Pandellemic

No, je to drsný a těžký :D Ale něco z toho vzniklo :D Molly a Brumbál, to jsem skutečně nikdy neviděla a po napsání tohohle doufám, že nikdy neuvidím :D :D :D Co bych ale pro tebe neudělala? :D Snad se u této, dle mého skromného mínění, i trochu vtipné povídky pobavíte a zase někdy na viděnou :D

Nebylo to tak dlouho, co se v pracovně ředitele Bradavic střídaly řady profesorů a dalších uchazečů na tuto pozici. Už dlouho se totiž postrádal profesor kouzlených formulí. Přesně od minulého týdne, kdy ho zcela nečekaně zachvátil příšerný běs, rozmlátil veškeré pomůcky, seslal kouzla umlčení na všechny poberty a jejich kamarády, pak mladé Alici Fortescueové ustřihl veškeré vlasy, neb už ho neuvěřitelně vytáčelo, jak si s nimi dívka stále hrála, a nakonec vyskočil z okna za výkřiku: "Radši smrt než učit tyhle..." poslední slovo se pro udržení slušnosti nedochovalo.

Když z trávníku seškrábali profesorovy zbytky a odvezli je ke svatému Mungovi s tím, že to ještě půjde oživit, Brumbálovi nastaly těžké časy. Jeho profesor kouzelných formulí totiž už nejspíše učit nebude. Aspoň to by si pomyslel každý rozumný člověk a tím Brumbál dozajista byl.

A právě proto se narychlo vypsal konkurz na profesora kouzelných formulí. A nejspíše kvůli tomu slovu narychlo mu sem chodili samí idioti. Jeden neuměl nic, druhý neuměl kouzlit, třetí nenáviděl děti a ten čtvrtý by zapomněl i vlastní hlavu, kdyby ji neměl v ruce. Byl to totiž duch a jeden z mnoha členů Bezhlavého honu. A toho nemohl Brumbál přijmout už kvůli Skorobezhlavému Nickovi.

"Albusi, je tu poslední," nakoukla dovnitř mladá profesorka Rouxová, která jako jediná ještě neutekla z tohoto příšerného konkurzu. Ostatní kolegové už se smáli za rohem. Brumbál moc dobře věděl, co se tam děje. Profesorka McGonagallová právě popisovala profesoru Křiklanovi, co přesně řekl uchazeč číslo devět. A za hromového smíchu ostatních kolegů, a zejména profesorky Prýtové, se baví na jeho účet.

"Tak ho sem pošlete," povzdechl si Brumbál a nasadil naučený úsměv.

"Ji, Albusi. Je to žena," usmála se profesorka Rouxová, načež Brumbál zbledl snad ještě víc. Tušil, kdo by to mohl přijít. A o ni skutečně nestál ani v nejmenším.

"Počkejte, Helen," zvolal ještě zoufale. Mladá profesorka se otočila a usmála se na něj.

"Ano?" nechápala.

"Má ta... žena," ušklíbl se při tom slově, "růžový kostýmek?"

Helen Rouxová překvapeně zamrkala a nahlédla zpět do chodby. Pak se lehce usmála, nevědouc, co to pro Brumbála znamená. "Bohužel ne, čekal jste někoho konkrétního?"

Brumbál s výdechem klesl do svého křesla, co se pod jeho váhou prohnulo. Měl bych přestat s těmi citronovými bonbony, pomyslel si hořce, když křeslo zaskřípělo. Nakonec ho ale ovládla radost z toho, že se nebude konat žádná profesorka Umbridgeová, takže se natáhl pro krabičku bonbonů a jeden si s potěšením vzal.

To už se dovnitř ale vecpala žena, o které předtím Helen mluvila. Žena, možná ještě dívka, pohodila zrzavými vlasy, které se jí rozlétly na všechny strany, a bez vyzvání se usadila do křesla naproti Brumbálovi. Křeslo zaskřípělo stejně jako předtím to Brumbálovo. To na sebevědomí mladé Molly Weasleyové příliš nepřidalo.

Nestačilo, že byla těhotná, všechno jí to muselo připomínat. Nejprve lidé na ulici, pak i doma její manžel, a nakonec i nábytek. To už se na to mohla rovnou vykašlat.

"Dobrý den, přišla jsem kvůli tomu volnému místu," začala okamžitě.

Brumbál si ji se zájmem prohlédl. Vzpomínal si na ni. "Vážně, slečno Prewettová? A já bych si myslel, že jste přišla opravit letaxovou síť," ušklíbl se a pohlédl ke krbu, na kterém byly nedůstojně nalepeny pásky, co označovaly mudlovské místo činu.

A ono to tak trochu místo činu bylo. Od chvíle, co Sirius Black navštívil jeho pracovnu i s panem Potterem, krb nefungoval, jak by měl. A ve chvíli, kdy se profesorka McGonagallová pokusila přenést pryč, explodoval zevnitř a pokryl onu profesorku nevábně vypadajícím popelem a jinými látkami zevnitř z krbu. Za odměnu oba pánové vydrhli podlahu ve Velké síni bez kouzel a pouhými kartáčky na boty. Minerva byla doopravdy naštvaná.

"Tak na to si sežeňte někoho jiného. Já jsem se přišla schovat před starostlivým manželem. Už nejsem Prewettová, víte?" ukázala si na prst, kde měla prstýnek, kterého si Brumbál předtím ovšem všiml. Jen ho nedbal. Pro něj to bude navždy slečna Prewettová. Roztomilá zrzka, pro kterou měl prostě slabost.

"Opravdu myslíte, že je to dobrý nápad? Víte, jak skončil kolega," poukázal na to, že se pokusil zabít skokem z prvního patra.

Molly ale okamžitě zavrtěla hlavou a zašermovala mu prstem před obličejem. "Tohle na mě nezkoušejte, Brumbále. Vy i já jsme v jednom Řádu, oba víme, jak si teď situace stojí. A já už doma nevydržím. Takže přestaňte žvanit a vydejte mi klíče od kabinetu," natáhla ruku, jako by snad byla už přijata.

Brumbál lehce pozvedl obočí. Ten její temperament, na to snad nikdy nezapomene. Ani nechtěl zapomenout. "Molly," začal a když ho dívka nepřerušila, pokračoval, "nebyla jste tu dnes jediná, víte?"

"Ale jděte, Brumbále. Viděla jsem, jak se profesorka Prýtová směje, i to, jak se profesor Křiklan polil máslovým ležákem, jak to slyšel. Ti, co tu byli, nebyli k ničemu. Jsem Vaše záchrana, přiznejte si to. Beze mě byste musel do konce roku ty dva měsíce odučit Vy," smála se mu, vysmívala se jeho koncům.

Brumbál si povzdechl. "Dobrá, možná účast nebyla nejlepší, ale to neznamená, že sem přijmu Vás ve Vašem stavu," poukázal na břicho, co se Molly postupně zvětšovalo a zvětšovalo.

"Charlie nebude hodiny narušovat, je to hodný chlapec," pohladila svoje bříško. Bohužel netušila, co ji ještě čeká v budoucnu. Těhotenství s jejími dalšími chlapci, co už zdaleka nebyli tak hodní, jistě nebylo tak pohodové.

"O to nejde, Molly. Ale co když se mu něco stane? Studenti dnes umí být krutí, se podívej, kam dohnali předchozího profesora. Chceš snad za měsíc skákat z okna s tím, že tě aspoň nebude nikdo moct zažalovat za sesílání kouzel na studenty? Molly, tohle si nehodlám vzít na hábit, těhotná profesorka, kdo to kdy viděl?" nehledě na to, že se o svoji skoro přítelkyni poměrně bál.

Možná to bylo už tou slabostí. Molly od něj prostě mohla pokaždé odejít bez trestu. Stejně jako tehdy, když byla v ředitelně s Ritou Holoubkovou. Ach, to byly časy. Nebo když byl na střeše právě s ní a mnoha dalšími. Tehdy byl ještě mladý a plný energie, s každým rokem mu jí ale ubývalo a ubývalo. Asi stárnu, přiznal si v duchu po sto letech života.

"Jděte s tím do háje, Albusi. Kdybych chtěla slyšet rady, přijdu za Vámi. Teď mi ale vydejte klíče a nechte mě učit. Není to zase tak dlouho, co jsem sama procházela těmito chodbami, myslím, že do svého nového kabinetu ještě trefím," natáhla opět ruku a Brumbál s povzdechem podal klíče její zvětšující se maličkosti.

"Nedělám to rád, Molly," připomněl se.

"Zato já ano. Hned tak se mě nezbavíte," prorokovala vesele. Pak se zvedla z křesla a přešla ke dveřím. Nakonec se ještě otočila na volajícího Brumbála s očekáváním v očích.

"Molly, stavte se večer, když budete chtít rady nebo něco jiného," ozval se s jiskřičkami v očích.

Molly překvapeně vyjekla a vykulila oči. "Jako co myslíte?" zaječela.

Brumbál se vědoucně pousmál a pozvedl krabičku, co třímal v ruce. "Třeba bonbóny, Molly. Na co to myslíte?" zasmál se, čímž odhalil, že Molly také nebyla bez viny, když hned pomyslela na jiné věci.

"Ach tak," povzdechla si Molly, ale nakonec se ušklíbla. Takhle vtipkovat mohla prostě jen s Brumbálem. Nikdo jiný by její vtip nikdy nepochopil. A tak nějak tušila, že to i bradavický ředitel má podobně.

"Uvidíme se na večeři ve Velké síni," oznámila mu vesele, než odešla do nitra hradu s nově ukořistěnými klíči.

Brumbál ještě chvíli zíral na dveře, jimiž Molly odešla. Jeho oblíbená studentka, Molly Prewettová tu teď bude učit. Už ale jako profesorka Weasleyová. Aspoň ty dva měsíce. A kdo ví, co všechno se ještě může stát.

"Arthure, vybral sis dobře," povzdechl si Brumbál, zatímco cumlal druhý bonbón z krabičky. Na vteřinu se ušklíbl, nakonec se ale pousmál a zavrtěl nad sebou hlavou. Vrátil se k práci s pocitem, že bude škola zase o kapánek lepší, a to už něco znamenalo.