@někomujsemtochtělavěnovat,alewattpadmismazalkomu

Tak je tu zase jedno přání, jejich krátký koncept jsem si poslední dobou docela oblíbila, takže se určitě můžete těšit zase na další kousíčky z mého HP světa

Druhá kouzelnická válka, chvíle, jež by se neměly znevažovat či zlehčovat. Těžké časy nastaly všem, ať už bojovali na dobré či zlé straně. Jak už ale mnozí polemizovali, co bylo dobré a co špatné? V každém z nás je kousek temnoty, stejně jako kousek světla, ale to už je zase jiný příběh.

Podívejme se na chvíli před tím, než se Albus Brumbál zřítí z Astronomické věže a navždy tak zničí toto romantické místo. Tam dříve chodili studenti pro trochu lásky, možná v tom byl ten paradox, že za nedlouho měl právě největší vyznavač lásky spadnout a zabít se.

To ale není náš příběh, náš příběh se odehrává mnoho týdnů předtím, o mnoho mil dál. Tam, v Malfoy manoru, teď seděl Voldemort, čímž náš příběh musí začít. Právě od něj se totiž bude odvíjet vlákno osudu všech ostatních postav, jejichž příběh se nedá opomenout.

"Nedělám to rád," začal přecházet po místnosti Ten, jehož jméno se říkat nemělo a mnozí na to doplatí životem. "Opravdu to nedělám rád," dodával a pohlédl na své dva nejvěrnější.

"Můj pane, nezklameme Vás," poklonila se Bellatrix.

"To nezklamete, jinak zklamu já vás. Jistě se na vás najde nějaká milá kletba," pohrozil jim jen tak mezi řečí a přešel ke druhému služebníkovi.

"Víš jistě, že s ní dokážeš vyjít?" zeptal se ho možná až moc starostlivě. Kdo by to byl řekl, že se Voldemort tak stará o pohodlí svých lidí? Možná to ale bylo tím, že nechtěl, aby mu provizorní sídlo spadlo na hlavu. O Malfoy manor mu nešlo, chtěl jen místo, kde bude v klidu žít. A to zatím bylo právě tady.

"Můj pane," přikývl Severus, ale koutkem oka si nehezky přejel Bellatrix pohledem.

Voldemort tedy nespokojeně přikývl. "Nedělám to rád, opravdu ne," začal znovu, "ale musím vás dva pověřit velením temné strany, dokud se nevrátím," oznámil jim ledově klidně. V hloubi duše však cítil, že tohle rozhodnutí bude mít neblahé následky.

Jenže co mohl dělat, když potřeboval odjet? A tak zvedl kufry, Nagini, cestovní batůžek s mnoha důležitými věcmi, ovšem bez hřebenu, a vyrazil na dlouhou cestu pryč.

A my se teď přesuňme o několik hodin dopředu, přesněji o čtyřicet osm hodin, a vyslechněme si příběh, co by ani Sirius nedokázal říct lépe...

***

Voldemort nebezpečně pozvedl obočí i svoji hůlku, aby mohl potrestat ty, kteří si to zasloužili. "Kdo to začal?" zeptal se klidně, ale v duchu už slyšel jekot Belly i Severuse. Však on věděl, že to neměl dělat, neměl je tu nechávat samotné.

"On!" ukázala Bellatrix na Snapea.

"Ona!" bránil se Snape a ukazoval na Bellatrix.

"Bello, pověz mi, co se tu stalo?" vybídl ji Voldemort a na okamžik dokonce sklonil hůlku. Bellatrix se nadechla, zpevnila své tělo a okamžitě začala vypovídat, co přesně se za tu dobu přihodilo.

"Můj pane, hned, jak jste odjel, přiběhl Nott, že s Vámi nutně potřebuje mluvit," začala vypravovat a Voldemort pozvedl obočí. Rukou ji pobídl k dalšímu vyprávění, neb ho samotná historka začala zajímat.

"Netušili jsme, že je to tak důležité," vložil se do toho Severus na svoji obranu.

"Co chtěl?" zasyčel Voldemort.

"To právě do teď nevíme. Ale můžete se ho zeptat sám, leží spoutaný v krbu," poradila mu Bellatrix, až Voldemort překvapeně zamrkal. Tohle skutečně nečekal, ani si ho cestou nevšiml. Viděl spícího Yaxleyho uprostřed chodby, takže si na něj nezapomněl šlápnout, ale spoutaného Notta si nevšiml.

"Jak se tam dostal, Severusi?" otočil se na druhého vůdce.

"Můj pane," sklonil hlavu Snape a zatěkal očima po Bellatrix, která už už otevírala pusu, aby na něj něco hodila. Snape ji ale předběhl. "To ona," obvinil Bellatrix.

"Neházej to na mě, já ho nesvázala," bránila se Bellatrix.

"Ne, ale nařídila jsi to. Tvůj manžel je poleno a Malfoy ještě větší," pokračoval Severus v hádce. To už se do toho Voldemort odmítl vměšovat. Sedl si na židli a zaposlouchal se do jejich hádky, pak se snad možná dozví, co se stalo.

"Nenavážej se do mého manžela. Je to idiot, ale tohle smím říkat jenom já," rozječela se Bellatrix na celé sídlo. Kdesi v chodbě kdosi vyjekl, pak byl slyšet cinkot skla a nakonec jeho tříštění, to doprovázelo klení dvou lidí.

"To jsou Crabbe a Goyle, likvidují střepy ze salónku," oznámila Bellatrix způsobně svému pánovi.

"Jaké střepy?" zeptal se zájmem Voldemort.

"Ty, co zbyly z té sochy, co stávala u vchodu, než na ni Fenrir spadl," uchechtl se Snape, protože si nemohl pomoct, ale neskutečně ho bavil ten pohled.

"Nespadl by, kdyby ho tam Yaxley nehodil," ozvala se Bellatrix.

"Nehodil by ho tam, kdyby mu Avery nedal pěstí!" rozohnil se Snape.

"Neměl ho urážet!" bránila svého smrtijeda Bellatrix.

"Jistě, tvůj mazlík," ulevil si Snape. "Věčně mimo, dokud se nenaštve, pak mlátí moje lidi!" křičel na ni.

"Nech moje lidi na pokoji, hlídej si ty svoje, pokud vím, Yaxley může za tu sochu," házela na něj veškerou vinu.

"A kdo mu podstrčil ohnivou whisky s tím, že je to čaj?"

"Když je tak hloupý, aby to sežral?" ohrazovala se Bella s úsměvem.

"Nevypil by to, kdybys na něj při tom nemířila hůlkou!"

"Já? A co ty? Kdo vymyslel ty tvoje slavné zápasy, co málem stály Malfoye nový strop v patře?" Bella byla dneska v ráži, proto hodlala svému pánovi povědět všechno to, co Severus za ty dva dny spískal.

"Kdyby tvoji smrtijedi tolik nedupali, ten lustr spadnout nemusel. Zrcadlo by taky ještě stálo a ve stropě by tak nebyla ta díra," dodal směrem k Voldemortovi, jakože za všechno může Bellatrix. Voldemort se ale soustředil na trochu jinou část jeho věty.

"Jací tvoji smrtijedi? Jsou snad moji, ne?" opět pevněji stiskl hůlku, ale byl příliš zvědavý na to, co se tu dělo, aby Bellu nebo Severuse umučil.

"Samozřejmě, pane, jde jen o to, že... Vaše nepřítomnost... A on," ukázala na Severuse Bellatrix. "Prostě... Rozhodl se, že... Jaká byla otázka?"

Voldemort opět upustil hůlku. Tohle nemělo cenu, mučení by jistě poškodilo už tak dost chatrný mozek. Tohle by čekal spíše od Červíčka nebo jemu podobných, Bellatrix ale možná za ty dva dny trochu zvlčila. No, jak by ne, když se pohybovala v blízkosti Fenrira.

"Pán se tě ptal..." začal škodolibě Severus, ale Voldemort na něj mávl, aby zmlkl. Měl výjimečně dobrou náladu, proto nikoho stále nepotrestal.

"Ty nic neříkej, radši se pochlub o té Dolores," zamračila se Bellatrix.

"Co je s Dolores?" nechápal Voldemort.

"Je teď... Poněkud indisponovaná," zamumlal Snape a cedil jednotlivá slova přes rty. Neville by se teď jistě počůral strachy, jak by také ne, Snape byl neskutečně naštvaný. "U Svatého Munga," dodal a pokusil se přeběhnout místnost, než si ho Voldemort zavolá zpět.

"Severusi!" zaječel Voldemort a hůlkou uzamkl dveře, aby Snape nemohl ven. Uvěznil ho tak uvnitř se šklebící se Bellatrix.

"Co je s Dolores?" zopakoval nerudně svoji otázku Voldemort.

"Od toho setkání s Holoubkovou..." začala Bellatrix, ale pak zděšeně přivřela oči, že prozradila něco, co neměla. Voldemort pozvedl obočí a naznačil jí, aby pokračovala.

"Od toho setkání s Holoubkovou jsme ji museli odvézt. Dostala..." pokrčila rameny Bellatrix.

"Dostala infarkt, můj pane," opět sklonil hlavu Severus.

Voldemort nestihl ani nic zaječet, když se ozvala Bellatrix. "Můj pane, vezl ji tam Avery s Yaxleym jako obvykle v maskách a s plášti, prostě přesně podle Vašeho stylu, na to jsem dohlédla," klaněla se.

"Chceš mi říct, že jste v maskách přepadli nemocnici U Svatého Munga, když jste tam vezli Dolores s infarktem?" zvedl se ze židle a hrozivě se blížil k Bellatrix. 

"P-přepadli nebude dobré slovo, spíš jsme ji..." podívala se prosebně na Severuse, který s povzdechem pokračoval.

"Avery, její smrtijed," nezapomněl připomenout Severus, "tak trochu pozapomněl na to, že nemá zabíjet mimo povolené cíle. Trochu mu to ujelo. Mrtvoly máte na zahradě, kam je ochotně přenesl můj Yaxley zcela sám. Mám mnohem lepší lidi, než tady Lestrangeová," dodal pyšně.

"Kolik?" zeptal se s povzdechem Voldemort.

"Tři přímou kletbou a dva při ošetřování Dolores, která se v polovině oživování probudila a pozapomněla, kdo je," vypověděla slušně Bellatrix.

"Zapomněla? Jak zapomněla?" nechápal Voldemort.

"To bude tou ránou, můj pane," zasmála se Bellatrix vědoucně. Pak se ale zamračila a lehce se přikrčila. "Prostě, když ji převáželi do patra na takovém tom lehátku, ujela jim na schodech a praštila do zdi hlavou. Mrtvoly Yaxleyho a Averyho mám také zakopat na zahradě?" zeptala se, když si všimla vražedného pohledu ve Voldemortových rudých očích.

"Ani jedna z těch příhod ale nevysvětluje svázaného Notta v krbu," vrátil se zpět k původní otázce, na kterou prostě chtěl znát odpověď.

"No to bylo tak," začal Severus, ale Bella ho opět předběhla, aby mohla říct svoji verzi jako tu správnou a první. 

"Malfoy byl trochu rozčilený, že mu upadl ten lustr ze stropu, tak trochu vyšiloval," vzpomněla si, ale Severus ji zarazil, aby doplnil informace.

"V čemž ho náramně podpořil tvůj manžel. To si ho neumíš srovnat doma sama? Musíte si ty vaše podivné hrátky tahat mezi slušné lidi?" navezl se do ní.

"Však on to ještě dostane," prorokovala Bella. za ten včerejšek si nic jiného ani nezasloužil. "Ale ty mlč, sám nemáš, co říkat, Malfoy je tvůj smrtijed," obvinila ho.

"Ale já ho nechtěl!" zařval zcela nepříčetně Severus.

"Zbyl na tebe, tak mlč," usadila ho Bellatrix.

"Znovu opakuji, že smrtijedi jsou moji, ne vaši," ozval se Voldemort, co si najednou začal připadat trochu navíc. Jako by snad Bella se Snapem mohli zastat jeho úřad sami.

"Samozřejmě, omlouvám se, můj pane," sklonil se opět Snape.

"Malfoy byl prostě v ráži, takže vykřikoval cosi o pěstních soubojích a trestech, no a toho se chytil Fenrir a zavedl pár smrtijedů do toho salónku, kde stála ta socha," pokračovala Bellatrix.

"Mezitím si její manžel vyměnil zprávy s Nottem a pak nikdo neví. Já byl v salónku, abych..." začal Severus, ale zarazil se. "To tam urovnal, samozřejmě," vyhrkl v rychlosti a varoval Bellu pohledem. 

Bellatrix pozvedla obočí ve stylu, co za to.

"Ale Bella byla na místě ve chvíli, když Yaxley dostal tu ohnivou whisky," začal, načež Bella zavrtěla hlavou. Snape jí naznačil, že něco za něco. Bella neměla na výběr, proto přikývla.

"Severus pouze urovnával spory a já neměla nic společného s Yaxleym, whisky a Dolohovem," dodala, ale nevědomky opět prozradila další kousek skládačky.

"Dolohovem? Jak on do toho patří?" vyptával se Voldemort unaveně.

"Nijak," vyhrkl Snape i Bellatrix nastejno. Dokonce pochopili, že tady budou muset zatloukat společně.

"Leží snad jeden z mých nejvěrnějších smrtijedů U Munga nebo na zahradě?" zavrčel Voldemort.

"Ne," zasmála se Bellatrix nad tou představou. "Leží u Bradavické zadní brány," smála se. Severus do ní prudce šťouchnul, aby okamžitě zmlkla.

"A co dělá Dolohov u Bradavické zadní brány?" hrál s nimi tu hloupou hru na otázky Voldemort.

"Těžko říct, co dělá teď, ale předtím tam sháněl Narcissu," prořekl se Snape.

"Mou sestru do toho netahej, stejně za to můžeš ty, kdybys po ní nechtěl ty svoje blbosti, nemusela nikam chodit," utrhla se na něj Bellatrix.

"Bylinky do lektvarů jsou potřeba!" zahřměl Snape.

"Ale proč zrovna ze Zapovězeného lesa?" krákavě se smála Bella.

"Prostě proto. Já nemůžu za to, že tvoje sestra neumí držet pusu zavřenou!"

"Kde je Dolohov!" zahřměl Voldemort, protože Narcissa mu byla úplně ukradená. 

Bella si pomyslela, že je to jenom dobře, protože teď její sestřička stejně nebyla ve stavu, kdy by mohla vypovídat. Opít se s Rosmertou, to chtělo skutečně odvahu. Nebo absenci Voldemorta jakožto autority. Když je kocour z domu, krtci mají svobodu. Aspoň dočasnou. Nebo nějak tak to rčení znělo, vzpomínala si Bellatrix.

"V Zapovězeném lese hledá Narcissu," pověděl mu Snape mile.

Voldemort třískl jakousi vázou do stolu. "Přihoďte ty střepy k ostatním, to se ztratí," oznámil líně a nenávistně.

"Hodláte mi tu říct ještě něco zajímavého? Ne? Tak mlčte. Bez mého svolení jste si podle jakéhosi rituálu přebrali smrtijedy mezi sebe, rozbili celý Malfoy manor, zničili nemocnici U Munga, zahrabali na zahradě pět mrtvol a ještě mnoho nepodstatných věcí, které vám k mučení stejně mnoho nepřidají. Crucio!" zaječel a seslal na Bellu kouzlo.

"Můj pane, venku na Vás prý ještě čeká Nott," ozval se naposledy Snape, než byl také zasažen kouzlem.

"Co zase chce..." naštval se Voldemort a vyšel ke dveřím, odemkl je a vyhlédl ven. Vteřinu na to ho zasáhla Fenrirova kletba, co ho poslala do mdlob. Fenrir si totiž ještě vyřizoval účty ze včerejšího souboje, kdy rozbil sochu vlastním poraženým tělem. Dnes vyhrál. Kromě jiného i pobyt na výslunní Voldemorta.

"Můj pane?" zkusil to Severus a šťouchl do Voldemorta špičkou boty.

"Nech toho, aspoň máme chvilku na zamaskování stop," ozvala se chladně Bella. Sice Voldemorta milovala, ale on ji neměl co mučit. 

"Ale co když se neprobere?" zajímal se zděšeně Fenrir.

"No tak ho taky zakopeme na zahradě," odsekla jim Bellatrix a překročila skoromrtvolu svého pána. "Zastaneme to tu přece hravě sami," otočila se na Severuse.

"Samozřejmě, vždyť nám to docela šlo," přikývl Snape a rozhlédl se kolem. Malfoy manor pořád stál, to se dalo považovat za velký úspěch.

"Na řadové smrtijedy je nás škoda," shrnula to Bellatrix a to bylo to první, na čem se shodli všichni přítomní. I Nott uvázaný v krbu, i Fenrir bojující s Yaxleym, dokonce i Dolores by to jistě přiznala. A přiznal to i Snape, co se jen jednou v životě měl s Bellatrix shodnout. A to bylo právě teď.