Severus o Ronově a Hermionině plánu nic nevěděl. Dnešek byl velmi náročný den, zdálo se, že většina učitelů dostala zrovna dnes nápad, že se bude celou hodinu zkoušet. Takže k večeru byla většina studentů vyčerpaná a k večeři se sotva doplazili. Výjimkou nebyla ani Hermiona, přestože ze všech zkoušek dostala nejlepší hodnocení.

Když Hermiona s Ronem a Severusem došli do společenské místnosti, Hermiona s Ronem si dělali úkoly, ale nenápadně sledovali Severuse, který cosi četl v křesle. Po chvíli se Severus zvedl a beze slova odešel. Když opustil společenku, Ron se zájmem pohlédl na knihu, kterou Severus četl. Vzal ji do ruky a prohlédl si obálku.

„Hm, Famfrpál v průběhu věků. Asi je zase v pohodě," zamyslel se Ron.

Hermiona mu knihu vytrhla a sundala z ní papírový obal.

„Černá magie v průběhu věků?!" vyděsil název Rona.

„Asi není v pohodě, Rone," povzdechla si Hermiona a vyběhla ze společenské místnosti.

Ron vyběhl za ní. Uviděli "Harryho", jak právě zachází za roh a pomalu se za ním vydali. Harry došel až ke kabinetu profesora Snapea, bez klepání vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře. Ron s Hermionou na sebe zmateně pohlédli. Že by Harry nakonec nelhal a skutečně chodil na doučování?

To je hloupost, pomyslela si Hermiona. Harry se přece neučí rád - a ještě se učit navíc?
To je hloupost, pomyslel si Ron. Harry přece nemá rád Snapea - a ještě ho vidět dobrovolně jindy než při hodinách?

Vtom se začaly z kabinetu ozývat hlasy Severuse a Harryho. Ron s Hermionou jim ale nerozuměli... oba však napadlo to samé. Kdyby přiložili ucho ke klíčové dírce... Ron s Hermionou na sebe nervózně pohlédli. Nakonec Ron pokrčil rameny a bez sebemenšího ostychu přistoupil blíž ke dveřím a přiložil ucho k dírce.

„Byli tam Malfoyovi, Crabbe, Goyle a další Smrtijedi" uslyšel Ron Snapeův hlas. „Bavili jsme se o Voldemortovi a Lucius Malfoy si myslí, že se vrátí. A taky řekl, že jestli se někdo nechce k Voldemortovi znovu hlásit, tak ať odejde z místnosti, ale nikdo neodešel."

„Tak on by dotyčný neodešel, ani kdyby chtěl. On by to totiž Lucius jistě nenechal jen tak," odpověděl na ta slova Harryho hlas.

V tom okamžiku Ron odtrhl ucho od klíčové dírky, jelikož zaslechl něčí chůzi a smích. Hermiona Rona rychle otočila v protisměru toho zvuku a šli odtamtud pryč, aby nebyli nápadní.

Blížící se kroky a smích patřily Dracu Malfoyovi a jeho kumpánům.

„No ale! Grangerová a Weasley! Kde jste nechali Pottera, objímá stromy v Zapovězeném lese?" pověděl jízlivě Draco a zasmál se vlastnímu vtipu.

„Drž hubu, Malfoyi," obořil se na Draca Ron.

„Říkal jsi něco, Weasley?" zasyčel nenávistně Draco.

„Jo, říkal, Malfoyi. Že máš držet hubu."

„Co si to dovoluješ, ty špíno!" zakřičel Draco a vytáhl hůlku.

Užuž se chystal vykřiknout nějaké zaklínadlo, když tu se najednou ozval hlas přicházející profesorky McGonagallové.

„Pane Malfoyi! Okamžitě tu hůlku shovejte a pojďte za mnou!"

„To si ještě vypiješ, Weasley," zasyčel Draco na Rona. „Jen počkej."

Ron se oklepal nad Dracovým nenavistným tónem, ale než došli s Hermionou do společenské místnosti, docela na incident s Malfoyem zapomněl. Pověděl Hermioně všechno co slyšel z rozhovoru mezi Snapem a Harrym.

„Rone, myslíš si, že je Harry... Smrtijed?" zbledla Hermiona.

Ron se nervózně zasmál. „To je hloupost, Hermiono."

„Snad máš pravdu," řekla smutně Hermiona. „Ale nechce se mi to celé líbit. Proč by Snape říkal Harrymu takové věci? A jako doučování mi to tedy neznělo."

„Možná na chvíli změnili téma."

„Jistě, Rone." podotkla ironicky Hermiona. „Severus Snape jistě všem studentům vypráví o tom, jak se s Luciusem Malfoyem bavili o Ty-víš-kom."

Ronova odpověď byla hlasité zachrápání. Hermiona protočila očima. Jejich diskuse tímto asi zkončila.