Pohled Sky

Katherine nastoupila do auta, připravená odjet na dovolenou, ale já stále ležela v posteli.

Musela jsem to zahrát na to, že jsem nemocná. Dveře od pokoje se znovu otevřely a v nich stála moje adoptivní mamka.

Ustaraně se na mě podívala a přiběhla ke mně.

,,Skyler?" oslovila mě a zatřásla se mnou. ,,Musíme jet."

,,Ne, já nemůžu," zavyla jsem bolestivě. ,,Je mi hrozná zima, bolí mě hlava, škrábe mě v krku."

,,Ale my jedeme na dovolenou do Francie," namítla a já zakašlala.

,,Já nemůžu jet," prohlásila jsem a ještě více jsem se zachumlala do peřiny. ,,Já se musím vyléčit, zůstanu doma."

,,Dobře, ale jak se o sebe těch devět dní postaráš?" zeptala se a já sebou zatřásla.

,,T-to n-nějak z-zvládnu," vykoktala jsem a ve dveřích se objevil táta.

,,Co se děje, zlatíčko?" nechápal a přispěchal k mojí posteli.

,,Já mám něco jako chřipku," kousla se do rtu a já znovu zakašlala.
 
,,Chudáčku, to o chceš přijít?" ujišťoval se táta a já si jen pomyslela: ,Bez společnosti Kath se vážně obejdu.'

•••

Naklonila jsem se ho okna, abych se ujistila, že jsou pryč. Místo toho se před panelákem objevil zrzavý chlapec.

Seběhla jsem mu otevřít a když jsem spatřila, jak si vedle sebe vede kolo, nemohla jsem si odpustit překvapený pohled.

,,T-ty jsi přijel na kole?" vydechla jsem překvapeně a on pokrčil rameny.

,,Co bych pro tebe neudělal, co?" uchechtl se a já ho objala.

,,Víš, jak moc si úžasnej?" pověděla jsem mu a on něco vytáhl z kapsy.

,,Víš, kolikatého dneska je?" mrkl na mě a já přivřela oči.

,,Třetího července?" hádala jsem a on nepochopeně rozhodil rukama.

,,Máš narozeniny, Skyler Charlotte Oliverová!" vykřikl a já vytřeštila oči.

,,Bože, já na to úplně zapomněla," plácla jsem se do čela a on se zazubil od ucha k uchu.

,,Nevadí, protože teď převrátíme tenhle byt vzhůru nohama a potom to společně oslavíme!" rozhodl a já si propletla ruce.

,,Společně?" potřebovala jsem to upřesnit.

,,Merline, ne my dva," vybuchl smíchy. ,,Pozval se George, Leeho, Joshe, Lexi-"

,,A ostatní," přerušila jsem ho, protože jsem to chtěla zkrátit. Pozvala jsem ho do bytu a snažila se vymyslet, kde začneme.

,,Co kdybychom začali ložnici?" navrhla jsem a on pokýval hlavou.

Vstoupili jsme do ložnice, kde na všech poličkách byly zarámované fotky Katherine, když byla ještě hodně malá.

Těch mých bylo jen pár.

,,Nepřijde ti to trochu úchylné?" poznamenal a já si povzdechla.

,,Nemáš ani ponětí, jak moc," zamumlala jsem si pro sebe a on sundal tě stěny jeden obraz, který byl z doby, kdy mi bylo tak šest.

Byli jsme tak všichni, celá rodina. Všichni jsme se smáli a okolo nás létalo listí.

,,Byla jsi roztomilé dítě," uznal Fred, ale jeho rozplývání přerušilo něco jiného. Že stěny spadl nějaký dopis.

Fred ho vzal do ruky a pokusil se do otevřít. Nepovedlo se, protože z dopisu jakoby vystoupila nějaká ruka a pleskla mu přes jeho ruce.

,,Au!" zaječel bolestí. ,,Co jsem ti udělal ty zatracenej dopise?!"

Tentokrát jsem ho vzala do rukou já a na obálce se jeho kouzlem něco napsala.

Jen pro mojí dceru

Pochopila jsem, že dopis smím otevřít pouze já. Ale co mě více zarazilo to, že to je adresované mě.

Isabelle,

pokud tohle čteš, tak vyrůstáš jinde než bych si já přála. Když to píšu, buď uspěju a ty tihle nikdy nebudeš muset číst, nebo prohraju a ty budeš žít někde jinde.

Doufám, že mi někdy dokážeš odpustit, protože takhle to být nemělo. Když to čteš, možná nechápeš co tady vlastně píšu.

Jsem tvoje matka, Bell, a přísahám bohu, že se někdy setkáme, i kdyby to bylo to poslední, co bych udělala.

Pokud po mě pátráš, věřím, že jsi kvůli tomu porušila spoustu zákonů a pravidel. Vím to, protože jsi dcera svého otce.

Nejsem pravděpodobně matka, kterou by sis přála, ale věř mi, že to co si o mně možná myslí ostatní nijak nevystihuje to, kdo doopravdy jsem.

Buď statečná, Isabelle.

Tvoje matka S___

***

Frella😍😍😍😍

Co si o tomhle dopise myslíte? Proč se Scarlett nepodepsala? Setká se Sophie a Bell?😯😂

Díky moc za 10K přečtení u Some faulting girl I. 💞💞💞 Moc si toho vážím 💞💟💞

☕Sharie