Rebecca_Avery

No, ze začátku jsem si říkala jen, můj drahý Merline, dej, abych si zachovala duševní zdraví i po dopsání tohoto... :D Ale nakonec se mi to zalíbilo :D Neříkám, že to má úplně nějakou romantickou linku, ale jsou tam ti dva, tak snad nějak dobrý :D :D 
A prosím, nezabíjejte mě za to :D

V chodbách bradavického hradu se jen tak procházel prefekt šestého ročníku Zmijozelu. Slovy jen tak chci zdůraznit to, že ho nehonil ani Filch ani paní Norrisová, ba ani Minerva, která si občas také vyběhla na obhlídku. Nehonil ho ani bazilišek, Aragog či jiná z Hagridových potvor. Ne, Regulus Black si procházel hradem docela dobrovolně a sám.

No, možná by měl chodit ve dvojici, vzhledem k tomu, že měl noční hlídku, ale koho by takové drobnosti zajímaly? 

Jak si tak Regulus procházel poblíž sklepení, pobrukoval si jakousi melodii, která ze záhadného důvodu všem vždy lezla na nervy, a skoro vesele se rozhlížel kolem, jako by to tu viděl prvně. Jenže to by nebyl příběh, kdyby se nic nestalo, proto se posuňme o pár minut vpřed a sledujme, jak před Regulusem náhle zhasla pochodeň.

Oheň byl sfouknut zcela neznámou silou, kdesi zavrzalo okno a chlapec ucítil pronikavý chlad u kotníků. Kdokoliv jiný by vzal nohy na ramena, ale odvážný Regulus se nedal. Sice vyděšeně vyjekl, vypískl a pokusil se kolem sebe v té tmě rozhlížet, ale neutekl.

Pomalu štrachal po hůlce, přičemž couval z dosahu té temno-mocné síly. Kdyby se kolem sebe rozhlížel pořádně, možná by nemusel po chvíli narazit zády do čehosi, co mohlo být lidským tělem, nevyjeknul by a nepokusil by se hůlkou zabodnout toho, do koho narazil.

"No to je výborný, tak ty držíš hůlku a snažíš se mě s ní zapíchnout, místo abys kouzlil," ozval se hlas z temnoty, který musel patřit tomu tělu, do kterého Regulus narazil. 

V tu chvíli si už Regulus vzpomněl na ten nepatrný detail, že je kouzelník, a rozsvítil hůlku jednoduchým Lumos, co se učí v prvním ročníku. Světlo z hůlky ozářilo tvář jeho spolužáka a kamaráda Bartyho Skrka. Ten měl na obličeji pár šrámů a na čele pořádnou modřinu. Regulus se neudržel a musel se ušklíbnout.

"Přestaň se tak hloupě smát. Aspoň to světlo umíš, když už jsi nemotorný a neschopný," vztekal se zmijozel, když se Regulus od úšklebků dostal k pořádnému smíchu.

"Hele, nevím, kdo se tu plíží po nocích a říká si o školní trest, co bych mu měl jako prefekt udělit," založil si ruce na hrudi Regulus. Neměl rád, když mu někdo říkal, že je neschopný, toho si užil dost doma.

"Což ale neuděláš, protože jsi můj kamarád," hodil po něm štěněčí pohled Barty a tak nějak doufal, že se z toho i tentokrát dostane. Kdyby na chodbách potkal Bellatrix za její největší slávy, nepochodil by, ale u Reguluse mohl aspoň doufat.

"Jsem v pokušení ti ho udělit jen kvůli tomu, jak jsi do mě narazil," dobíral si ho Reguluse.

"Narazil? Já? Snad ty do mě, ne? Já si tak v klidu jdu chodbou a najednou se sem připleteš ty a narazíš do mě," hádal se Barty naštvaně. 

"Pokud chceš týden cídit kotlíky s Křiklanem, jdeš na to dobře," pochválil jeho výběr slov prefekt, načež Barty vztekle zafuněl.

Regulus protočil v prstech hůlkou, aby vypadal šikovně a nad věcí, ale světlo zhaslo, jak se nesoustředil, Regulus se lekl, upustil hůlku a zaklel. Barty se pokusil hůlku sebrat, ale zapomněl na to, že tam v té tmě je Regulus, takže se sklonil, načež se ozvala rána, která připomínala srážku dvou beranů při nechvalně proslulém berany, berany duc.

"Ty jsi ale idiot," vyplivl Regulus naštvaně a mnul si čelo. Aspoň už věděl, jak Barty přišel ke své první bouli a do čehože to vlastně narazil prve. 

"A kdo nechal zhasnout pochodně?" hádal se opět Barty. Tentokrát ale nepochodil.

"No, tak to skutečně nevím, protože já to nebyl," konečně se Regulovi povedlo najít hůlku a rozsvítit světlo. Ve chvíli, kdy se Barty i Regulus rozkoukali, shodně zaječeli, načež Regulus znovu upustil hůlku a světlo zhaslo.

"Viděls to?" ujišťoval se Barty zděšeně. Regulus přikývl, ale po chvíli mu došlo, že ho Barty nemůže v té tmě vidět, proto nahlas souhlasil.

"To je ten chlad od kotníků," dodával, načež se Barty zamračil.

"Neber to tak jednoduše. Někdo nejspíš umřel, když tu teče krev," zněl skutečně naštvaně. 

"Sakra, to to budeme muset prozkoumat," došlo Regulusovi. 

"Omyl, ty to budeš muset prozkoumat. Já nejsem prefekt, já už mám být dávno v posteli," pokusil se utéct Barty jako velice neohrožený zmijozel. Regulus ho ale prudce zarazil na místě tím, že mu podrazil nohy. Barty se tak natáhl přímo do kaluže krve na zemi.

"Na to zapomeň, jednou jsi tady, takže mi s tím pomůžeš. Ber to jako trest místo cídění kotlíků," ujal se velení Regulus.

"Pěkný trest. Místo kotlíků si tu ze mě uděláš živý štít," bručel Barty a pokoušel se nenápadně zdrhnout. Regulus ale mezitím našel svoji hůlku a opět rozsvítil. Šance na Bartyho úprk tak zmizely.

"Kdybych si z tebe chtěl dělat kotlíky, musel bych to umět, nemyslíš?" pokračoval v jejich nesmyslné hádce Regulus. 

"Což nás dostává zase na začátek k tomu, že jsi neschopný," obvinil ho Barty a Regulus skoro zabrečel.

"Radši mi najdi pochodeň, abych ji mohl zase zapálit," nechtěl se s ním hádat.

"Proč vůbec zhasla?" zajímal se opět vyděšeně Barty. Oba tu dnes překypovali odvahou, proto nebylo divu, že když se ozvala hromová rána, nadskočili a pokusili se utéct. Bohužel každý na jinou stranu, což zapříčinilo jejich třetí srážku té noci.

"Do hajzlu, ty jsi kretén," nadával Barty.

"To ty jsi úplný blázen!" ohrazoval se Regulus, mnouce si čelo. 

"Mít za kamarády takové ptáky je k ničemu, všechno poserete," pokračoval Barty, zatímco Regulus hledal příslušné kouzlo na umlčení tohoto idiota.

"Ty..." začal Regulus, ale přerušilo je odkašlání kousek od nich. Oba zděšeně povyskočili, odstoupili od temného místa, odkud se ono odkašlání ozvalo, a začali mířit společně jejich jedinou hůlkou do onoho místa.

"Myslím, že je čas mi vysvětlit, co děláte zrovna vy dva dnes venku z postele," vystoupil ze stínů profesor Křiklan jen v pyžamu. Za takových příšerných zvuků se tu skutečně nedalo spát, proto si to přišel raději ověřit.

"My... No," začal nejistě Barty, neb nemohl najít vhodnou výmluvu.

"Vy nic, pane Skrku, Vy budete cídit kotlíky. A Vy, pane Blacku?" rozzlobil se Horácio. To tak ještě tu na něj cosi koktat, aby si ten druhý zatím mohl vymyslet výmluvu.

"No, já byl na hlídce, když najednou zhasla světla nějakou podivnou silou. Pak jsem ucítil tu věc u nohou a narazil na Bartyho. Je to krev, pane profesore, měl byste s tím něco dělat," hodil celý problém pěkně po zmijozelsku na někoho jiného.

Křiklan nechápavě pozvedl obočí a zakroutil nad chlapci hlavou. Ach jo, proč vždycky musela zrovna jeho kolej získat do svých řad takové idioty? 

"Předně to není krev, pane Blacku, ale barva, což byste měl na první pohled poznat. Světla nezhasla podivnou silou, ale sfoukl je vítr z támhletoho okna," ukázal do prostoru Křiklan. "Do pana Skrka jste sice možná narazil, ale všechno ostatní bylo dílo Protivy, který je za to také řádně potrestán," dopověděl spokojeně Křiklan.

"A jak? Bude snad taky cídit kotlíky?" ušklíbl se Barty, který nemohl překousnout, že se z toho nakonec nedostane po dobrém.

"To není Vaše starost, pane Skrku, běžte Vy i pan Black do postele, ať si ještě něco neuděláte. Vidět vás dva tu řešit problém, to už nikdy zažít nechci," vrtěl hlavou a nespokojeně mávl svojí hůlkou, aby barva zmizela. Pak vykročil ke svojí ložnici a mávl na chlapce, ať také zmizí.

"Asi je čas jít do postele," zhodnotil to zkoprněle Regulus. Barty pokrčil rameny a zadíval se kamsi nad jeho hlavu.

"A do čí konkrétně?" ušklíbal se použitému dvojsmyslu.

"Nezačínej zase," pohrozil mu Regulus.

"Nebo co?" nechal se slyšet Barty.

"Nebo budeš cídit kotlíky bez mojí pomoci," odsekl mu prefekt naštvaně. 

Barty se zasmál. "To bys mi neudělal, to vím jistě," vrtěl hlavou. Regulus naštvaně pokrčil rameny a vydal se do jejich společenské místnosti. Barty ho po pár krocích dohnal.

"Tak se uvidíme zítra v učebně lektvarů jako vždycky," ušklíbl se Barty a vyrazil napřed, aby s tím ptákem nemusel trávit více času. I tak se ale cestou usmíval, že na ty kotlíky zase nebude sám. 

Regulus odolal pokušení po něm hodit kletbu a raději se zaměřil na cestu zpět. Sakra, jak ho nenáviděl a ty jeho zatracené tresty s kotlíky taky. Proč jen tam musel trávit poslední dobou každý večer? Skoro by si myslel, že mu to Barty dělá schválně. Že by se schválně dostával do průšvihu, aby dostával tresty s kotlíky, při kterých mu Regulus vždycky pomůže? 

Merline, to je ale hloupost, pomyslel si prefekt naštvaně a radši si schoval hůlku do hábitu, aby o ni po cestě ještě někde nepřišel.

Ale já se vás ptám, je to skutečně taková blbost?