Nic není krásnějšího, než pravé zimní ráno. Bílé, mrazivé, zimní ráno. Ze všech oken školy se studenti a učitelé mohli kochat malebným výhledem na zasněženou krajinu. Sněhové vločky poletovaly vzduchem a mráz tvořil na oknech nádherné obrazce. Severus by býval pozoroval tuto krásu celou věčnost, ale musel se vydat na hodinu. Měli mít dvojhodinovku dějin čar a kouzel. Všichni jeho spolužáci se tvářili nadmíru znuděně, jen co vešli do učebny. Hned, co se všichni usadili, Binns začal cosi vykládat. Severus si občas něco poznamenal, Hermiona si horlivě zapisovala vše, co Binns řekl a zdálo se, že je proti Binnsovu nudnému uspávacímu hlasu zcela imunní. Ostatní studenti měli problém udržet oči otevřené, natož si něco zapisovat.

Hned co výuka skončila, vydala se většina studentů ven. Severus se samozřejmě vydal také, aby Ron s Hermionou neměli důvod ho znovu z něčeho podezřívat. Rona napadlo, že by mohli ze sněhu postavit iglů, Hermiona ho ale poučila, že k tomu by potřebovali sněhové bloky, nikoliv jen sníh. Vtom jí za kapucí přistála kupa sněhu. Hermiona se rozčíleně rozhlédla okolo sebe a spatřila Draca Malfoye, který se pochichtával a zmizel za stromem.

„Malfoyi!" zakřičela Hermiona. „Nech mě na pokoji!"

„No ale!" zašklebil se posměšně Draco a zpoza stromu pomalu přišel až k Hermioně. „Snad tě to nebolelo," posmíval se.

To mu ale už přistála v obličeji sněhová koule.

Draco se oklepal a rozhlížel se, kdo by to mohl být.

„Weasley! To si vypiješ!" zasyčel na Rona a už začal v ruce ze sněhu tvořit další sněhovou kouli.

„Co okouníte?" zakřičel Malfoy na Crabba a Goyla. „Pomozte mi!"

Nakonec se už celá skupinka koulovala. Severus na ně chvíli lhostejně hleděl, ale když mu v obličeji přistála sněhová nadílka od Draca Malfoye, rozhodl se, že se do sněhové bitvy přidá také. Ostatně, neměl na výběr.

Harry Potter mezitím trávil čas v kabinetu s šálkem horkého čaje s citronem. Ukrutně se nudil. Své hodiny už odučil a byl rád, že brzy bude opět ve své podobě. Tušil totiž, že dávat studentům každý den samostatné práce nebo testy může působit dost nápadně. Z přemýšlení ho vyrušilo klepání na dveře. Harry přistoupil k dveřím a klíčovou dírkou se podíval ven. Viděl jakýsi hábit a hůl, zřejmě to byl dospělý člověk a ne student. Harry pomalu otevřel.

„Zdravím, Severusi."

„Á, Lucius Malfoy. Pojď dál."

„Nemohu se dlouho zdržet... ale nakonec," uchichtl se „proč ne."

Harry pozval Luciuse dál, ten se rozhlédl trochu pohrdlivě po malém kabinetu a na konec se usadil na tmavou pohovku.

„Víš, Severusi. Když jsme spolu naposledy mluvili, přišlo mi, jako bys skrýval nějaké tajemství..."

„O ničem takovém nevím," zapíral Harry.

„No, jen aby. Jsme přeci přátelé, mně se můžeš se vším svěřit."

„A kvůli tomu jsi přišel?"

„Ne, přišel jsem původně za Brumbálem," ušklíbl se Lucius. „Ale není tady a čekat na něj nemám skutečně náladu ani čas."

„Rozumím."

„Tak," zvedal se Lucius. „Já už půjdu. A ještě Severusi popřemýšlej o mých slovech. Přede mnou stejně nic neskryješ." Lucius kývl na pozdrav a vyšel z kabinetu.

Harry se oklepal. Děsivý člověk, pomyslel si. Přistoupil k oknu a pozoroval padající vločky sněhu. Z okna uslyšel také sníh, jak dopadá na okno. Všiml si Hermiony, jak se kouluje s Malfoyem. S tím mladším, samozřejmě.
❌
Severus s Ronem mezitím kouličkama strefovali Crabba a Goyla. Hermiona se koulovala s Malfoyem, který ji mířil zákeřně vždy do obličeje. V tom Severus z dálky uviděl blížícího se Luciuse Malfoye - co ten tady dělá? Severus začal na Hermionu vysílat varovné pohledy, ale ta si toho nevšimla a dál se s Dracem koulovala.

Lucius bohužel zaregistroval koulovačku a spěšně se vydal ke studentům. Pevně chytnul Hermionu za paži a ona vykřikla bolestí.

"Mladá dámo..", syčel nenávistně Lucius. "Vás doma vaši mudlovští rodiče neučili slušnému vychování? Ach ano, ti mudlové.", řekl Lucius Malfoy a na tváři mu hrál pohrdlivý úsměv.

"Váš syn si začal!", ohradila se Hermiona dotčeně.

"Ach, tak o tom silně pochybuji.",ušklíbnul se Lucius. "Lhát se nemá, slečno. A civilizovaní lidé také nelžou.", dodal.

"Přestaňte se do Hermiony navážet!", zakřičel Ron.

"Koho to tu nevidím, mladý Weasley!", zvolal s ironickým nadšením Lucius. "Divím se, že ještě žijete, z té almužny, co nosí domů váš otec."

Ron se užuž chystal něco říct, ale Severus ho zadržel. Věděl, že s Luciusem Malfoyem v ráži nemá cenu si zahrávat.

"No, rád jsem vás viděl.", pověděl Lucius. "Nebo spíš ne." ušklíbnul se, otočil se na podpatku a šel dál.

Draco se hrozivě zašklebil. "Slyšeli jste mého otce. Bylo to od vás hrozně dětinské, začít mě, Crabba a Goyla koulovat.", řekl a vydal se se svými poskoky pryč.

"Debil. Stejně jako jeho namyšlenej otec.", odfrknul si Ron. "Potřebovali by oba dva pořádnou facku!"

"Rone, násilím se nic nevyřeší!", podotkla Hermiona.

"Copak ti nevadí, co o tobě říkal Malfoy?", zeptal se Ron.

"Rone.. od takových lidí si to nesmíš brát osobně. Nestojí ti za co, aby ses pro jejich slova vztekal."

"Asi máš pravdu."

"To mám.", usmála se Hermiona a hned vypadala o trochu veseleji. "Pojďte.. Rone, Harry. Dáme si vevnitř teplý čaj a pustíme se do úkolů!"

"Ta první část zní dobře", zašklebil se Ron. "Ta druhá mě už tak moc neláká."