A dostáváme se k číslu třináct. Toto magické, trochu nešťastné, a hlavně symbolické číslo chci věnovat všem, co si zamilovali Remissu tak jako já. Takže to nebudu protahovat a užijte si jejich malý sladký příběh... :D

Když Amor natáhne svůj luk a vypustí do světa šíp, obvykle ho následuje i druhý. Amor se pak spokojeně vydává na svůj obláček, kde si říká, jak to zase té lásce pěkně zavařil. A nedivte se mu, někdy totiž vysílá skutečně neskutečné rány, až máte pocit, že si snad předtím něčemu přihnul.

Trajektorie šípů se změnit nedá, proto když toho večera Narcissa Blacková vařila lektvary na příkaz profesora Křiklana, který ji osobně trestal za veškeré její prohřešky, se stala ta maličká nehoda, která zapříčinila onen rozruch. Šípy totiž jako obvykle vylétly dva a do srdcí se zabodly s děsivou přesností toho večera.

"Mícháte to špatně, slečno Blacková," ozval se Křiklan, když se Narcissa už potřetí spálila o kotlík, neb nejspíše nechápala, že je příliš horký, když stojí nad plamenem. 

"Děkuji, pane profesore, toho bych si nevšimla," pronesla tak mile a sladce, až dostal Horácio skoro strach, kam ho jeho studentka zahrabe, až s ním skončí. Narcissa už to tak prostě uměla.

"A dejte si tam více šalvěje, jinak to budete mít málo modré," peskoval ji, když přidávala čtvrtou špetku šalvěje do jinak zeleného lektvaru. Ten pod dotykem šalvěje modral a modral.

"Děkuji, pane profesore, v knize se píše pět špetek, teprve jsem dávala čtvrtou, ale i tak děkuji za opravení," vrčela naštvaně a zbylou šalvěj do kotlíku přímo mrskla. Nesnášela tyhle tresty. A nesnášela ani způsob, jak se na ně dostávala. Vždyť ani nedělala nic špatného, Křiklan ji prostě jen neměl rád.

"A nezapomeňte na..." začal Křiklan, ale Narcissa klepla železnou lžičkou o kotlík tak, aby jeho slova zanikla v ráně.

"Jistě, na skořici, nepečeme přece vánoční cukroví, že?" zachichotala se skoro hystericky nad tím, jak ji Křiklanův humor neuvěřitelně štval. Kdyby nebyla Blacková, v jeho Klubu by ji nikdy nikdo neviděl. A kdyby nebyla Blacková, Křiklan by ji ani nezval, to byl holý fakt.

"Ještě třikrát zamíchat a mám to," mumlala si Narcissa pro sebe naštvaně. Celé dvě hodiny práce s neustálou kontrolou právě Křiklana jí daly zabrat. Sotva se držela na nohou a svoji trpělivost držela na uzdě pouze silou vůle, které už také mnoho nezbývalo.

Jenže co nechtěl Merlin, Morgana, čert, satan či ten, ke komu by se Narcissa dovolávala, při prvním zamíchání se otevřely dveře, průvan sfoukl plamen, na němž kotlík stál, neb z listopadu je prostě vítr všude, tak proč ne i v učebně lektvarů, a lektvar v kotlíku začal tuhnout.

"Zase špatně, slečno Blacková," zasmál se potěšeně Křiklan, když Narcissa sekla naštvaně lžičkou do jakési hmoty uvnitř kotlíku. Z úst vypustila dvě nehezká slova, po kterých Křiklan prohlásil, že si tento lektvar uvaří znovu. To Narcissu donutilo vypustit další nehezká slova, tentokrát na účet Křiklana.

Ten už ji ale neslyšel, což bylo její jediné štěstí, protože se věnoval tomu, kdo ten lektvar zkazil. Nově příchozí byl chlapec, kterého Narcissa moc dobře znala. A jak by také ne, když to byl nejlepší kamarád jejího ztřeštěného bratránka. Jistě musel být také dementní, hloupý nebo přinejmenším degenerovaný, jinak by si se Siriusem nezačal, pochopila to Cissa dříve, než stihl chlapec vůbec promluvit.

"Právě včas, pane Lupine," prohlásil Křiklan škodolibě, neb překazit Narcisse dvouhodinovou práci bylo skutečně hodno obdivu. "Vezměte si kotlík, postavte se vedle slečny Blackové a pusťte se do toho, jistě vám to půjde mnohem lépe," usmál se na něj profesor a bedlivě kontroloval každý jeho pohyb.

Remus Lupin se tedy postavil vedle Narcissy, aniž by o ni jediným pohledem zavadil. Samozřejmě, že ji znal, jak by také ne, když to byla sestra nenáviděné sestřenky jeho nejlepšího kamaráda. A pokud mohl Remus soudit, jistě by si Narcissu tipnul na hloupou, sebestřednou svini, co myslí jen na sebe, jinak by si samozřejmě tolik nerozuměla s Bellatrix. Jistě za to mohla ta jejich degenerace v rodě.

"Slečno Blacková, začněte prvně tím výtažkem z třemdavy," pokáral ji Křiklan, až Narcisse v prstech vzteky prasklo stéblo vodní trávy, co si předtím pečlivě připravovala. 

"Ano, pane profesore, smím si vzít nové stéblo?" zeptala se a bez okolků mu ukázala zohýbané a zmrzačené stéblo, co už dávno potřebovalo dobít z milosti. A za všechno mohl Křiklan, jak také jinak.

"Myslím, že poslední obdržel tady pan Lupin, vezměte si část od něj," popohnal je k akci. Rád se díval, jak mu tresty vychází. Ve chvíli, kdy pochopil, že se Narcissin trest protáhne, protože Remus na ten svůj přišel s předstihem, se mu profesorování začalo skutečně líbit. Znepříjemnit té zmijozelce život ho těšilo, i když byla z jeho vlastní koleje. A protože si nebude ubírat body, bude jí udělovat tresty.

"Slyšel jsi, Lupine," kývla na něj Narcissa. Remus se ale jen ušklíbl, aniž by zvedl oči od lektvaru.

"Někdo tak neschopný, že si nezajistí plamen kouzlem, nemá nárok," počastoval ji větou, za níž by ho Sirius pochválil. Remus netušil, co to do něj vjelo, ale měl potřebu Siriusovy sestřenice nenávidět a urážet. Vždyť to byly ty, co ho šikanovaly. Tedy Siriuse, ne Lupina. S Bellatrix si poradil sám Sirius, ale o Narcissu se taky musel někdo postarat. A James měl teď příliš mnoho běhání za Evansovou. Na koho tedy zbyl tento úkol?

"Někdo tak arogantní, aby mi tohle řekl, nemá právo na Nebelvír," odsekla mu a stéblo si prostě ukradla. Vždyť to říkala, že bude arogantní a příšerný jako její bratranec. 

"Slečno Blacková, ve slušné společnosti se přísady do lektvarů nekradou," ozval se opět Křiklan. Narcissa toho měla ale právě tak dost.

"Ve slušné společnosti tu nejsme ani náhodou, proto si můžu ukrást, co budu chtít," odsekla mu, čímž si vysloužila pohled stylu Však ty ještě pochopíš, že mě nemáš vytáčet, od Křiklana a od Remuse se jí nedočkalo žádné reakce. To ji pochopitelně štvalo mnohem víc.

"Slečno Blacková..." začal opět profesor, když tu se ozvalo zaklepání na dveře, ty se okamžik po té rozletěly, až průvan sfoukl dva plameny pod kotlíky. Do toho se ozvala dvě zaúpění a naštvané kňourání.

"Taky to neumíš," odsekla Narcissa na Remova předchozí slova. 

"A ty to ani po varování neuděláš," vrátil jí to Remus, ale ani jeden se k onomu kouzlu na plamen neměl.

"Ty první," vybídla ho Narcissa, jakožto mladší ročník. Třeba se jí tak povede zakrýt, že ono kouzlo vlastně neumí. Jistě, učila se ho spolu s mnoha jinými ve druhém ročníku, ale nějak ho od té doby pozapomněla. Nemohla si vybavit ani pohyb hůlkou ani slova.

"Ty ses to učila před čtyřmi lety, máš to blíž," nutil ji Remus, který si ono kouzlo také nepamatoval. Ne, že by ho neznal, jen si prostě nemohl vzpomenout na správná slova. Dnešek mu nebyl nakloněn.

"Jistě, ještě mi předhazuj, že jsi starší," odsekávala blondýna a připravila si hůlku k velkému kouzlu, které jistě povede hromadné katastrofě. Moc jí nepomohl ani fakt, že Křiklan tam klábosil se slečnou Rouxovou, která se nejspíše opět přišla vytahovat. Narcissa se tedy nemohla spolehnout na skutečnou záchranu ani od jednoho profesora, mezi kterými panovala taková soutěživost, že by jeden padl únavou.

"Do toho," vybídl ji Remus skoro mile. Narcissa se ušklíbla, mávla hůlkou a pronesla slova, co by snad mohla něco takového znamenat. Latina jí nikdy příliš nešla, nebyla Bellatrix, aby si tvořila vlastní kletby. Jí stačily ty, co neuměla ani tak.

"Operient flamma?" stočila slova do otázky, aby si nepřipadala tak hloupě. Plamen, který si kvůli tomuto kouzlu opět vytvořila, třikrát zablikal a zhasnul docela.

"Skvělé, Blacková, neschopnost máte jistě v rodě," ušklíbl se Remus. 

"Pohádal ses snad s idiotem rodiny, že si to musíš vybíjet na mně?" ohrazovala se. Tím idiotem myslela samozřejmě Siriuse, koho také jiného.

"Do toho ti nic není. A není to idiot," dodal spěšně. 

"Takže pohádal," shrnula to Narcissa, zatímco se pokoušela na místě pro plamen vyčarovat plamen. Jenže její kouzlo ho účinně blokovalo, ani netušila proč.

"Pusť mě k tomu," ozval se důležitě Remus s tím, že zruší kouzlo, jehož účinky ani neznal. Nevěděl, proč musel ukázat, jak chytrý je, když ho přece Blacková vůbec nezajímala, ale musel jí prostě předvést, že on to umí mnohem lépe než ona. 

"Nudant flamma," řekl o mnoho jistěji než bloncka, ale o mnoho větší úspěch neslavil. Snad jenom to, že jeho plamen zakašlal a zhasnul docela. Narcissa se smála a Remus se cítil jako největší idiot pod sluncem, což o něm dívka prohlásila poměrně záhy.

"Už chápu, proč se kamarádíš s bratránkem. Jste si poměrně podobní. On je hloupý, ty hloupější..." začala, ale přerušil ji hlas Horácia Křiklana, který konečně poslal slečnu Rouxovou k šípku, kam také patřila, neb v učení obrany proti černé magii prostě nikdo moc dlouho nezůstane, a obrátil se zpět na své dvě ovečky.

"Tak jak jste na tom?" zahlaholil vesele a s jiskřičkami v očích se blížil k Narcisse. Na Remusův kotlík se nezaměřoval, zajímaly ho chyby jen u Narcissy. "Copak to máte s tím plamenem?" zeptal se ve chvíli, kdy Narcissa vyhrkla jakési kouzlo, načež se z místa, kde měl stát plamen, vylinul kouř, který jako by potvrzoval, že plamen umřel a na tom samém místě se už nenarodí.

"Vezměte si prostě jiné místo," poslal Narcissu pryč, která toto s radostí uvítala, aby mohla být dál od toho příšerného kluka. Remus se také nebránil a zabral si místo na druhé straně třídy. Zdálo se, že zbytek hodiny proběhne v pořádku, oba dovaří své lektvary a nic se nestane.

Nebyla by to ale nuda, kdyby se Amor v podobě slečny Rouxové nezjevil znovu? Slečna Rouxová nepotřebovala střílet šípy, aby Horácia dopálila, stačilo jí pronést jedinou poznámku a Křiklan byl rázem na cestě k jejímu kabinetu, aby se přesvědčil, že skutečně nelže, neb jí nevěřil. 

Remuse pověřil hlídáním slečny Blackové, jak to nazval Křiklan, a Remus se této role chopil s chutí. Nikdy by si nemyslel, že tak rád přijde k dívce, již skoro neznal, nakloní se jí nad místo a doopravdy ji bude kontrolovat. Velmi svědomitý člověk.

"Mohl by ses naklonit o trochu víc? Já jen, že pak bych ti v tom mohla vymáchat čumák," odsekla mu Narcissa na jeho gesto. Slovo čumák také nepoužila omylem, ale to Remus zatím netušil, takže si ze slova čumák nic moc nedělal.

"Jsi takhle milá vždycky nebo to děláš jen o svátcích a víkendech jako volnočasovou aktivitu?" založil si ruce na hrudi, zatímco Narcissa vztekle zafuněla. 

"Do mých volnočasových aktivit ti nic není, abych se já nezačala zajímat o ty tvoje, že? Při měsíčku!" vyjekla na něj, načež do lektvaru vhodila onen výtažek z čehosi, co během cesty ke kotlíku zapomněla.

"Co?" vyjekl Remus zděšeně, až zněl trochu jako pištící holka, co vidí pavouka. Narcissu to samozřejmě těšilo, proto přestala hlídat lektvar a zadívala se chlapci do očí, načež se ušklíbla takovým způsobem, že Remus málem dostal na místě infarkt.

"Slyšel jsi. Tvé volnočasové aktivity v podobě zvířat mě nezajímají ani v nejmenším. Byla bych ale ráda, kdyby ses ty nezajímal o ty moje."

"Jak to víš?" vydechl vyděšeně Remus. Už se začínal obávat nejhoršího.

"Mojí oblíbenou volnočasovou aktivitou je třeba sledování věcí a lidí kolem. Víš, není to moc nenápadné, když si každý měsíc zmizíš někam za jakousi tetičkou. Člověk by z toho měl pocit, že jsi jak ženská se svojí periodou. A máš během ní i skvělé nálady, to ti musím gratulovat. Hází ti můj bratránek kyselé okurky nebo ty raději vodítko?" utahovala si z něj, zatímco lektvar jí pod rukama bublal skoro až nebezpečně.

"Ale..." děsil se chlapec, že jeho totožnost je v háji, ale Narcissa mávla rukou.

"Merline, neřekla jsem to nikomu skoro dva roky, co by mi to asi tak dalo?" dívala se na něj už o kousíček zvědavěji, s jistým pro něj nepochopitelným, zájmem.

"Jsi ze Zmijozelu," řekl to čistě jako obvinění chlapec. Jako by to snad řešilo otázku, co by z toho Narcissa měla. Odpovědí nebelvírských prostě bude vždycky Zmijozel.

"A ty jsi z Nebelvíru," vyplázla na něj Narcissa jazyk a chtěla se sklonit ke své práci v kotlíku, jenže onen lektvar se naopak vydal k ní. Její nepozornost se nevyplatila, neb směs uvnitř začala bublat, vřít, zvětšovat se, až nakonec opustila kotlík a vytekla ven přímo na Cissiny ruce, kterými se opírala o onen stůl.

"Merline! Jsi v pořádku?" zjišťoval okamžitě Remus, když Narcissa lehce zaúpěla a vytrhla ruce z vroucího lektvaru. Pak do Remuse zabodla vražedný pohled.

"Vypadám na to? Právě se mi na ruce vylil kotlík vroucího lektvaru!" na bolest byla zvyklá, ale na tyhle poznámky a předstíraný zájem už ne. Mohla si dělat, co chtěla, ale nikdy nikdo nepředstíral, že ho zajímá, jestli je v pořádku. "Nedělej, že tě to zajímá," odsekla mu ještě.

"Jistěže zajímá, mám tě tu hlídat a ty se mezitím zmrzačíš," vztekal se chlapec. "Jdeme na ošetřovnu!" začal, ale Narcissa zavrtěla hlavou.

"Nikdy! Na ošetřovnu ti nepůjdu, na to zapomeň," ucouvla před jeho rukama, co se jí pokusily dostat z místa. 

"Budeš muset, jdeme!"

"Přestaň se starat, stejně je ti to fuk!" zakřičela na něj a znovu ustoupila, jenže ustupovala ke dveřím, kam se ji také Remus pokoušel dostat. 

"Nepřestanu," hádal se s ní.

"Proč ne?" vyptávala se Narcissa hádavě za stálého ústupu.

"Prostě proto! Nemusím ti nic vysvětlovat," a už vůbec ne to, že má pocit, že je to jeho vina. Všechno. A taky ne to, že mu nějakým způsobem vadilo, že se ta temperamentní Narcissa zranila, to nebylo správné, mělo to mít jiný scénář.

"Tak toho prostě nech!" zakřičela na něj. Proč se o ni sakra zajímal? Vždyť to nedělala ani její rodina, tak proč on? Měl snad komplexy, které si potřeboval takhle léčit? Nebo byl prostě jen tak příšerný? 

"A proč?" obrátili si role.

"Prostě proto! Nepotřebuješ to vědět," prakticky zopakovala jeho slova předtím. Remus si to uvědomil, Narcissa si to uvědomit nechtěla, ne že by tedy Remus chtěl. Něco jim ale říkalo, že je to zatraceně divné.

"Tak dost, jdeme," zavelel Remus a když před ním Narcissa opět o krok ustoupila, prostě k ní přešel, popadl ji za pas a přehodil si ji přes rameno. Pak se s ní rozešel chodbou pryč. Neudivilo ho, že je dívka lehounká, prostě to nějak věděl, že bude.

"Okamžitě mě polož, umím chodit," vztekala se dívka a pokoušela se vytrhnout.

"Ale neumíš chodit na ošetřovnu," vytýkal jí.

"To není pravda, jen si to nepamatuješ," vyjekla blondýnka, načež Remus ztuhl a postavil ji na zem. I Narcisse došlo, že se tak trochu podřekla.

"Nepamatuju?" zopakoval po ní Remus.

"Nebudu ti nic vysvětlovat," vrtěla hlavou Narcissa. Je to přece její věc, kde tráví první poúplňkovou noc. Komu je co do toho, že se občas nachází na ošetřovně, jen tak mimoděk a náhodou. Vždyť to ještě nic neznamená, že jí to tak vychází.

"Nikdy nikomu nic nevysvětluješ," obvinil ji Remus. "Prostě jdeš a uděláš to, co chceš," hádal se s ní.

"A to víš jako jak?" nechápala dívka, neb přesně popsal její činy posledních pár let.

"Do toho ti nic není," odsekl jí Remus. Co jí co bylo do toho, že prostě věděl, kdo Narcissa je? Vždyť to byla sestřenka jeho nejlepšího kamaráda, tu prostě musel znát. Poznej svého nepřítele, tak se to říkávalo a podle toho se Remus řídil.

"Jdeme na tu ošetřovnu," zavelel nakonec.

"Mě už to ani nebolí, nikam nejdu," vedla si svou Narcissa.

"To vidím, jak to nebolí," poukázal na to, že se rukama nedotýká ničeho a když se dotkne, ucukne. Narcissa se až podivila jeho pozorovacím schopnostem.

"To se vážně tolik bojíš ošetřoven?" vrtěl hlavou Remus. Narcissa si skousla spodní ret.

"Neříkala jsem, že se bojím ošetřoven," vrtěla hlavou.

"Tak čeho se bojíš?" nechápal.

"Prostě nemám ráda, když kolem mě někdo mává hůlkou a já se nemůžu bránit," odsekla mu nakvašeně. Vyzradila tak svoje velké tajemství.

"Promerlina, vždyť je to ošetřovna, tam ti mají pomoct, ne tě zničit, jdeme," natáhl se po ní, ale protože ruce měla dívka zničené lektvarem, popadl ji za pas a vedl ji chodbou dál. Narcissa se kupodivu nebránila.

"No jo, ty máš s ošetřovnama praxi," protočila oči, ale už to vzdala. Tohle by stejně nevyhrála a ty ruce ji dokonce bolely.

"Přesně tak, takže taková hodinka navíc mě tam nezabije," čímž jí přislíbil, že počká.

Narcissa se pro sebe usmála, ale tak, aby to neviděl Lupin. Možná se skutečně staral, protože ho to zajímalo. Bylo to zvláštní a ona si to bude muset ještě prověřit, ale jinak to bylo docela milé. Roztomile milé. 

"Někdo by to měl říct Křiklanovi," ozval se Remus, když už byli na ošetřovně a madame Pomfreyová dávala Narcisse jakousi mastičku.

"No jo, Křiklan!" vyjekla zděšeně Narcissa. "Vždyť jsme mu utekli z trestu," zděsila se už i ona tomu, co to zase provedla.

"Za tohle nám dá nejméně týden stejně strašného vaření lektvarů," povzdechl si Remus, co se vlastně jen díky Siriusovi na tento trest dostal. A právě proto se s ním pohádal.

"Ne ne, za tohle je čištění Pamětní síně ručně celé, ne jen tři vitrínky," ušklíbla se Narcissa.

"Zníš, jako bys to už někdy dělala," uchechtl se Remus, načež Narcissa pokrčila rameny.

"Řekněme, že Křiklan mě zrovna dvakrát nemusí. Takže týden čištění Pamětní síně mám už za sebou asi pětkrát," protočila oči, až Remus pozvedl obočí.

"No, aspoň mi ho ukážeš, já obvykle chodím do Zapovězeného lesa," svěřil se jí se svými školními tresty. 

Madame Pomfreyová nad tím úplně zalomila rukama. Ti dva, to bude teda dvojka, až je bude po jejich trestech dávat dohromady. A pokud se to spojí i s pány Potterem, Blackem a Pettigrewem, jistě ji čeká ještě hodně práce. Amor možná naděluje společné tresty, ale s tím naděluje i práci nebohé ošetřovatelce. A pokud ti dva budou ještě někdy zavření v jedné místnosti, bude mít práci jistojistě. 

Na druhou stranu, přiznejme si, kolik lidí dal dohromady trest nebo ošetřovna? A když k tomu připočteme neměnnou trajektorii šípu mířeného Amorem přímo do srdce, dostaví se výsledek, který by nejednoho překvapil. A čím podivněji Amor míří, tím spíše se všechno vydaří...