✴Nicole✴

Konečně mohl jít na oběd třetí oddíl. Měla jsem hlad.
S Anjou jsme se mlčky dohodly, že sladkosti nevytáhneme, dokud lépe nepoznáme naše dvě spolubydlící. Protože otevřít sladkosti znamená, že po vás budou všichni pochtívat. A jak můžete něco někomu dát a on vám to pak někdy něčím nevrátí?
Vyrazily jsme všechny čtyři k bílé budově a já se usilovně dívala před sebe, jelikož jsem si jasně uvědomovala přítomnost dvou lidí, kteří šli za námi.
Anja-která si ani zdaleka nebrala tolik servítek jako já-do mě lehce strčila a pošeptala mi do ucha: ,,Je to mnou, nebo je Frosty zblízka ještě víc sexy?"
Vykulila jsem oči. To snad nemůže myslet vážně. Ona se zazubila a nevinně pokrčila rameny.
,,Neotáčej se, ale Waryen tě sleduje jako hladový pes flákotu masa" řekla mi po chvíli.
Otočila jsem se a ona do mě strčila. ,,Zlá Nicole, zlá!" Sykla.
No vážně, jsem jediná která rozkaz neotáčej se, bere jako otoč se?
Vůbec se mi nelíbilo přirovnání, které Anja použila, ani skutečnost že mi musí oznamovat všechno co dělá, ani to, že opravdu mluvila pravdu.
Probodla jsem Waryena nenávistným pohledem. Nevím, o co mu šlo, ale bylo mi to celkem jedno.
Zažije peklo, pomyslela jsem si. Nikdy jsem si nedovolila na něj a jeho partu, ačkoliv jsem byla v pokušení. Tady ale mám více možností. Nejsou tu všichni a navíc jsem s Waryenem v týmu. Ideální možnost pro chvíli, kdy se mu omylem stane nehoda.
Přišlo mi, že cesta k bílé budově přes ten trávník trvá věčnost. Konečně jsme vešli dovnitř a ocitli se v úzké chodbě.
,,Žádné boty!" Poručil Liam výhružně. Kolem nás se snažili protáhnout děcka z druhého oddílu.
Nebýt Marie, která tu nebyla poprvé a která nás upozornila, že do budovy nesmíme v botech, nejspíš bychom se museli vracet do chatky. Teď jsem si jenom sundala boty, které jsem strčila do botníků a dala si na nohy nějaké přezůvky.
Ostatní to napodobili a my jsme konečně mohli jít dál.
Když jsme šli krátkou chodbou, uviděla jsem nalevo další chodbu, vedoucí do sprch a na záchody. Tou jsme nešli, místo toho jsme pokračovali rovně a vystoupali po schodech až do další chodby, která pro změnu vedla do jídelny. Přišlo mi to tady jako bludiště, ačkoliv mě Marie uklidnila, že se brzo naučím, kde je co.
Jídelna byla malá, byli tu jenom čtyři stoly, což mě moc netěšilo. Ale lidí z třetího oddílu nebylo tolik, takže si budu moct sednout někam, kde nebudu mít výhled na Waryena a jeho partu.
S holkami jsme si vzaly oběd a musela jsem uznat, že to nevypadá špatně. Sedly jsme si ke stolu, já zády k ostatním dvěma, abych nemusela mít na očích tu partu.
,,Mňam, to je dobré" libovala si Teresa a já se podívala na Anju. Ta zkoumala rajskou polévku očima, jakoby chtěla odhalit všechna její tajemství. Když si pak nabrala lžíci a strčila jí do pusy, pochvalně přikývla.
To mi stačilo. Když Anja uzná, že je něco dobré, tak to je hodně velká pochvala, jelikož Anja nežere nic, co by jí nechutnalo.
,,Čaute holky" zazubil se Frosty a k mému naprostému úžasu si sedl přímo vedle Anji, která seděla vedle Marie na kraji lavice.
Málem jsem se zadusila, když si vedle mě sedl Waryen.
Teresa se po mě ustaraně podívala, když jsem se hlasitě rozkašlala. Anja jasně potlačovala úsměv.
,,Víte, že tam máte ještě jeden volný stůl?" Zamračila se Marie, která byla z téhle situace stejně nadšená, jako já. ,,A nebo se můžete vecpat tam někde ke svým kamarádům, vsadím se, že by vám to moc nevadilo"
,,Ale to bychom pak přišli o vaší příjemnou společnost" zazubil se Frosty.
Konečně jsem se přestala dusit a hlasem plným zloby sykla: ,,Vypadněte"
Frosty zakoulel očima. ,,A proč bych to měl dělat?"
,,Protože" odmlčela jsem se. ,,Jinak ti vyrvu střeva z těla a nakrmím s nimi vrány"
Frosty si odfrkl, jakoby mé výhružně nepřikládal žádnou váhu. Aniž by cokoliv udělal, dal se do jídla a přitom okatě flirtoval s Anjou.
Já byla moc rozptýlená skutečností, že vedle mě sedí Waryen. Odsunula jsem se co nejblíž Terese, ale to mi moc nepomohlo. Měla jsem chuť ho zardousit. A zároveň jsem cítila něco jiného, což se mi vůbec nelíbilo.
,,Zajde se mnou někdo pro šipky?" Navrhla jsem. ,,Myslím, že už je na čase, vyzkoušet, jestli se trefím do živého cíle"
Anja se uchechtla a moje kamarádky se zazubily.
,,Nikdy by ses netrefila" podotkl Frosty.
Teresa povytáhla obočí. ,,Justin se ti nezmínil, že Nicole měla takovou sílu, že zaryla šipku až do dřeva?"
Frosty pokrčil rameny a řekl něco, co Teresu spolehlivě umlčel: ,,To nevím, ale zmínil se o tobě"
Teresa zrudla a radši se začala věnovat zpátky svému jídlu.
Já nebyla schopná jíst, vlasy jsem si přehodila přes levou půlku obličeje, abych se nemusela dívat na Waryena.
Ježily se mi chloupky na pažích a musela jsem zatínal pěsti.
Praly se ve mě dva odlišné pocity. Silná nenávist k němu a jeho partě a podivná touha, kterou jsem začala pociťovat od chvíle, co jsem se mu poprvé podívala do očí.
,,Máčíš si vlasy v polívce" poznamenal Waryen a já se zachvěla.
Stejně jako se na mě nikdy nepodíval, taky na mě nikdy nepromluvil. Měl úžasný, sametový hlas. Byla bych schopná ho poslouchat navždy, ale na druhou stranu jsem chtěla, aby zmlkl a už nikdy neřekl ani slovo.
Uvědomila jsem si, že řekl pravdu a znechuceně se podívala na své vlasy.
Anja vyprskla smíchy a já po ní hodila vražedný pohled. Jindy bych se zasmála s ní, ale teď jsem byla jako na jehlách.
Teresa mi podala kapesník a já rychle vlasy utřela. Bezeslova jsem se zvedla od stolu a odnesla polévku, abych si mohla vzít druhé. Byly řízky, aspoň že tak.
Chvíli jsem váhala, jestli by nebylo lepší, vynechat tohle jídlo a jít do chatky, ale nakonec jsem hrdě zvedla hlavu a sedla si zpátky ke stolu.
,,Nevěřím" řekla Anja a já se na ní tázavě podívala.
,,Frosty tvrdí, že zvedl nad hlavu jednu tunu" vysvětlila a já se na něj toho světlovlasého blonďáka s povytáhnutým obočím podívala.
,,Ale fakt" bránil se Frosty. V duchu jsem přikývla. Jasně. Jen se snažil dělat dojem na Anju.
Tentokrát jsem si odmítala jídlo znovu ochutit vlasy, takže jsem si je zasunula za ucho a jednoduše se vyhýbala pohledu na osobu, sedící vedle mě.
Na táboře vařilo výtečně, ale sotva jsem tu chuť vnímala. Důvod netřeba uvádět.
,,Takže, poslouchejte mě" zvolala Cassidy a já si oddechla, že můžu na někoho zaměřit svou pozornost. ,,Neodejdete, dokud neskončím"
Odmlčela se a když bylo úplně ticho, pokračovala: ,,Po obědě budete mít hodinu odpolední klid. To znamená žádné hraní fotbalu a tak dále, ačkoliv to vy ani stejně neuděláte, takže to je fuk. Budete v chatkách, jasný? A i když vím, že zákazy stejně porušujete, mějte ohled na ostatní. Jsou tu šestileté děti"
Významné pohledy a povzdech Cassidy.
,,Fajn. Jakmile skončí klid, sejdeme se všichni před bránou a trochu se projdeme, abyste věděli, co všechno je v okolí tábora. Nebo spíš ti, co jsou tu poprvé" dodala a to byl konec jejího proslovu.
V klidu jsem dojedla a konečně mohla vstát od stolu a jít pryč od něj.
Holky mě okamžitě následovaly, ačkoliv se Frostymu očividně moc nelíbilo, že mu Anja mizí z dohledu.
Pokusila jsem se přemoct nutkání ohlédnout se, ale nedokázala jsem to.
Takže jsem se ohlédla a znovu se střetla s těma fialovýma očima.
Rychle jsem odvrátila pohled a spěchala pryč.