listopad 2014

Sešlost, o níž se Leslie s Philipem bavili, na sebe nenechala dlouho čekat. Pár dní poté, co se setkali, a také se pravidelně každé ráno potkávali v kavárně, kam si Philip chodil pro ranní kávu, zvedl Philip telefon, obvolal několik známých, včetně své sestry, aby ono posezení uspořádali. Snažil se sehnat co nejvíce jejich bývalých spolužáků, ale nakonec mířil do bytu, kde se před několika dny s Leslie rozloučil, pouze v doprovodu své přítelkyně a ačkoliv ho trochu mrzelo, že si sednou jen ve čtyřech, i tak se těšil. Nemohl se dočkat, až pozná Lesliina syna, představí jí svou Aline, nebo zjistí, kdo že je to ten její snoubenec, což mu zatím tajila.

„Už jsem si říkala, kde se touláte!" přivítala je Leslie s úsměvem na tváři, když konečně zaslechla zvuk zvonku.

„Doufám, že na nás zbylo něco k jídlu, když Ali tak zdržovala. Voní to tu báječně," oplatil hostitelce úsměv Philip a následně pokynul rukou k tmavovlásce stojící za ním. „Sice už se znáte z Bradavic, ale tak trochu méně formálně. Leslie, tohle je Aline Chernyshevsky, moje přítelkyně."

Leslie napřáhla ke své bývalé profesorce paži. „Leslie Blacková. Moc mě těší, Aline. Tak pojďte dál."

Vnitřek bytu byl útulný a příjemně vypadající. Už na první pohled bylo jasné, že ho mimo jiné obývá i dítě, jelikož rozkošně malé botky a několik hraček, které se daly zahlédnout v obýváku, se nedaly přehlédnout, ale jinak byl být jednoduše a přesto elegantně zařízený.

„Fabi, pojď jsem. Máme návštěvu," houkla Leslie do obývacího pokoje, odkud vyběhl Fabian Black Weasley, malý klučina s kučeravými hnědými vlasy a očima ve stejném odstínu, v nichž byly jasně vidět rošťácké jiskřičky. Philipovi na chvíli připomněl sebe samého v době, kdy byl ještě malý kluk.

„Nazdar kamaráde," usmál se na něj a přidřepl si, aby byl v podobné výšce. „Tak ty jsi Fabian Black, jo?"

„Fabi," opravil ho Fabian a vesele se na toho neznámého strýčka usmál. Rozhodně se nedalo říct, že by to bylo stydlivé dítě, zřejmě toho dost podědil po Leslie. „A ty jsi kdo?"

„Já jsem strejda Philip a tahle hezká paní za mnou je teta Aline."

Fabi bázlivě pohlédl na tmavovlasou ženu, která mu věnovala něžný úsměv, v němž se mísila něha se smutkem. Ona vlastní dítě nikdy neměla a ve svém věku už ani nepředpokládala, že si to někdy vynahradí. Proto uvítala jakoukoliv příležitost něčí dítě pohlídat, či si s ním jen hrát a užívat si to alespoň tímto způsobem.

„Moje maminka je taky takhle hezká!" prohlásil pyšně, což všechny přítomné rozesmálo a Leslie políbila syna do vlasů.

„Měli bychom se raději jít najíst, nebo Percy v kuchyni sní celou večeři," zažertovala dcera Siriuse Blacka, což vzal Fabi jako pokyn k tomu, aby naběhl do obýváku, v němž se nacházel jídelní stůl a zabránil svému tátovi, aby jejich návštěvu připravil o snídani.

„Takže ty ses zasnoubila s Percym Weasleym? No teda," pošťouchl svou kamarádku Philip a pomohl Aline z kabátu. „Tak to bych do tebe nikdy neřekl."

„Protiklady se přitahují," pokrčila rameny tmavovláska a věnovala mu malý úsměv. „Taky bych do tebe neřekla, že se vytasíš s tím, že jsi teď svobodný otec."

Napřáhl k jejich hostitelce lahev červeného vína. „Tak bychom to všechno mohli oslavit a zapít, no ne?" Anásledně za ní i se svou přítelkyní po boku zamířil do jídelny.

„Philipe. Rád tě zase vidím," přivítal svého bývalého spolužáka Percy a napřáhl k němu formálně paži.

Philipovi pobaveně zacukaly koutky, ale jeho nabízenou ruku přijal a potřásl si s ním. Vypadalo to, že Percyho formální přístup ke všemu se od školy vůbec nezměnil, ani když se dal dohromady s takovým živlem, jako bývala Leslie.

„I já tebe, Percy, dlouho jsem tě neviděl," odvětil a všiml si, jak se Leslie pobaveně usmála nad jeho snahou nerozesmát se. „Aline už asi znáš, ale i tak, Aline, tohle je Percy Weasley, Percy, tohle je Aline, moje přítelkyně."

Percy jí stiskl ruku a doplnil to polibkem na obě tváře, během čehož Philip šťouchl do Leslie, která nad tím mírně svraštila obočí. „Žárlivko," prohodil směrem k ní, čímž si vysloužil ránu do ramene a tiše se uchechtl.

„Pokud si dobře vzpomínám," poznamenala tiše, „tak ty jsi žárlil ještě víc."

Věděl moc dobře, na co narážela, ale raději se zdržel komentáře. Přece jenom vytahovat jejich tehdejší vztah před jeho přítelkyní a Lesliiným snoubencem by asi nebylo zrovna moudré. 

„Změnili jsme se," řekl jenom.

„Ani nevíš, jak moc, Phily."

xxx

Delaney Malfoyová částečně litovala, že na nabídku svého dvojčete kývla a nepomohla mu onu sešlost, na níž by se znovu setkala s Leslie Blackovou a ostatními přáteli, ale pochybovala, že s nevolností, jaká ji v posledních dnech trápila, by si to nedokázala vůbec užít tak, jak by chtěla.

Dnes to nebylo jinak. Ráno oželila snídani, aby její žaludek neměl opět nutkání veškeré jídlo vyvrátit a teď na večer nerozhodně postávala v koupelně se zavřenýma očima a mezi prsty svírala drobný předmět, jaký naposledy držela v ruce před osmnácti lety, pár týdnů poté, co ji Philip společně s Ashtonem osvobodili z Malfoyovic sídla. 

Sama pořádně netušila, za jaký výsledek by byla raději. Pokud zahlédne dvě malé čárky, ten malý tvoreček, co pravděpodobně roste v jejím břiše může mít na zádech do konce života terč, pokud by byla pravda, to co se tehdy dozvěděla o onom lektvaru, jaký požila nedobrovolně její matka, a jehož účinky posledních deset let pečlivě zkoumala, kdyby náhodou tehdy došlo k omylu a ona svou prvorozenou dceru skutečně znovu našla. Zároveň by však ten drobeček mohl jejímu životu opět dodat pořádný smysl, který už několik let tak nějak postrádala. Pokud tam bude čárka pouze jedna? Nejspíš se nic nezmění a všechno bude stejné. 

Donutila se oči otevřít a zaostřila na tyčinku ve svých prstech. Do očí jí vhrkly slzy, jakmile dokázala rozpoznat výsledek testu. Netušila ovšem, jestli jsou to slzy smutku, nebo radosti.

xxx

„Takže," Leslie se usmála na svou společnici, která s ní zůstala sedět u stolu, „jak jste se vlastně vy dva dali dohromady?"

Aline odvrátila pohled od Philipa, který si nadšeně hrál s Fabim a pousmála se na Leslie. „Vlastně úplnou náhodou. Začala jsem letos učit v Bradavicích a ještě na konci léta jsem si kvůli tomu musela jít něco zařídit na ministerstvo, kde Philip pracuje, tak jsme se nějak zapovídali, o pár dní později spolu  šli na oběd a potom už to šlo rychle." Usmála se při pohledu na svého přítele. „Ale jsem ráda, že se to stalo. Jsem s ním opravdu šťastná."

„I on vypadá spokojeně, takového jsem ho naposledy viděla ještě před bitvou o Bradavice, než ztratil Celeste. Moc vám to přeju," pousmála se na ni tmavovláska a upila ze své skleničky s vínem.

„Jenom mě mrzí, že už mu nemůžu dát úplně všechno, co by si zasloužil," povzdechla si Aline. Pohled na Philipa, jak si hraje s Fabianem ji mrzel, o to víc, když si uvědomovala, že s jejich dítětem si takhle nikdy moci hrát nebude, neboť se skoro jistě žádného nedočkají. 

„Třeba se ještě dočkáte," stiskla jí povzbudivě ruku. „A nebo už je dneska spoustu způsobů, jak si miminko pořídit, i když bys ho už mít nemohla."

„Asi mě jen mrzí, že už si nikdy nebudu moct prožít celých těch devět měsíců, co tomu předchází. Ale to jsem si holt měla rozmyslet dřív."

Leslie se na ni soucitně usmála a stiskla jí ruku na znamení podpory ještě jednou. „Nikdy neříkej nikdy. Nevíš, co se ještě může stát."

Aline jí věnovala vděčný úsměv, zatímco jí ruku na oplátku také stiskla. S Philipem o tomhle nikdy nemluvila, ačkoliv věděla, že by si vlastního potomka přál, zároveň i věděl, že Aline už má svoje roky a mít první dítě v jednačtyřiceti není zrovna ideální. Věděla, že mají jiné možnosti, jak se k miminku dostat, ale tak nějak netušila, jestli by se stejně o dítě dokázala postarat tak, jak by měla. Pochybovala o sobě, ačkoliv to nechtěla dávat najevo, obzvlášť před Philipem, ale bála se, že by mohla jako matka zklamat. I z toho důvodu pro ni bylo mateřství zapovězené, ač ji to mrzelo.

Odložila skleničku a pomalu vstala od stolu, od kterého s tichou omluvou, že si musí odskočit, odešla. Leslie za ní starostlivě pohlédla a vyprovázela ji pohledem, než se jí ztratila za rohem. I ona tedy vstala od stolu a zamířila od stolu k pohovce, u níž si Philip hrál s jejím Fabianem.

„Fabi, raději strejdu moc nezlob, nebo už sem za námi nebude chtít chodit," usmála se na svého syna, který se mydlil svého nového dospělého kamaráda polštářem se rošťáckým výrazem ve tváři. S pobaveným úsměvem na tváři rychle popadla Philipovu skleničku a odložila ji na konferenční stolek, když Fabi dokázal tmavovlasého muže svalit na zem.

„Dobře, dobře, vzdávám se!" dostal ze sebe se smíchem Philip a rychle vzal onomu malému rošťákovi ten vražedný polštář s rukou.

„Vyhrál jsem!"

Leslie v jeho očích viděla něhu, když se postavil a pocuchal Fabimu vlasy. „Máš na mě nějak moc energie, prcku."

„Vyhrál jsem! Porazil jsem tě!" jásal pořád mladý Black a poskakoval kolem Philipa.

„Nech strejdu trochu vydechnout, ať ho z takové námahy netrefí," zasmála se Leslie a pohladila ho po rozcuchaných vláscích. „Už má taky svoje roky."

„Tak za tohle budeš pykat, Blacková," zahrozil jí Philip, než hodil polštář zpátky Fabimu. „Šup, Fabi, teď zaútoč na mamku!"

Tmavovláska se rozesmála, když k ní tmavovlásek přiběhl s polštářem bojovně zdviženým nad hlavou v natažených rukou a začal s ním útočit na svou smějící se maminku, než ho Leslie zarazila a raději ho vzala k sobě do náruče.

„Nějak nevěřím tomu, že je tohle dítě Percyho Weasleyho," poznamenal pobaveně Philip, zatímco energického Fabiana sledoval.

„Řekněme, že se moc nepotatil. A doufám, že v budoucnu se to nijak nezmění," poznamenala vzhledem k tomu, že Percy opět na večer odešel do práce se slovy, že by jim stejně zavázel a neměl by si s Philipem tolik co říct, jako ona.

„Ale jsi s ním spokojená, nebo ne?" ujišťoval se a sjel pohledem k její levé ruce, na níž se vyjímal zlatý zásnubní prsten.

Přikývla. „Jsem. Jsem s ním spokojená."

Philip přikývl a usmál se na ni. „To jsem rád. Myslím, že budu mluvit za oba, když řeknu, že po tom, co se stalo v květnu 98 jsme oba potřebovali něco nového a přestat se utápět v minulost."

Souhlasně přikývla a nechala se jím krátce obejmout. „Jsem ráda, že jsi s Aline šťastný a spokojený." Líbla ho na tvář a potom pohlédla na Fabiana, který pomalu usínal v její náruči. „Budu ho muset dát spát do postele."

Chápavě přikývl a usmál se na podřimujícího chlapečka. „Byl to fajn večer. Užil jsem si to."

„Někdy to zase zopakujeme. A přinutíme přijít i ostatní," usmála se Leslie.

„Phily?" ozval se slabý hlas z chodby, což donutilo tmavovlasého muže se prudce otočit a rychlým krokem dojít podepřít svojí přítelkyni, která byla bledá jako stěna.

„Všechno v pořádku?" zeptala se starostlivě Leslie.

„Jen se mi udělalo trochu slabo," Aline se na ni pokusila usmát. „Myslíš, že bychom už mohli jít? Asi bych si potřebovala odpočinout."

Její přítel bez váhání přikývl a přivinul si jí k sobě. Poté omluvně pohlédl na Leslie, která se jen usmála a mírně na něj kývla. Úsměv jí oplatil a líbl Aline do vlasů. 

„Můžeme se zase sejít jindy, když už ti dneska není dobře. Zrovna jsme říkali, že příště přinutíme přijít i ostatní."

„To by bylo fajn," usmála se unaveně tmavovláska, opírající se o Philipa.

„Tak se tu mějte," rozloučil se s Leslie Philip. „Pozdravuj Percyho."

„Vy ode mě zase Lanu. Že mě moc mrzí, že dneska nedorazili."

Fabian jim něco jen zamumlal na rozloučenou, což zapříčinilo, že Philip i Aline odcházeli s úsměvy na tváři. Ale ani ten úsměv nedokázal zahnat Philipovy obavy o jeho milovanou, která se o něj celou cestu domů opírala a jakmile dorazili do jeho bytu, tak zalezla do postele, kde během několika vteřin usnula. A stejně tak nedokázal zahnat bolest a únavu, kterou Aline v tu chvíli cítila.