prostě ji měli. Lucinda byla jejich už navždy. Uvidí její první krůčky, první kouzlo i dopis do Bradavic. Lily nemohla uvěřit, že má dítě. Biologicky to sice nevyšlo, nakonec se to ale povedlo.

"Po tom všem. Kdyby mi to někdo řekl tehdy v Azkabanu, vysmála bych se mu. Ale válka skončila a my žijeme," řekla monotónně.

"Válka skončila a my žijeme," zopakovala už trochu veseleji a nadšeněji.

"Válka skončila a my žijeme!" vypískla a skočila Siriusovi do náručí.

Bylo to tady, tohle byl život v bezpečí. Válka totiž skončila, aspoň ta jejich.